Po vzoru Buddhy usiluje o dosažení nirvány vnitřním zahleděním do sebe. "Zahleď se do sebe, ty sám jsi Buddha." je Buddhova věta, na níž zen staví svou filozofii.

Podstatou této filozofie je dosažení absolutní prázdnoty. Meditace na tichém místě usiluje o dosažení této prázdnoty. Je intuitivním prostředkem pochopení dharmy – niterné, vnitřní vcítění, prožití pravdy je považováno za důležitější, než rozumové studium. Techniky a způsob meditace přecházejí z mistra na žáka osobním předáváním vhledů.

Tato škola vyvinula rozvinutou praxi paradoxních výroků tzv. "koánů." Jejich účelem je otřást myslí žáka. Mistr například vypráví žákům zmatené příběhy, jejichž pointa je záhadná, nebo položí řadu zdánlivě neřešitelných otázek (Jak zní tlesknutí jedné ruky?) a žák o nich medituje, až opustí svět běžných vžitých úvah a pochopí "pravou přirozenost, duchovní podstatu tento svět nekonečně přesahující." Tato meditační škola se rozšířila do Koreje, Vietnamu, největšího rozmachu však zaznamenala v Japonsku, kde se pod názvem zen stala náboženstvím vládnoucí třídy samurajů. Jakožto prostá a zdůrazněná kázeň se stal zen i významným prvkem mnoha charakteristických oborů Japonska. Velice populární se stal i u nás, v západním světě.

Zenový výcvik

K tomuto výcviku slouží řada klášterů v nichž žijí zenoví mistři. Přijatý novic si v první fázi osvojuje klášterní pravidla a zvyká si novému režimu. Každé ráno a večer se účastní pobožnosti při níž se recitují sútry. Jídlo v klášteře je třikrát denně a připravují si ho mnichové sami. Osmkrát měsíčně vycházejí do města, aby přijali dary – syrovou rýži a peníze od laiků, kteří je podporují. Dary přijímají se sklopeným zrakem, aby nespatřili dárce a děkují úklonou. K těmto zdrojům se připojuje sklizeň z vlastních zahrad, neboť práce na zahradě je součástí výcviku.

Po ranní pobožnosti následuje snídaně a poté čajový obřad. Čaj je podáván často a slouží též jako prostředek k udržení bdělosti při meditaci.

Po čaji absolvuje mnich setkání se svým mistrem. Ten mu uloží koán o němž stále přemýšlí. Při každém setkání s mistrem musí mnich prokázat, jak pokročil při jeho řešení. Pokud koán vyřeší, dostane od mistra další.

Nejdůležitější částí dne je však rozjímání, které probíhá v meditační místnosti zvané zendó. Mniši sedí potichu na zkřížených nohou na rákosové podložce a usilují o meditaci s vnitřním soustředěním na koán. Pokud někoho začne zmáhat únava, zvedne ruku a dohlížející mistr ho udeří holí, aby osvěžil jeho smysly. Před úderem si oba vzájemně uštědří poklonu.

Výcvik trvá nejméně tři měsíce a po tomto období přezkouší mistr každého žáka a doporučí, nebo zamítne jeho další pobyt.

Zen je pro svou zaměřenost na nitro, meditaci v klidném prostředí a duchovní rytmus života kontrastem vůči našemu konzumnímu povrchnímu a uspěchanému západnímu stylu a proto nabývá od konce osmdesátých let stále větší popularity i u nás.

loading...

Komentáře