O čem přemýšlíme, čemu věříme, co cítíme a o čem stále hovoříme – to jsou rozhodující faktory pro stav těla, duše a ducha, jimiž utváříme svůj život. Proto bychom si stále měli být vědomi, že každé myšlení (ať už je pozitivní či negativní, rozumné či nerozumné) má tendenci realizovat se v našem životě, protože nás podněcuje k adekvátnímu jednání, a tak se myšlenky uskutečňují.
Myšlenky vládnou neomezenou mocí.
"Zde prosí lidé úpěnlivě bohy o zdraví a nevědí, že moc uzdravit se mají ve svých rukou." Démokritos (460-370 př. Kr.), významný lékař
Díky tomu ale také máme příležitost utvářet náš život podle našich představ a přání.
Jediná cesta k duševnímu a tělesnému zdraví vede proto přes ducha, který může svou nepředstavitelnou energií překonávat hranice a přenášet hory.
Kde je bol, tam je mýlka, kde je bolest, tam zaznívá v naší životní melodii falešný tón, který zjevně potřebujeme změnit.
Nesprávnými myšlenkami trestáme jen sami sebe. Zmocňuje se nás nervozita, stoupá krevní tlak, srdce začíná bušit rychleji, svaly jsou příliš napnuté, a následkem toho jsou bolesti hlavy, špatná nálada, špatný spánek a mimoto člověk předčasně vadne, stárne a propadá nemocem.
Za všemi nemocemi fyzického těla se skrývá duševně-duchovní příčina.
Nemoc může být způsobena výživou (nepřírodní potrava je také důsledkem nesprávného duchovního postoje), jednáním (chorobné následky způsobené nadměrným stresem, zlobou, nedostatkem pohybu a kyslíku). Z poruch látkové výměny je patrné, že tělo je příliš zatíženo nesprávným počínáním.
Nemoci tedy není možné brát jako izolované jevy, i když se projevují jen na jedné části těla. Nemocný je vždy celý člověk ve své celistvosti.
Dříve než se ukáže nějaký problém nebo zatížení jako symptom, pociťujeme nějaká přání, sny nebo ideje. Když stále sílí a nedostává se jim žádné pozornosti, tak je vnitřní tlak tak silný, že se ukazuje na tělesné úrovni a je citelný. Projevuje se např. jako malé poškození kůže. "Něco mne pálí na těle" – může vyjádřit tento stav. Pokud člověk ani nadále nedbá toho duševního tlaku, projevují se symptomy stále masivněji. Prosba o změnu této naléhavé situace je nyní pronášena trýznivě. V chronických nemocích, které následují posílá organizmus člověku signály, které předchází nevyléčitelným škodám.
Člověk často nenaslouchá těmto signálům, kterými chce tělo něco sdělit. A přece je důležité, že tyto signály zaregistrujeme a dáváme si je do souvislosti s určitou životní situací, neboť vztah existující mezi určitými city a odpovídajícími orgány je přímo příslovečný:
"Jde mu to na ledviny" nebo "vrazí se mu to na žaludek" nebo "už toho mám plné zuby" nebo "něco si bere hodně k srdci".
Existuje původní souvislost mezi určitými duševními konfliktními situacemi a adekvátními tělesnými symptomy. Je to skutečnost, které člověk nemůže uniknout, kterou si můžeme vysvětlit tak, že naše podvědomí přijímá odpovídající impulsy, aby je logicky uskutečnilo.
Musíme mít jasno v tom, že naše podvědomí nikdy nezůstává nečinné.
Když opomeneme sdělit podvědomí svá přání podle vlastní volby, vystavujeme je vlivům okolního světa, a to je velmi nepříznivé z hlediska toho, co chceme, čeho se obáváme, nebo co dokonce odmítáme.
