Školní medicína vychází z předpokladu, že každá zdravotní porucha má nějakou objektivní příčinu, kterou lze pomocí vyšetřovací techniky odhalit a zásahem zvenčí – léky, operací, fyzikálním působením – léčit. V roce 2001 zveřejnil časopis British Medical Journal studii, v níž se poprvé objevil termín „nevysvětlitelné choroby“.
Jde o situaci, kdy se do ordinace dostaví člověk s typickým tělesným problémem: bolestí hlavy nebo zad, bušením srdce, svíráním žaludku, únavou, závratěmi, nevolností – a je pro něj opakovaně vyšetřován za použití nejmodernější techniky. U téměř 40% pacientů se ale nepodařilo objektivně zjistit, co jim vlastně je.
Tyto obtíže jsou totiž somatizací neboli ztělesňováním složité, neřešené životní situace. Člověk je bezradný, žije ve stresu a to, co není schopen ve svém životě změnit vědomě, začne tělo, na nevědomé úrovni, řešit po svém – nemocí.
Pro klasicky vzdělaného lékaře je to hypochondr, simulant nebo případ pro psychiatra. On ale skutečně trpí. Jen to v prvních fázích nemůže objektivně dokázat. To, co neumí odhalit nejmodernější technika, dokonale vystihují lidová přísloví:
- bolesti hlavy – má toho plnou hlavu,
- závratě – svět se s ním zatočil,
- bolesti zad – naložil si víc, než unese,
- pálení žáhy – leze mu to krkem,
-
bolesti srdce – leží mu to na srdci…
Podstatou komplexního přístupu proto je vyvážené posuzování objektivních (tělesných) parametrů, stavu duše a životní situace pacienta.
Od takto stanovené příčiny obtíží se pak odvozuje i léčebný postup, založený na týmové spolupráci lékaře, psychologa, fyzioterapeuta, dietologa a podle potřeby dalšího specialisty. Tímto způsobem lze minimalizovat množství zbytečných a pacienta zatěžujících diagnostických zákroků i užívaných léků a pomoci mu v překonání nemoci.
-
Video: MUDr. Hnízdil v pořadu Hyde Park Civilizace (Česká televize)
-
Kniha „Mým marodům“, J. Hnízdil, NLN, 2011
