V poslední době mi přichází inspirace u těch nejobyčejnějších denních činností. Zrovna nedávno jsem vylévala do záchodu zbytky jídla, které ve snaze nám dopřát hojnost navařila moje maminka a které jsem ani při nejlepší vůli nezvládla sníst, takže se zkazilo. Bylo mi to samozřejmě líto, ale nedalo se jinak.
Když tu mi najednou přišlo: "Příčinou nedostatku ve světě je snaha vše si pojistit, lidská touha po jistotě, strach o život. To, co se snažíš podržet, se zkazí. To, co držíš, tady není pro jiné. Tobě to zhořkne, jinému neprospěje. Kdyby lidé nechali věci proudit, důvěřovali v boží hojnost, byl by všeho dostatek pro všechny."
Ano, bojíme se o svou existenci, o svůj život a tím život vlastně zabíjíme. Věříme, že se musíme bít o svůj denní chléb, o své místo na slunci – jak na poli materiálním, tak na poli společenském i duchovním. A jsme kvůli tomuto přesvědčení ochotni kráčet po zádech svých sester a bratrů. Věříme, že musíme být tvrdí, abychom přežili. Shromažďujeme víc, než potřebujeme, neustále se podvědomě připravujeme na horší časy, myslíme na zadní kolečka a honíme se iluzorními jistotami.
Čím větší strach, tím horečnější aktivita. Čím větší moc, tím větší dopad této aktivity na společnost. Ve své slepotě a honbě za tím, co považujeme za nutné pro přežití a pro své štěstí, si ani nevšimneme, jak už jsme bohatí. Nemáme čas si užívat toho, co už máme.
Vím, že už na toto téma bylo napsáno i řečeno hodně, ale vidím, jak hluboko pod kůži se nám tato nedůvěra v život dostala. Přesvědčení minulých generací o tom, že život je boj, že je třeba každý den bojovat o svou pozici, aby nás život nerozdrtil, nám bylo výchovou předáno v menší či větší míře všem. Je jím nasáklá celá společnost a médii je to to přesvědčení neustále přiživováno, protože se na něm živí spousta lidí. Jsme jako myšky v kolečku, ze kterého se tak těžko dostává. Jsme zároveň lovci i oběti. I pro člověka na duchovní cestě je velmi těžké tomuto celospolečenskému schématu odolávat.
Jenomže cokoli zadržujeme, cokoli se snažíme si přisvojit či podržet zabraňuje přirozenému proudění. Opevňujeme si svá srdce, protože si myslíme, že v těžkých dobách (a našemu egu se zdá každá doba těžká) si nemůžeme dovolit podléhat citům. Jak často zabíjíme lásku k sobě i k druhým pro kus žvance, pro nejrozmanitější nesmysly, o kterých nás reklama přesvědčila, že je musíme mít, pro uznání, pro funkci, o které věříme, že nás dělá hodnotnými a váženými lidmi? A přitom je to přesně naopak. Když je doba opravdu těžká, když přijdeme o všechno, je jediné, co nám zbývá právě naše láska a důvěra. O všechno můžeme vnějšími okolnostmi přijít, ale o toto bohatství nikoli.
Mnoho našich předků v dobách perzekuce, válek, hladomorů uzavřelo svá srdce a přestalo věřit v přirozený a spravedlivý běh života. Ano, měli to těžké a nemůžeme je za to odsuzovat. Dělali to nejlepší, co uměli, pro to, aby přežili. Dnes je ale doba jiná. Našim úkolem je pochopit, že drancování a boje už bylo dost, že už nemůžeme žít na úkor druhých, na úkor Matky Země. Už jsme zašli hodně daleko a stejně nejsme šťastní.
Je čas přestat se opevňovat ve svých soukromých pevnostech. Je třeba najít společnou řeč, společný rytmus s ostatními, s matkou Zemí, vzpomenout si na své božské já, pro které je přirozeností láska a hojnost. Je čas pochopit, že naše božské milující srdce je tím nejmocnějším tím nástrojem na světě a začít se učit tento nástroj používat k tvoření nového láskyplnějšího života na zemi.
Zpočátku to bude určitě těžké, protože najde dost lidí, kteří vás budou využívat, vysmívat se vašim citům a názorům, možná vás podvedou, okradou…., ale nechte tomu volný průběh, protože vám to nemůže doopravdy ublížit. Nic z toho, co je skutečně vaše, vám nemůže být sebráno. Buďte příkladem ostatním, učte je tím, kdo jste a věřte, že lidí, kteří se začínají probouzet a chápat, je čím dál víc.
A určitě znáte fenomén sté opice – teorii, podle které když pracuje určité množství lidí v nějakém směru, týká se to jen jich samotných. Existuje však bod, ve kterém stačí, když se přidá jedna osoba a změní se hierarchie hodnot všech.
Co když jste zrovna vy tou rozhodující osobou, kterou lidstvo potřebuje k tomu, aby se svět zásadně změnil?
(c) 2010 Iva Uhlířová (Článek smí být kopírován a dále šířen pouze v neupravené podobě a pokud bude připojeno jméno autorky a aktivní odkaz.)
