Byly to nejhorší dny mého života a já si myslela, že až mě pustí z nemocnice, budu moct žít zase jako dřív a bude všecko o.k. Paradoxně mám teď zcela opačný problém, i když vím že spolu oba problémy úzce souvisí. Když mě pustili párkrát když jsem neměla co dělat, jsem se přejedla… myslím opravdu přejedla – takové množství, které stačí normálnímu člověku na celý den i dva, jsem v sobě měla za neuvěřitelně krátkou dobu…. samozřejmě že mi po tom bylo zákonitě velmi špatně od žaludku. Potom jsem záchvaty přejídání měla tak jednou do týdne…. potom dvakrát, třikrát…. dnes je mám každý den a někdy i víckrát za den a jsem štěstím bez sebe, když se mi záchvat jeden den vyhne a jakž takž se ten den udržím…ani nevím proč se v tu chvíli přejím…možná z nudy, samoty – nevím.
Za třeba půl hodiny do sebe dokážu nasoukat: tabulku čokolády + dva rohlíky + dva tousty + pudink + tvaroh + koláč + sušenky + musli tyčinku + celý popcorn + kakao + sýr + jogurt a jiné další věci…. nejhorší jsou snad ty výčitky…. často se sama sebe ptám proč se mi tohle všechno vlastně stalo?
Proč zrovna já? Proč se nedokážu normálně najíst? Proč nemůžu být ta bezstarostná holka jako před rokem? Proč se mám neustále trápit kvůli jídlu? A bylo by ještě mnoho otázek, které bych sem mohla napsat….I když si vždycky řeknu, že dnes to nesmím udělat a celý den se relativně držím, odpoledne mi stačí ochutnat kostička čokolády a….je to strašné, jsem úplně zoufalá a vyčerpaná….
Všichni, kdo tohle čtou si jistě pomyslí : ,,vždyť je to tak jednoduché, stačí se nepřejídat, stačí neochutnat ten jeden čtvereček čokolády,, , ale není to tak jednoduché. Vzáchvatu téměř nevím co dělám, a hážu jídlo do sebe tak rychle, že skoro nevím ani co jím…Mnohokrát jsem si říkala, že dneska to prostě neudělám, ale najednou to na mě přijde a…a já se prostě neumím ( nebo nechci) ovládnout…v té chvíli to prostě nejde…
Moc bych chtěla být jako dřív ale silně pochybuji že se někdy zcela vyléčím…..
Autor: Kšanda
Kdo k tomu máte co říct, napište prosím komentář. Díky Iva Hédlová
