Lidský organismus je důmyslné zařízení, který umí efektivně hospodařit s energií. V rámci aktuálních podmínek volí ten nejvýhodnější zdroj energie pro svůj provoz. Cítí-li, že se nedostává dostatečný příjem kalorií, tlumí svou spotřebu. Takto má lepší vyhlídky, že nebude nucen výrazněji zasahovat do svých tukových zásob.
To je zásadní problém všech redukčních postupů, které jsou založeny čistě jen na snížení energetické příjmu. Je to slepá ulice, která nikam nevede…
Cestou snížení příjmu a nenavýšení výdeje se postupně dopracujeme k poklesu rychlosti klidové spotřeby – pak jsme nuceni i pro udržování hmotnosti méně jíst než tomu bylo před redukční dietou a navíc, při absenci intenzivnější fyzické aktivity, hrozí ztráta aktivní tělesné hmoty – svalů. Svaly jsou významnými konzumenty energie a to dokonce i když jsou v klidu. Jaká však nastává situace, jsou-li vlákna kosterní svaloviny přinuceny k práci ?
Obecně platí, že nezatížený sval využívá jako hlavní zdroj energie mastné kyseliny z tuků.
Pokud však začneme cvičit, plavat, bruslit… potřebují svaly mnohem rychlejší dodávku energie než tomu bylo v období klidu. Tuky však tento požadavek nedokáží splnit. Tuk je na to příliš pomalý. V tomto okamžiku se orientují zatěžované svaly na cukry – sacharidy.
Přirovnává se to k benzínu a naftě.
Sacharidy (glukóza), podobně jako benzín, jsou mnohem rychlejším a dynamičtějším zdrojem energie než klidné a pomalé tuky resp. nafta. Dieselový motor se vyplatí na delší pohodovou přepravu, zato benzíňák je lépe využitelný pro krátkodobější, „agresivnější“ jízdu.
Sportovec, či člověk navyklý na pravidelnou usilovnější fyzickou aktivitu, klade daleko větší požadavky na sacharidy jako energetický zdroj. Při cvičení, nebo jakékoliv jiné intenzivní činnosti, využívá tělo „rychlé“ kalorie ze sacharidů. V klidových podmínkách nebo při nízké aktivitě, při které se až tolik nezadýcháme a nezvedne se výrazně tepová frekvence, „jedeme na tuky“. Zásoby sacharidů jsou velice chabé, ty nám vydrží jen na krátký čas. Zato v tucích mají i štíhlí jedinci energie vždycky dostatek.
Tělo zatěžované náročnou, dlouhodobější a často se opakující tělesnou činností odebírá velké množství zásobních forem sacharidů uložených v podobě glykogenu ve svalech a játrech.
Protože ví, že tento omezený zdroj energie bude znovu potřebovat pro příští náročnou fyzickou práci, naučí se v klidových podmínkách, a i při pohybu s nižší intenzitou, více využívat tuky.
Přesně tohle je naším cílem při redukci nadváhy – spalovat ve zvýšené míře tukové zásoby. Trénovaní lidé mají daleko lepší podmínky pro pálení tuků a mnohem menší riziko, že budou tloustnout.
Každý člověk má šanci vhodně volenou, pravidelnou fyzickou aktivitou postupně naučit tělo spalovat tuky. Bohužel tuto schopnost nezískáme během 1-2 týdnů. Způsob získávání energie, charakter látkové výměny se mění postupně a po delší dobu. Během půl roku až roku pravidelné fyzické aktivity můžeme na sobě pocítit jasné změny. Ovšem jakmile s intenzivnější zátěží přestaneme, postupně se vše navrací zpět. Udává se, že co za jeden měsíc natrénujeme, to za jeden týden ztratíme…. naučit tělo spalovat tuky trvá 4x déle, než tuto schopnost ztratit.
