Když si uvědomíme, že mezi nimi je i řada takových, které žádnou antikoncepci nepotřebují, tedy ženy právě těhotné nebo o těhotenství usilující, partnerky neplodných mužů nebo ženy, které jsou samy postiženy neplodností a dále pak osoby žijící v trvalé sexuální abstinenci, je to často více než polovina žen. Velmi směšně působila naše statistika ještě v roce 1994, kdy se u nás vykazoval počet uživatelek hormonální antikoncepce číslem 7 %. Ne nadarmo tenkrát odborníci Světové zdravotnické organizace prohlašovali, že naše země je vlastně prakticky bez antikoncepce. Nebyla to tak úplně pravda, protože třeba počet nositelek nitroděložního antikoncepčního tělíska byl v té době dvojnásobný, nicméně však vzácnost hormonální antikoncepce působila ve srovnání s vyspělou Evropou málem jako výsměch.
Čas oponou trhnul a za posledních několik let se karta obrátila. Nemáme dnes sice k dispozici přesný statistický výzkum, podle hlášení z gynekologických pracovišť a podle spotřeby antikoncepčních tablet prodaných v lékárnách můžeme odhadnout, že tuto antikoncepci dnes u nás užívá minimálně každá čtvrtá žena. Blížíme se tedy mílovými kroky k ostatním evropským zemím a mnohé z nich, jako třeba Itálii a Španělsko, jsme již předstihli.
Vzhledem k „vylepšení“ tabletek dnes ovšem můžeme tuto antikoncepci doporučovat i těm ženám, u nichž to dříve bylo málem nemyslitelné. Dřívější tablety třeba nebyly vhodné pro ženy vyšších věkových skupin. Dodnes se tak můžeme ještě setkat s lékaři, kteří ženě starší 35 let předpis hormonálních antikoncepčních tablet prostě odmítají. Ve skutečnosti by to však mělo platit jenom pro kuřačky, které by v tomto věku měly uvažovat o jiném způsobu antikoncepce. Kombinace kouření a tablet totiž v tomto věku vede jedenáctkrát častěji k neblahým srdečně cévním komplikacím. Kouření samo o sobě je ovšem daleko nebezpečnější než hormony. Estrogen obsažený v pilulce sice zvyšuje krevní srážlivost, ale protože současně také zvyšuje tvorbu látek, které tuto srážlivost zase snižují, vzniká tak jakési perpetuum mobile se stejnou konečnou srážlivostí. Kouření však právě ruší tvorbu těch záchranných látek, které snižují krevní srážlivost, takže kombinace hormonální antikoncepce a kouření je ještě daleko nebezpečnější než kouření samotné, a to je už co říci! Žena nekuřačka bez dalších rizikových faktorů však může tabletky užívat klidně až do věku 45 let i déle a plynule pak přejít na nějaký jiný preparát nahrazující hormony v klimaktériu.
Další věkovou skupinou, u které jsou lékaři zbytečně zdrženliví, je skupina mladistvých. Téměř klasickou se v našich podmínkách stává scéna z gynekologické ordinace, do které přichází mladá 16 – 17letá dívka, žijící pravidelným pohlavním životem, s žádostí o předpis hormonální antikoncepce. Lékař, nebo ještě častěji lékařka, jí pak místo receptu poskytne mravoučné kázání, že na souložení má ještě času dost, ať se jde radeji učit. Jsem přesvědčen o tom, že naprostá většina těchto dívek neposlechne gynekologických moudrých rad a téměř všechny se pak do roka a do dne vracejí do ordinace s nežádoucím těhotenstvím. Z nich se pak zase polovina vdá ještě před dosažením zletilosti, což jsou podle našich statistik manželství téměř s jistotou odsouzená ke krachu. Je to pak věru smutná žeň této pochybné zdravotní výchovy, která nepadla na úrodnou půdu.
Ve většině západoevropských a severoevropských zemí jsou hlavními konzumentkami hormonální antikoncepce právě mladistvé dívky, které dostávají tabletky často už od svých patnácti let, zatímco jejich matky si raději nechají zavést nitroděložní tělísko, nebo se po porodu plánovaného počtu dětí prostě podrobí dobrovolné sterilizaci.
Hormonální antikoncepci odborníci doporučují nejdříve za rok po nástupu první menstruace a ta přichází v dnešní době opravdu brzy. Užívání moderních preparátů nemá žádný škodlivý vliv na budoucí plodnost, nanejvýš si dívka už z mládí střádá příznivé body k zamezení onemocnění rakovinou dělohy a vaječníků, menstruaci má nebolestivou, pravidelnou a s menší krevní ztrátou.
Ochránci dobrých mravů někdy namítají, že předpisem antikoncepce je mladé dívce umožněno vrhnout se střemhlav do náruče sexuální nevázanosti a hříchu. Strach z nežádoucího těhotenství prý lidi dříve držel na uzdě. Tento argument však ve světle zdravotnických statistik neobstojí. Mezinárodní sledování nechtěných těhotenství mladistvých svědčí o tom, že antikoncepce sama má na zahájení pohlavního života vliv pramalý. Lékař, který antikoncepci mladé dívce odmítne, jedná přinejmenším nezodpovědně.
A ještě jednu připomínku je nutno v souvislosti s antikoncepcí mladistvých učinit. Vzhledem k tomu, že tableta způsobuje antikoncepční jistotu, rázem klesá spotřeba prezervativů. Bohužel hned vzápětí roste zase počet sexuálně přenosných nemocí, protože samotná tableta proti těmto nemocem samozřejmě nechrání. Odborníci Světové zdravotnické organizace mají velice jednoduchý recept: antikoncepci prostě zdvojit, používat tablety i prezervativ najednou. Kromě naprostého antikoncepčního efektu a poměrně spolehlivé ochraně před sexuálně přenosnou nemocí splňuje tato kombinace také určité hledisko emancipační. Zkrátka muž i žena mají svou vlastní antikoncepci, oba se společně podílejí na bezpečí a nemusí si nic vyčítat. Na nedávné celoevropské schůzi o antikoncepci v Praze se holedbal delegát z Holandska, že tato kombinace kondomu a tabletky pochází vlastně z jejich země a že se jí říká „double Dutch“ – dvojitý Holanďan. Měla to být jakási náhrada za mírně potupný anglický výraz „Dutch courage“, holandská odvaha totiž v hovorové angličtině znamená odvahu pod vlivem alkoholu. Ani na půdě vědecké konference se však Angličané nedali. Prohlásili tam, že kombinace dvojí antikoncepce nepochází z Holandska, nýbrž je to vynález britský a v jejich mateřštině má půvabné označení „belt and braces“ – opasek a kšandy. Ať už vynález nizozemský či britský, je to jistě příklad hodný následování.
