Čaj se vyrábí z listů čajovníku. Je levnější než káva a je ho potřeba mnohem méně, aby ochutil stejné množství vody jako káva. V důsledku toho je na světě čaj rozšířenějším nápojem než káva. Přesto se prodává na mezinárodním trhu s čajem méně této plodiny, především proto, že se ho vypije obrovské množství v zemích, odkud pochází.
Čaj se v Číně zřejmě konzumoval již v roce 2737 př.n.l. a byl dovezen do Japonska přibližně v roce 800 našeho letopočtu, především jako lék. Historie užívání čaje jako léčivého prostředku se traduje už od prvních dvou století našeho letopočtu. Podle mytologie ho objevil kolem roku 2000 př.n.l. čínský mnich. Tak, jak ho pijeme dnes, připravovaný spařením čajových lístků horkou vodou, se stal známým ale až kolem 14. století. Holandští obchodníci ho dovezli do Evropy na počátku sedmnáctého století, kde se stal luxusním zbožím. Komerční pěstování této plodiny v Indii, která je v současnosti největším výrobcem, má své počátky v roce 1834, přičemž první indický čaj byl prodán v Londýně v roce 1839.
Čajovník je odolný tropický keř pocházející z Číny a Ásamu v Indii. Dříve dorůstala tato dřevina přirozené výšky až osmnáct metrů. V současné době je čajovník běžný do výšky pasu, aby tak byla sklizeň snadnější.
Nejlépe se mu daří v tropických nebo subtropických monzunových oblastech, kde se střídá období tepla a pravidelných dešťů. Čajovníkové keře pocházející z Číny jsou charakteristické kratšími menšími lístky, zatímco z Ásamu se vyznačují většími širšími listy.
Čajovník roste v nadmořských výškách až do 1800 metrů. Liší se chutí právě podle typu půdy, nadmořské výšky a klimatických podmínek regionu, v němž roste. Keře čaje pěstované ve vysokých nadmořských výškách, kde je půda dobře odvodňována, rostou v chladném vzduchu pomalu, což zvyšuje chuťovou výraznost čaje.
Pěstování a zpracování čaje je náročné na pracovní sílu, většina práce musí být prováděna ručně. Sběrači čaje bývají většinou ženy.
Dva hlavní druhy čaje, se kterými se obchoduje na mezinárodních trzích, jsou černý čaj, který se obvykle pije s mlékem nebo s citronem nebo s cukrem, a zelený neboli čínský čaj, který se pije po spaření horkou vodou nejčastěji čistý.
Hlavními znaky, které určují kvalitu čaje, jsou stejnoměrná velikost a tvar lístků, barva, vůně. Při výrobě černého čaje jsou listy sušeny na slunci. Potom jsou listy protaženy mezi válci, aby uvolnily šťávy, než dochází k oxidaci neboli fermentaci. Potom je pražen a sušen v troubách. Na konci tohoto procesu jsou již listy černé. V přístavech, kam se čaj dováží, ochutnávači čaje mísí různé jakosti čaje tak, aby získali klasické obchodní značky.
Zelený čaj se vyrábí ze stejných čajových lístků jako čaje černé. Neprochází ale fermentací, v lístcích obsažený chlorofyl a třísloviny se tudíž nezměnily a hotový produkt si uchoval přirozenou barvu. Natrhané lístky se ve zvláštním otáčivém bubnu při teplotě 85-90°C prudce spaří vodní párou a pak se suší. Tím se zabraňuje nežádoucí oxidaci. Proto je zelený čaj tak aromatický.
Ostatní druhy čaje, které obsahují listy nižší kvality, stonky a také čajový prach, jsou lisovány do bloků. Čína vyváží tento tzv. cihlový čaj do vnitrozemí Asie, ale pro mezinárodní trh je jeho podíl bezvýznamný.
Na trhu se můžeme setkat i s čajem žlutozeleným, oolong, vyrábí se v jižní Číně a na Tchaj-wanu. Je fermentován jen částečně, sušením ve stínu získává nazelenalou barvu s nádechem do žluta. Díky bohatému obsahu silic se jeho nálev vyznačuje intenzivní vůní, svěží chutí a silně povzbuzujícími účinky.
V Japonsku se připravuje čaj dvěma způsoby: z čajů listových (Sen-cha) a z čaje prachového (Ma-cha). Také ve staré Číně se připravoval z prášku, později však zjistili, že vůně se lépe uchová v celém lístku, a proces jeho rolování se stal přímo uměním. Tak se můžeme setkat s čajem, jehož lístečky jsou svinuty do kuliček. V nálevu se pak naplno rozvinou a připomínají květ. U nás je tento čaj znám jako „gunpowder“ čili střelný prach. Toto pojmenování získal, když byl v 17. století dovezen z Číny do západní Evropy, kde připomínal olověné kulky určené ke střelbě.
Zelený čaj je vhodným nápojem pro ty, kdo se obávají nadměrné konzumace kofeinu, případně je trápí bušení srdce. Zelený čaj byl původně považován za lék, teprve ve 3. stol.n.l. se začal pít jako běžný nápoj. Minerální soli, které jsou v něm obsažené, nahrazují jejich ztráty v organismu, a to nejen v horku, ale i při zvýšené tělesné námaze. Doporučuje se vypít 3-5 šálků zeleného čaje denně – sníží se tak hladina cholesterolu, zpevní se cévní stěny. Zelený čaj má i protizánětlivé a protiplísňové účinky, brzdí krvácivost dásní a kazivost zubů, lze jej užívat při prevenci artrózy a cukrovky.
Američtí vědci tvrdí, že lidé, kteří po srdeční příhodě pijí pravidelně hodně čaje, mají mnohem větší šanci na přežití dalšího srdečního kolapsu. Podle studie založené na pozorování 1900 pacientů byla úmrtnost při opakované srdeční příhodě u lidí požívajících velké množství čaje o 44 procent nižší než u osob, které této tekutině neholdovaly.
Čaje jsou běžnou součástí redukčních diet. Známý je např. mátový čaj na hubnutí – smíchejte 25g máty peprné, 25g heřmánku, 25g puškvorce a 25g kmínu. Dvě lžičky směsi zalijte ¼ litru vroucí vody. Pijte alespoň 5 šálků denně.
Důležité je umět čaj připravit – čaj nabíráme lžičkou ze dřeva nebo umělé hmoty, protože kov narušuje chuť čaje. Neměli bychom používat kovová „vajíčka“ nebo sítka. Vodu na čaj vaříme v konvici, kterou nepoužíváme k ničemu jinému. Zelený čaj nespařujeme – vroucí vodu necháme zchladnout na 60 až 80°C. Zelený čaj se na rozdíl od černého louhuje o něco déle. Příliš dlouhá doba by mohla způsobit nahořklou příchuť. U některých druhů zelených čajů se kromě prvního nálevu připravuje i nálev druhý, někdy i třetí.
Sypané čaje by měly být uchovávány v neprůhledných a pevně uzavřených nádobách. Když při nákupu rozemneme špetku sypaného čaje mezi prsty, měl by vzniknout hladký prášek. Kdyby se ale proměnil v kuličku, jednalo by se o navlhlý čaj, který by mohl zplesnivět. U čajů porcovaných musí být kartonová krabička opatřena neporušeným celofánovým obalem. Sáčkové čaje se poprvé objevily na trhu v roce 1953 a v současnosti tvoří 85 procent z maloobchodního prodeje.
Největšími konzumenty čaje jsou Britové, v průměru spotřebují 3,2kg čaje na hlavu za rok. Hlavním světovým producentem čaje je Indie, Čína je druhým největším výrobcem, i když její objem vývozu je nižší než u třetího výrobce – Srí Lanky (bývalého Cejlonu – pod tímto názvem jsou čaje z této oblasti známy po celém světě).
Autor: – kš –
