Melanom vzniká nenápadně, patří však k nejzhoubnějším nádorům.
Zákeřností melanomu je, že téměř nereaguje na léčbu chemoterapií. Proto se vědci na celém světě snaží přijít na kloub vzniku a šíření melanomových buněk, a tím o nalezení možnosti léčby tohoto zhoubného bujení.
Významný poznatek nyní přišel od výzkumného týmu z Rutgersovy Univerzity, který zkoumal něco zcela jiného, než melanom. Suzie Chen se zabývala vývojem tukových buněk. Výzkum prováděla na myších. Náhodou si povšimla, že u některých myší se v kůži vyvinuly hnědé pigmentové buňky, které se později zvrhávaly v kožní nádory. Když výzkumníci zmapovali genom těchto myší, objevili odchylku v genu Gm1.
Tento gen byl znám delší dobu, ale nikoli jako onkogen (onkogen = gen se vztahem k zhoubnému bujení).
O genu Gm1 se vědělo, že funguje v mozkové tkáni, kde se projevuje normálně a jeho funkce je spojena s učením a se schopností si pamatovat. Suzie Chen se podařil doslova husarský kousek když z původního zkoumání „tloustnutí“, od kterého nikdo nic zvláštního neočekával, objevila druhou funkci Gm1 genu. Zjednodušeně lze říci, že pokud je tento gen funkční v mozku, je všechno OK, jakmile se začne exprimovat v pigmentových buňkách, je zle – kožní pigmentové buňky melanocyty se zvrhnou v neléčitelnou formu rakoviny.
Zákeřnost melanomu spočívá v tom, že odolává chemoterapii.
Melanom vzniká častěji na místech vystavených UV záření.
Překvapení kolem genu Gm1 jakoby nebralo konce. Zjistilo se také, že tento gen není jen výsadou myší, ale že se vyskytuje i u lidí. U více než třetiny osob, které podlehly melanomu, byla zjištěna nenormální exprese genu Gm1.
Není třeba dodávat, že znalost genu, respektive proteinu, který tento gen produkuje, se stává lákavým a slibným východiskem pro týmy biochemiků. V dohledné budoucnosti je šance připravit léky, které by cíleně vyblokovaly protein produkovaný zvrhlým genem. Než se jim to podaří, bude možno stávající poznatek využívat již nyní ke zpřesnění (smutné) diagnózy. Ve vzdálenější budoucnosti bychom měli dospět i k opravám genu Gm1.
Autor: Josef Pazdera
