Jedná se o onemocnění spojené s konzumací potravy. Mentální anorexie je nemoc, kdy pacientka odmítá potravu. Nemoc začíná nejčastěji v pubertě a vyznačuje se odmítáním udržování tělesné hmotnosti na minimální váze vzhledem k věku a výšce pacienta. Váhu pacient udržuje odmítáním jídla, nadměrným cvičením, zvracením a užíváním projímadel.

Má intenzivní strach z přírůstku hmotnosti i když má podváhu. Tělesná hmotnost a stavba těla má špatný vliv na duševní stav pacienta, zvláště na jeho sebevědomí. Pacient ignoruje svoji podváhu a naopak si připadá tlustý. U těchto pacientů je index hmotnosti v závislosti na věku a výšce (BMI- Body Mass Index) menší než 17,5.

 

Bulimie je spojena se záchvaty přejídání a zároveň zvracení či používání projímadel a klystýrů. Postihuje dívky ve věku dospívání a projevuje se neustálým zabývání se jídlem, neodolatelnou touhou po jídle a přejídáním. Pacient se snaží zmírnit vliv jídla na váhu zvracením, projímadly a nárazovými hladovkami. Jako u anorexie má strach z tloušťky, je závislý na vzhledu a hmotnosti. Obě jmenované nemoci jsou spojené s psychickými poruchami. Nejčastěji se jedná o stres pramenící z obavy z nadměrné tloušťky a špatného vnímání své vlastní váhy a zkreslené představě o ideálních proporcích těla. Pacient není schopný ovládat své chování a je třeba pomoc druhých lidí k jeho uzdravení. Myslím si, že u pacientů s poruchami příjmu potravy je třeba uplatnit direktivní přístup, a proto je vhodná metoda kognitivně-behaviorální psychoterapie.

 

Příčiny růstu poruch příjmu potravy

 

Hlavní příčinou je měnící se kultura, která vyzdvihuje štíhlost. Na ženy útočí média, módní trendy, filmy, televize, noviny a ženské časopisy. Jako ideál jsou uváděny ženy a dívky štíhlé až vyhublé, jejichž BMI je pod 17,5. Představa žen je ztotožnit se s tímto klamným ideálem. Současně je zdůrazňován kladný vliv na zdraví, ale pozapomíná se nezdravé důsledky pramenící z omezování jídla. Na své si přijdou i výrobci prostředků na hubnutí ať se jedná o prostředky na potravinové bázi či různé „kouzelné“ odtučňovací pásy, náramky atd. Tyto firmy silně propagují vzor vyhublé ženy. Jako příklad lze použít populární soutěž Miss České republiky. Např. v roce 2003 z 12 finalistek trpělo 8 podváhou. Na druhou stranu je potěšující, že druhá v této soutěži Klára Medková mimo toto umístění získala titul Miss sympatie a Miss diváků. Při tom její BMI 19,37 jí určil jako „nejtlustší“ finalistku. Vrátím-li se zpět k médiím, zaráží mě např. uspořádání a protichůdnost článků v časopisu Tina (číslo 26, rok 2003). Na stránkách 16-17 je zveřejněn článek „Anorexie: nemoc pubertálních dívek.“ Ale hned ob dvě stránky za ním na stranách 20-21 následuje článek „Za 10 dnů jako proutek“.

 

Vzrůst pacientů s poruchami příjmu potravy je pravděpodobně to, že v současném vyspělém světě převládá obezita. Tím je i štíhlá žena vzácnější a proto se stává těžko dosažitelným modelem. Možná by se tato skutečnost dala srovnat s přírodními blondýnkami. Žen, které si odbarvují vlasy je poměrně hodně. Na rozdíl od poruch příjmu potravy tento trend nemá škodlivé důsledky. Věřím tomu, že např. v Súdánu, kde 1,2 milionu lidí je bez domova a 150-200 dětí mladších 5 let umírá denně na podvýživu se budou projevovat a rozvíjet poruchy příjmu potravy.

 

Asi se nedá říci, že by poruchy příjmu potravy byly na 100% pod vlivem kultury. Svojí roli tam jistě hrají i genetické vlastnosti, stresové nebo krizové životní situace. Vliv má na pacienta i jeho nejbližší prostředí.

 

Lépe se anorektikem stane osoba, která se snaží hubnou pomocí nějaké diety. Dalším dílem přispěje jeho nejistota v úspěch této diety popř. v období puberty i jeho nejistota ve světě vůbec. Připočteme-li nějakou psychickou poruchu je k mentální anorexie jen krůček. Faktor negativního hodnocení sama sebe také pěkně překlopí misku vah k poruchám příjmu potravy.