Před rokem jsem zjistila, že má milenku.
Nejprve kolegyni v práci pomáhal s rozvodem, plakala mu na rameni…. Klasika, sms, maily, telefonáty….
Přišla jsem na to náhodou, psali si sms z internetu, z Eurotelu – tam to zůstalo vše v paměti. Na podzim slíbil, že to ukončí a v podstatě byl klid.
Před 3 týdny jsem opět z internetu – pozor, nepátrala jsem, jen jsem zadala do vyhledávače na www.ordinace.cz doplatek léku a naskočily všechny sms psané z chatu. A to už bylo jiné kafe, vyznání lásky, sex po netu, vzpomínání na jejich milování, jak se trápí, že nemohou být spolu…
A pak, že by k ní chtěl mít závazek. Nechala jsem stránky otevřené, aby to viděl. Nezapíral, ale že to je jen na "papíře", že se jen škádlí, a že je to půl roku staré. Takže v době, kdy mi slíbil, že to skončil. A 
prý, že těhotná není.
Pátrala jsem a zjistila, že je těhotná 6 měsíců. Nejsem idiot, umím si to spočítat. Oba popřeli, že to dítě mají spolu. A prý se mi to báli říct, abych si to nemyslela.
Předevčírem se manžel přiznal, že to dítě je jeho.
Musím podotknout, že jsme spolu 11 let, máme 2 malé děti, vlastní dům, auto, nejsme socky ale ani
pracháči, on má doma vše – vždy jsme spolu vycházeli naprosto perfektně, žádné velké hádky. Slovo kompromis známe oba. Za dobu mé mateřské vystudoval VŠ. Aby měl klid, samozřejmě jsem děti brávala z domu. Prostě pohoda, plánovali jsme letos začít stavět nový domek….
Je to neuvěřitelné, chlap s titulem, realista, a tohle. Prý jim selhala antikoncepce – ale jak!!! Ona ji prý týden nebrala, že si ji nevyzvedla v lékárně. Taky beru pilulky a umím číst, je jasné, že když vynechá prášky, musí se chránit před otěhotněním jinak.
Takže to spolu dělali s tím, že z toho může být následek. Další vysvětlení mého manžela bylo, že jí je jasné, že on od nás neodejde, že mě má rád a že chtěla alespoň jeho dítě a on jí ho tedy dal. Proboha, z toho je mi na zvracení.
Odpustila bych jim sex, ale to, že se půl roku přetvařoval, lhal, spal se mnou a přitom s ní čeká dítě – to je šílené, ne? A to vyznání lásky je taky pro mě obrovská rána. Vždyť doma se choval jako pohodový člověk, říkal mi pořád, že mě miluje. Tak proč???
Odejít nechce, přiznal, že udělal blbost, že to byl jen úlet.
Takhle se ale neulítává, ne? Já se rozhodně nerozvedu, přece jí ho nedám dobrovolně?!!! Podle mě to má vše spočítané, ať si říká, jak chce, že od něj nic nechce. Že to dítě nebude mít ani jeho jméno. Hraje si snad na nějakou ubohou telenovelu? A můj muž jí to baští? Mám 2 děti, takže si umím představit, že teď je možná frajerka, ale až to dítě bude držet v náručí, bude chtít, aby byl "tatínek" u toho.
Bude chtít, aby viděl první úsměv, slůvka, krůčky… O peníze jí zřejmě nejde.
Dala jsem mu facku. Ne facku, ale dělo. A to mě taky mrzí, sice jsem si v tu chvíli malinko ulevila, ale tohle…
Jak mám bojovat? Co mám dělat? Tohle je na celý život, jak se s tím mám vyrovnat, jak s tím mám žít? Že mě zklamal a podvedl nejhorším způsobem muž, kterého jsem měla za přítele, kterému jsem věřila. Mám se rozvézt? Ale to v hloubi duše nechci. A nechce to ani on, chce opravdu postavit ten domek, žít v něm se mnou a našimi dětmi. Říká, že mě nechce ztratit.
Strašně to bolí. Za poslední měsíc jsem proplakala tolik dní a nocí, že už nemůžu. Už ani nevím, co dělat. Opravdu nevím.
Za radu, za vaše názory, předem děkuji. Chci to vidět ze všech stran, nechci dělat rozhodnutí v afektu, chci uvažovat s chladnou hlavou. Samozřejmě vím, že rozhodnout se musím sama, ale znát jiné názory… možná mi to pomůže.
Napište, prosím do komentáře své zážitky a rady, týkající se situace pisatelky…
Autor: Ajinka
