Žraloka viděli i u Mělníka a v Děčíně. Objevil se zkrátka všude, kam mohl doplavat, protože žraloci jsou kromě jiného zvědaví a hraví. Jakmile se řeky přehradily vysokými jezy a přehradami, byl konec. Žraloci se už do Prahy nedostali.
Vypráví se, že žraloci neplují do řek, ale na vlastní oči jsem se mohl přesvědčit o tom, jaký je to nesmysl. Chytal jsem jednou v deltě Dunaje v rameni svatého Jiří v noci na světlo ryby z nafukovacího kajaku. Vylekal jsem se k smrti, když vedle mě vyskočil z vody tří metrový sumec a zase se do ní svalil zpátky. No a pak se se skákajícími sumci roztrhl pytel. Můžu vám říct, že jsem měl velké obavy, aby mě nějaký ten skákající kolos nezavadil o kajak, protože to by mě rázem odepsal. Stalo se ale něco ještě děsivějšího. Jeden ze sumců nedaleko mě z ničeho nic vyskočil, přičemž vydal zvuk hodně připomínající tón dlouhých fujar švýcarských pasáků krav, a mě zasáhl intenzivní pocit hrůzy. Pak se z vody vynořila obrovská hlava žraloka a roztrhla dvou metrákového sumce jako hadr. Nadhodila si jeho půlku v hubě a pak sevřela čelisti. Do stran vystříkly proudy krve, která zasáhla i mne. Žralok se vzápětí vynořil znovu a pohltil druhou část sumce. Můžu vám říct, že mě přešla nálada k jakémukoliv pohybu, a tak jsem jen seděl a seděl, protože jsem věděl, že jak začnu vrtět pádlem, tak na sebe žraloka upozorním. Sumci zmizeli jako mávnutím kouzelného proutku; asi hledali bezpečí v temnotě hlubin u dna. Zůstal jsem na hladině sám, a to nebyl zrovna nejlepší pocit; jak jsem již uvedl, žralok je zvědavý, zvlášť když má žravou. Naštěstí měl zřejmě dost – a nebo se vydal za sumci. Proud, který v těch místech teče rychlostí asi pět kilometrů za hodinu, mě unášel na širé moře, a já si říkal dobře to dopadlo. Poznamenejme k tomu, že objevení velkého žraloka v Dunaji bylo neuvěřitelné; všechny příručky tvrdí, že v Černém moři sice žraloci jsou, ovšem malincí, a těch se nemusí turisté bát…
O žralocích toho víme poměrně málo, i když máme pocit přímo opačný. Zaprvé jsou žraloci k našemu neskonalému údivu mnohem inteligentnější, než jsme si mysleli. Byli jsme přesvědčeni, že jsou to aerodynamičtí tvorové, jejichž jediný smysl existence je v tom, že žerou, vyměšují a rozmnožují se. Žralok je pro nás nenáviděný nepřítel, protože víme, že na něj v jeho domácím prostředí nemáme, a to v nás vzbuzuje mindráky. Proto se mu mstíme tím, že ho zabíjíme kdykoliv a jakkoliv můžeme. Zároveň ho však bezmezně obdivujeme – pro mnoho lidí, zvlášť z náboženských a válečných sekt, je vzorem chování. Různé suvenýry z jeho těla nosí spousta lidí jako amulety proti nezranitelnosti, proti utrpení, proti nezdaru při rybolovu. Různé tajné kasty používají drogy ze žraloků ke komunikaci s bytostmi "odjinud". Existují i žraloci muži, pro které jsou žraloci průvodci do paralelních světů.
V naší lidské, ničím neodůvodněné pýše jsme považovali a stále ještě považujeme žraloky za žravé idioty. Zdůvodňujeme to tím, že žralok klidně zaútočí na loď a nerozezná chutné cestující kanceláře Fischer od prázdného barelu. Jenže když útočí, není to pro něj loď nebo barel, ale něco velkého. Třeba nestravitelného. Ale dokud se to nepokusí strávit a nepřesvědčí se o tom, že to strávit nejde, nedozví se to. Ostatně lidé se chovají úplně stejně, pokud jim někdo neřekne, co je správné jíst a co ne…
Žralokům se musí rozumět. V celém moři neexistuje nic, čeho by se báli. Menší ryby prchají před většími. To je instinkt. Tahle ryba, nebo chcete-li paryba, neprchá před ničím, nemá a nezná strach. Snad je opatrná, když je nablízku ještě větší žralok, ale pocit strachu? Ten nepřichází v úvahu. A tím se liší od lidí, neboť hybnou pákou lidstva je neustálý strach. Strach ze silnějšího, strach z neznáma, strach z přírodní katastrofy, strach z hladu, strach o existenci, strach o partnera, strach, že se objeví někdo, kdo bude v naší profesi lepší než my, strach, že bude někdo úspěšnější než my. Strach z nás dělá úspěšné jedince, milence, vojáky, sportovce. Strach nás žene do válek, díky strachu máme vědecký pokrok. Zkrátka jsme úspěšní zbabělci, ale žraloci jsou stejně úspěšní a strach nikdy neměli! A přitom na rozdíl od nás žijí na světě prakticky nezměnění, to znamená dokonalí, již kolem čtyř set milionů let.
