Nejde to, protože takový vztah je pak zdrojem dalších starostí. Člověk má neustále strach, co ten druhý dělá, zda ho má doopravdy rád a zda mu na něm záleží. Kdo vlastně je, proč nezavolal, že přijde později domů, s kým zrovna je.
Pokud se nemilujeme takoví jací jsme, přiděláváme si celou řadu starostí. A milujeme-.li někoho, kdo sám sebe nemá dost rád, je velice těžké se takovému člověku skutečně zavděčit. Nikdy nebudete dost dobří pro někoho, , kdo není spokojen sám se sebou. A často sami sebe zničíme v marné snaze zavděčit se partnerovi, který ani neví jak to přijmout, protože nemiluje sám sebe takového jaký je.
Mluvíme-li o žárlivosti, opět je řeč o někom, kdo nemá dost rád sám sebe. A protože nedokáže milovat sám sebe takového, jaký je, neumí si sám sebe ani vážit. Je z toho tak nesvůj, že žárlí. Žárlivost totiž není v podstatě nic jiného než nejistota. Je to totéž jako říkat: „ Nejsem dost dobrý (á). Nezasloužím si lásku, proto nechápu, proč mě miluješ. Vím, že když nejsi se mnou, děláš všelijaké věci „. Je to proto, že nám na sobě nezáleží. Pokud se takto chováme v osobních vztazích, , ovlivňuje to i naše postavení na pracovišti.
Vztahy na pracovišti – Nemůžeme mít dobré vztahy na pracovišti, pokud nám nezáleží na sobě samých.Pak se totiž stáváme podezíraví, žárliví či samolibí. Naše malinké místečko či oddělení se pro nás stává středem vesmíru. Máme totiž strach, že ostatní lidé se nás o něj snaží připravit. Zapomínáme, že je tu dost místa pro každého.
Milujeme-li sami sebe, jsme vyrovnaní, klidní a sebejistí. Naše vztahy na pracovišti jsou skvělé. Kdekoliv pracujete, všímejte si lidí, kteří špatně vycházejí s ostatními. Proč tomu tak je? Nezáleží jim na tom, kdo jsou. To neznamená, že jsou špatní lidé. Když někdo neumí milovat sám sebe, nemusí to ještě být zlý člověk. Znamená to pouze, že věří nějakým falešným představám. Nejspíš se vžil do představ, že není dost dobrý. Necítí-li se člověk dost dobrý, po čem touží nejvíce? Po lásce a porozumění.
Máte-li však pocit, že nejste „ dost dobří „, zpravidla si také v duchu říkáte „ nikdo mě nemá rád „ nebo „ nejsem dost sympatický „, nebo „ nejsem hoden(a) lásky“. A když se někdo cítí nehoden lásky, jeho život nestojí za nic. A tak se člověk stáhne do ulity. Začne být cynický a sarkastický. Snadno e nechá vytočit. Chová se tak, že ostatním lidem není dobře v jeho společnosti. A pak si může říct: „ Vidíte? Nikdo mě nemá rád !„
Ale co se stane, když máme vztah, o kterém naše vnitřní já ví, že není ten pravý? Necháme tento vztah, aby nás vnitřně rozvrátil? Pokud nemáme sami sebe dost rádi, často v takovém nezdravém vztahu zůstáváme. Necháme se tím druhým zneužívat. Necháme se ovládat.Necháme se ponižovat. A kdykoliv něco takového připustíme, je to, jako bychom si říkali: „ Nezasloužím si lásku, a tak musím tomto vztahu zůstat a trpět toto chování. Vím totiž, že nikdo jiný by mě neměl rád „. Ale na kom to všechno záleží? Samozřejmě na nás. Nerozhoduje o tom nikdo kromě nás. Rozhodujeme o tom my sami. Pokud změníme svůj pohled na sebe, začnou se k nám jinak chovat i ostatní. A skutečně neznám jediný problém v otázce mezilidských vztahů, který by nesouvisel s tím, jak sami o sobě smýšlíme a jak se cítíme. Jsme ochotni sami sebe milovat? Pokud ne, co nám stojí v cestě? Jaký názor či postoj? Co nám brání milovat sami sebe? Nemůžeme se uzdravit, pokud nebudeme milovat sami sebe.
Duševní rozcvička – Dnešní den je další báječný den na zemi. Prožijeme ho v radosti. Jsme součástí symfonie života. Spojuji se s harmonií. Moje mysl je soustředěná, vyvážená a v klidu. Jsme v harmonii s veškerým životem. Všichni kráčíme po téže zemi, dýcháme stejný vzduch, pijeme tutéž vodu. Harmonii, kterou si vytvářím v sobě, vyzařuji do svého okolí. Přináší mír, lásku a harmonii mému neustále rostoucímu světu. Jsme zajedno se silou, která nás stvořila.
Jsme v bezpečí a v našem světě je vše v pořádku.
Iva Hédlová podle Louise L. Hay
