Jestliže se dvouletá holčička drží sukní své maminky, nehne se od ní a ztropí scénu, i když by tu chviličku s ní strávil jiný blízký člověk – tatínek – je v tom asi něco nezdravého.
Latentní příčiny úzkosti
"Zřejmě tohle dítě zažilo něco," říká MUDr. Ivana Růžičková, která se zabývá dětskou psychiatrií, " co v něm budí úzkost a strach, že by mu maminka mohla odejít a už se nevrátit. Důvod, který tenhle stav nastolil, nemusí být pro rodiče nijak zjevný. Mohlo se kupříkladu stát, že se dítě probudilo a zjistilo, že je v bytě samo. Od té doby se bojí."
Úzkostný stav je podle paní doktorky Růžičkové vlastně předchůdcem fobie, což je také úzkost, ale zaměřená na nějaký specifický objekt nebo oblast.
V ranném věku se děti bojí tmy, protože si představují – někdy i na základě děsivých příběhů nebo televizních hororů – že by se mohl objevit strašák, příšera, která si je odnese. Není výjimkou, že se tříleté děti v noci budí, chodí po bytě nebo se uchýlí k mamince do postele, pláčou a odmítají se vrátit do postýlky či do svého pokoje.
Takový stav má všechny příznaky úzkosti. A později – na rozhraní školního a raně školního věku – začíná být úzkost takzvaně zavalující. A i když je to paradoxní, v okamžiku, kdy vykrystalizuje do nějaké fobie, poskytuje dítěti určitou úlevu. Úzkost už totiž není všeobecná a nedefinovatelná, ale opírá se o jeden konkrétní bod: už je jasné, že jde třeba o strach ze tmy, z uzavřených prostor, z výtahu, ze zvířat.
Sebeobviňování není řešení
" Měla jsem v ordinaci holčičku, která se strašně bála psů. Nikdo si to nedovedl vysvětlit. Její strach dosahoval takových rozměrů, že odmítala vycházet ven z domu na ulici. Pak jsme přišli s rodiči na to, že když byla hodně malá, stala se svědkem toho, jak sousedův velký vlčák zakousl jejich malinkatého pejska. Vyvinula se u ní taková fobie, že se nehnula od maminky ani na krok.
Úzkost dětí je zdrojem napětí v rodině a rodina bývá často zdrojem úzkosti dětí. O tom, proč úzkost a snad později i fobie u dítěte vznikla, se vedou často polemiky. Rodiče, především maminky, podléhají sebeobviňování.
" Domnívám se, "vysvětluje MUDr. Růžičková, "že spíš než o zavinění bychom mohli mluvit o nešikovném zacházení s úzkostí, kterou v sobě dítě má. Rodiče často chtějí v dobré víře konkrétní úzkost zlomit, ale namyslím si, že by ji mohli vyprovokovat.
Děti mají v sobě zabudovanou latentní úzkostnou složku, a když je tu jistý prostor, aby se rozvinula, může propuknout naplno. Takovým prostorem jsou často neurovnané domácí poměry, konflikt mezi rodiči. A u dítěte se objeví úzkostné stavy – nechce být samo, pláče, vyžaduje přítomnost rodičů, má noční můry.
Vlastně se tou úzkostí snaží, samozřejmě nevědomky, obrátit pozornost na sebe a utišit konflikt mezi dospělými.
Přehnané nároky rodičů
Ve většině rodin panují normální partnerské vztahy. I zde se však objevují děti úzkostné, děti s fobiemi. " Těch příčin, proč tomu tak je, může být celá řada. Jednou z nich je určitě to, že rodiče mají na své děti přehnaně vysoké nároky. Maminky někdy děti zbytečně brzy vysazují na nočník nebo je nutí chodit na toaletu – existuje i spousta jiných příkladů – chtějí tedy po dítěti něco, k čemu ještě nedozrálo, naznačují mu, že si přejí, aby bylo statečnější a dospělejší, než ve skutečnosti je.
Chci zůstat dítětem
Ono však chce být pořád malým dítětem a takovému předčasnému požadavku se brání. Následkem může být úzkost, která se projevuje vzdorem, agresí a rodiče nechápou, o co jde."
Spíš než rodiče si podle MUDr. Růžičkové všimnou toho, že se něco děje, ostatní. Registrují třeba, že se dítě vyhýbá lidem, že se jich bojí. Maminka, která je mnohdy sama úzkostná, si takové věci neuvědomí. Často si nejasné chování svého dítěte vykládá jako vzdor a teprve prostřednictvím odborníka pochopí, že jde o úzkost. Takovým příkladem je školní fobie.
" Dítě ze strachu, že bude muset opustit maminku, nechce jít do školy. Brání se rezolutně, razantně, je hysterické, křičí, kope – prostě vyvádí – ale rodiče, kteří nerozpoznají, že jde o úzkost, si to vykládají jako nesmyslný vzdor a vztek.
Je to klasická specifická úzkostná reakce, která často postihuje děti vstupující do školy."
Jaký je recept na úzkosti a fobie našich dětí?
" Je to o spolupráci s celou rodinou. Musíme přijít na to, jak to v rodině funguje, zda je tam něco, co úzkost nebo fobii potenciuje. Většinou jde o napětí – ať už otevřené nebo latentní. důležité je nevyhýbat se rozebírání příčiny a povídat si o ní v přítomnosti odborníka.
Aby se dítě dozvědělo, že je možné problém " přežít " a že jsou tu rodiče, kteří budou stát vždycky na jeho straně.
a rodiče mají před sebou velký úkol: nenechat se jeho úzkostí vyvést z míry, nic nevyčítat, ani je netrestat, ale naopak je vždycky podržet," míní MUDr. Růžičková.
Vysvětlení pojmů
- Úzkost je negativní emocionální stav blízký strachu, jehož dominující charakteristikou je zastřenost.
- Fobie je psychická porucha charakterizovaná chorobným strachem z různých předmětů, situací a jiných jevů. Nesmyslnost těchto představ si postižený uvědomuje, ale není schopen je vlastní vůlí potlačit.
Autor: Šárka Eisenkolbová
