Často se pak začneme schovávat, nebo chovat se jako „ někdo jiný „, abychom někomu vyhověli. To nikdy nefunguje a na nás to má zhoubný vliv.
V homosexuální společnosti máme skupinu mužů a žen, kterým je často předhazováno, že jsou špatní či ne dost dobří pouze pro jejich sexuální orientaci. A zkáza je zde opravdu veliká.
Když dítě dospěje, vyvíjí si své vlastní, jedinečné sexuální chování. Bohužel, normální a přirozené sexuální city některých lidí byly společně zavrženy. Rodiče své děti často přesvědčují, že homosexualita je něco zcela nepřijatelného, takže homosexuální děti, které podléhají takovéto výchově, skrývají svou pravou tvář. Pocit studu a viny roste. Pak dochází k nevyhnutelnému odcizení se rodině a pro dítě je stále těžší se otevřít a být vůči rodičům upřímné.
Většina lidí si ovšem neuvědomuje, že mluvíme-li o homosexualitě, nejedná se o volní chování. Mluvíme o prostém bytí. Kdybychom se snažili nějakého heterosexuála přesvědčit, že se musí stát homosexuálem, aby byl společensky přijatelný, pokládal by to za nemožné. A přesto si řada heterosexuálních lidí myslí, že pro homosexuála je docela snadné „ prostě se změnit „.
Vlivem tohoto smýšlení se setkáváme s celou řadou předsudků vůči homosexuálům. Kdy se konečně naučíme, že základem života je bezpodmínečná láska? Žádná skupina lidí není horší či lepší než jiná. Všichni jsme prostě takoví, jací jsme, a všichni jsme na některé příčce duševního rozvoje. Předsudky nás v našem duševním růstu jen zpomalují.
Sexuální orientace je pouze dočasná záležitost, kterou jsme si pro tento život vybrali.,Věřím tomu, že všichni se vracíme znova a znova na tento svět a postupně prožíváme všechny životní situace. Jednou jsme černí, jednou žlutí, jednou bílí.Jednou heterosexuální, jindy homosexuální. Jednou chudí, jednou bohatí. Jednou mocní, podruhé ponížení. Předsudky proto považuji za hloupost, protože pokud jsme se v určité situaci ještě neoctli, ocitneme se v ní příště. Všechny situace jsou totiž poučnými zkušenostmi.
V posledních několika letech se útlak homosexuálů poněkud zmírnil. V některých oblastech či městech jim bylo dovoleno „ se projevit „. Je pochopitelné, že po tak dlouhém období útlaku vede toto náhlé uvolnění k poněkud divočejšímu chování.
Je-li jakákoliv skupina lidí dlouho utlačována, je v případě osvobození určitá rozvernost a přehnaná nespoutanost přirozenou reakcí.. proto i někteří gayové, kteří konečně mohli vystoupit na světlo, začali z náhlé svobody trochu vyvádět. Často se zapojují do nepříliš zdravých činností prostě proto, že řadu let nesměli jednat podle svých přirozených pudů. V okamžiku osvobození najednou nevědí, co dělat kromě nepřetržité zábavy. Bylo by velmi překvapivé, kdyby tomu bylo jinak. Jejich sexuální kyvadlo se však postupně ustálí v rovnovážném stavu.
Iva Hédlová podle Louise L. Hay
