Určitě každý z vás už mnohokrát slyšel, že chudoba je duchovní nemoc. Že člověk, který má finanční problémy nebo žije z měsíce na měsíc, dělá něco špatně, především ale špatně myslí. Tento názor vzniknul v Americe v dobách, kdy se rodilo hnutí New Age, a kupodivu se v tomto hnutí nejenom udržel, ale tak silně zakořenil, že efektivní pozitivní myšlení už je dneska vlastně synonymem finančního úspěchu.

A vzhledem k tomu, že se většina lidí v dnešní době dostává k duchovnu právě skrze tuto masivní vlnu New Age, dochází často k velkým zmatkům v hlavě kolem tématu peněz a bohatství. Všichni přední autoři a řečníci New Age, kteří dnes nejhlasitěji mluví o duchovních principech, jsou na prvních místech žebříčků nejprodávanějších knih, a vydělávají miliony. A aby své čtenáře ještě více oslovili, slibují jim, že pokud budou myslet jako oni, budou i oni brzy vydělávat miliony, protože se narodili proto, aby žili v blahobytu a nadbytku. Já vím, že to spektrum je široké a nejde všechny házet do jednoho pytle, ale bohužel celá tahle škála New Age se časem slila do jednoho odvaru a co se týče peněz, rozsudek zní jasně: pokud nejsi finančně hodně v pohodě, děláš něco blbě!

Na tomhle místě chci ještě říct, že nechci kritizovat žádné autory ani směry. Mnoho z těchto autorů mě na začátku hodně pozitivně ovlivnilo a právě díky nim a tomuto ohromnému hnutí se po celém světě zrodil neuvěřitelný zájem o esoteriku, byť jsou pohnutky k tomuto zájmu zpočátku čistě materialistické. Chci jenom nabídnout jiný pohled na věc:

Peníze mají z duchovního hlediska asi takovou hodnotu jako loňský sníh. Lidi vždycky museli řešit jak přežít, vždycky museli sehnat jídlo, aby uživili sebe a svoje rodiny. Na tom se nic nezměnilo. Chudoba určitě není ctnost, ale bohatství taky ne. Úspěch v životě si musíme zasloužit. Podle dnešních světských měřítek není úspěch možná vždy založený na zásluhách, ale tato měřítka jsou příliš krátkozraká. Není úspěch jako úspěch, ale kdo má v něčem opravdový zdravý úspěch, tak si ho zasloužil svými předchozími činy, ať už v tomhle nebo jiném životě.

 

Chudoba ještě nikdy nebyla překážkou na duchovní cestě, zatímco bohatství téměř vždycky.

 

Člověk, který zažívá úspěch nebo žije v bohatství, je v mnohem větším nebezpečí duchovního úpadku než člověk, který má akorát na to, aby přežil. Tohle se nebude líbit hodně lidem, ale je to pravda a vy to někde hluboko v sobě taky víte. Život je moudrý a často nás chrání před námi samými tím, že nám nedává věci na zlatém podnose, ale nechává nás potit krev, abychom něčeho dosáhli, protože ví, že touhle urputnou prací a utrpením se zoceluje naše duše a až bude dostatečně silná, začne se nám zase dařit, ale úspěch, který vstoupí do našeho života, nás nesvede na špatnou cestu, protože budeme už příliš prozřetelní na to, abychom se nechali zhypnotizovat třpytivým pozlátkem. Vezměte si staré lidi, kteří celý život tvrdě pracovali jenom proto, aby se mohli uživit. Kdybyste jim v osmdesáti nabídli luxus a bohatství, odmítnou ho. Život je naučil opravdovým hodnotám a díky těžkému životu zmoudřeli a jsou proti takovým lákadlům zcela imunní.

Z hlediska blahobytu žije většina z nás krásný život, o kterém se našim předkům ani nesnilo. To, že máme práci, která nás nebaví, nebože musíme počítat každou korunu, není ve skutečnosti vůbec nic nového, divného ani nezdravého. A že nás to štve? Myslíte, že našeho pra pra pra pra pradědečka neštvalo, že musí ráno brzy vstát, aby nakrmil zvířata, posekal trávu, zoral pole, nanosil vodu ze studně a tak dál? Ale štvalo! A pra pra pra pra prababičku jakbysmet, když musela podojit krávu, uvařit z mála pro deset lidí, zaštupovat ponožky, vyprat na valše atd. Je přirozenou reakcí člověka, že nemá rád to, co je namáhavé a bolestivé, a přesto je to pro jeho duši většinou to nejlepší. Jenže naši předci se s tím prostě smířili, protože neměli na výběr, většina z nich se naučila žít s tím, co měla. Nespekulovali jako my celé dny, jak by mohli přijít k rychlému zisku. Díky tvrdé práci a častému nedostatku se naučili pokoře, trpělivosti, ohleduplnosti a disciplíně. Naučili se vážit si hodnot, které stojí nad hmotou. Doba je teď jiná a nedá se všechno srovnávat, co chci ale říct je, že na našem životě není nic divného, ani špatného, pokud nežijeme v nadbytku a nemáme na rozhazování. Rozhodně to není ve většině případů chyba myšlení, ale obyčejná součást pozemského života!

Nemůžeme všichni psát knížky, točit filmy nebo vlastnit finanční impéria. Někdo musí odvézt odpadky, sedět v supermarketu za kasou, roznést poštu a utřít nemohoucímu pacientovi zadek! Pokud nás opravdu zajímá náš duchovní pokrok, přestaňme řešit peníze do té míry, do jaké je to možné. Přijměme práci, kterou máme, a soustřeďme se na opravdové životní hodnoty, na to, jak se stát lepším člověkem, na svůj duchovní růst a to, abychom si užívali svého volného času, když ho zrovna máme. Žádná noc netrvá věčně a i naše problémy a strasti jednou pominou a zase bude líp. Ale nestavme svůj život na snaze se někým stát, něco dokázat, vydělat jmění. Pokud se něco takového stát má, život nás k tomu postupně dovede. A pokud se to stát nemá, tak se to stejně nestane. Naše životy jsou stále z velké části řízeny inteligencí, která náš rozum nesčetněkrát přesahuje, a tato inteligence ví přesně, co je pro nás dobré, co nám pomůže, co nás posílí a zkvalitní. Důvěřujme jí a přijměme to, co nám dává. Pamatujme, že za všechno, co uděláme, budeme odměněni, a že vždy máme to, co si zasloužíme a co je pro nás dobré. Možná jsme zrovna ve fázi, kdy se nám nedaří, sotva přežíváme a život je opravdu těžký. Udělejme, co musíme, ale snažme se být dobří, čestní a pokorní. Málokdy víme, proč se nám děje to či ono, ale dvěma věcmi si můžeme být vždy jistí: 1) že se to děje z nějakého přesného a logického důvodu, který jenom zatím neznáme a 2) že cokoliv uděláme dnes, se nám dřív nebo později vrátí. Z toho vyplývá, že nejlepší návod na život je přijmout ho takový, jaký je, a dělat všechno proto, aby byl dál jenom lepší a lepší. Dlouhosáhle analyzovat, proč Franta odvedle má víc než my, je ztráta času. Ve světě, kde pornoherec vydělává 10x víc než zdravotní sestřička a kde hollywoodská herečka má plat jako sto vědců dohromady, je zbytečné hledat logiku. Když se ale zamyslíme nad životem z duchovního pohledu, zjistíme, že člověk vždycky dostane to, aby mohl přežít, a že všechno, co se mu v životě děje, ho zoceluje a posouvá. To, že si v nějakém životě „vybíráme“ dobré skutky a narodíme se zlatou lžičkou v puse a v jiném životě zemřeme v dětství hlady, je to samé, jako když někde na světě svítí celý rok slunce, šumí moře a rostou banány, zatímco na jiném konci je jen hnusná zima, sníh a tma. Celé to řídí jeden dokonalý zákon, který se stará o to, aby vždy a za všech okolností panovala rovnováha. To, že to zatím nechápeme, ještě neznamená, že je něco špatně. 

Já vím, že je spoustu lidí, kteří mají děti, a je pro ně těžké přijmout, že nemůžou svým dětem dát všechno, co by chtěli, nebo co mají ostatní děti, ale vzpomeňme si na svoje dětství. Málo vzpomínáme na značkové boty nebo drahé hodinky a mnohem víc na legraci, kterou jsme zažili, na hezké chvíle, kdy jsme si povídali, zkrátka na jednoduché lidské věci a hluboké momenty. Ještě žádné dítě duchovně neutrpělo hmotným nedostatkem (a v našich poměrech se ani nedá mluvit o nedostatku), zatímco tolik dětských charakterů zničilo bohatství.

Hojnost a nadbytek je jako příliv. Jedinci, rodiny a celé národy ho měli a zase neměli. Po každém přílivu přijde odliv a po každém odlivu přijde příliv. Co chcete vy? Chcete žít svůj život naplno, ať si moře šumí, jak chce, nebo ho chcete strávit neustálým čekáním na radost, která vás bude vždy a znovu opouštět, dokud bude měsíc růst a ubývat?

 

foto: Petra Rozhoňová Paličková, Indie