„Kniha Ženy, které běhaly s vlky měla silný dopad na americkou společnost. Diskutovalo se o ní dlouze na tisících čtenářských kroužcích, na akademických seminářích, diskutovali o ní věřící odborníci, psychoanalytici, učitelé, sportovci, literární kritici, hosté na talk shows, přátelé, milenci, umělci, tanečníci, příležitostní pomlouvači i někteří, vychovávající pro trestající Iditarod.“ -The Bloomsbury Review-
Clarissa Pinkola Estés, Ph.D. je mezinárodně uznávanou a oceňovanou autorkou, diplomovanou psychoanalytičkou a cantadorou, vypravěčkou starých příběhů v latinské tradici.
Její kniha Ženy, které běhaly s vlky je oslavou nespoutané ženské duše. Připomíná, že v každé ženě je mocná síla, naplněná zdravými instinkty, vášnivou tvořivostí a nesmrtelným poznáním. Je to archetyp Divošky, který představuje instinktivní povahu žen. Bohužel v průběhu času byla ženská instinktivní přirozenost pleněna, potlačována a skrývána. „Když ztratíme kontakt s instinktivní duší, žijeme v napůl zničeném stavu, a představy a síly, které jsou pro ženství přirozené, nejsou schopny plného vývoje. Pokud je žena oddělena od svého základního zdroje, je paralyzována a její instinkty a přirozené životní cykly jsou ztraceny, pohlceny společností, intelektem nebo sobectvím – vlastním nebo ostatních, “ píše Clarissa Pinkola Estés ve své knize.
A jaké jsou podle dr. Estés citově laděné symptomy narušeného vztahu s divokou silou v duši? Jaké pocity a způsob myšlení svědčí o tom, že došlo částečně nebo úplně ke ztrátě vztahu s hlubokou instinktivní duší?
- Pocit obzvláštní zatrpklosti, únavy, slabosti, deprese, zmatku, zamlklosti, uzavřenosti, nečinnosti a strachu.
- Cítit se bez inspirace, bez života, neoduševněle, bezvýznamně, jako ve slepé uličce, postrádat tvořivý zápal, pociťovat stud, nepřetržitý vztek, roztěkanost, podrážděnost, útisk, zažívat pocity nenormálnosti.
- Pocity bezmocnosti, neustálé pochybnosti, zablokovanost, neschopnost dotáhnout věci do konce, obětování vlastního tvůrčího života ostatním. život vysávající výběr partnerů, zaměstnání nebo přátel, utrpení plynoucí z nenaplňování vlastních cyklů, přehnaná starostlivost o vlastní osobu, netečnost, nerozhodnost, neschopnost regulace či určení mezí.
- Narušování vlastního rytmu, pocity nepatřičnosti, odvrácení se od svého boha či bohů, oddělenost od vlastního obrozování, nechat se vtáhnout příliš hluboko do rodinného života, intelektualismu, práce nebo setrvačnosti jen proto, jen proto, že se to zdá být nejbezpečnější místo pro toho, kdo ztratil své instinkty.
- Obávat se jednat sama za sebe a riskovat, strach zviditelnit se, bát se vyhledat rádce, matku, otce, strachovat se ukázat svou nedokonalou práci, dokud to není veledílo, pečovat o druhého či druhé, obava vydat se na cestu, strach z vyčerpanosti, opuštěnosti a úpadku, podlézání autoritám, ztráta energie před tvůrčími projekty, uhýbání, ponížení, zlost, strnulost a úzkost.
- Strach bránit se, když již nic jiného nezbývá, obava vyzkoušet něco nového, povstat, vyjádřit se, otevřeně promluvit, oponovat, která je provázena žaludeční nevolností, pocity nervozity a zahořklosti, rozpolcenosti a tísně. Příliš často ustupovat, mstít se.
- Bát se zastavit, bát se jednat, opakovaně počítat do tří a nemít kuráž začít, trpět komplexem nadřazenosti, podléhat rychle se měnícím náladám a přesto být jinak zcela schopná a plně funkční.
Tak co? Poznáváte se? Taky vás zasáhla ta epidemie? Tak rychle do knihkupectví pro medicínu! Vaše duše bude léčena pomocí mýtů, pohádek a příběhů, které vám pomohou pochopit Divošku a pojmout ji do své hluboké duše jako něco kouzelného a léčivého.
A nebojte se. Spojit se se svou instinktivní podstatou neznamená všechno převrátit, změnit vše zleva doprava, z černé na bílou, přestěhovat východ na západ, chovat se bezuzdně a bláznivě. Neznamená to zahodit základní společenská pravidla nebo se stát méně lidskou bytostí. Znamená to pravý opak.
„Znamená to vymezit své území, nalézt svoji smečku, ve svém těle přebývat se samozřejmostí a hrdostí bez ohledu na dary těla a jeho omezení, “ píše dr. Estés, „znamená to mluvit a jednat sama za sebe, být vnímavá a ostražitá, čerpat z vnitřních intuitivních ženských sil a smyslů, znamená to schopnost vžít se do svých cyklů, najít místo, kam člověk přináleží, s důstojností růst a zachovat si co možná nejhlubší vědomí.“
