Nostradamovi předkové byli s největší pravděpodobností sefardští židé, kteří před pronásledováním a náboženským fanatismem Španělů a inkvizice utekli do Provence, kde jim byla poskytnuta větší náboženská svoboda. Měli velmi úzký vztah k Arabům a převzali od nich lékařské umění a moudrost.
Předkové z matčiny strany vykazovali právě tak velké nadání pro matematiku a medicínu. Mladého Michela obzvláště přitahoval dědeček z této linie, Johann de St. Remy. Ten v něm vzbudil radost z okultních věd. Po dědečkově smrti odešel Michel do Avignonu, aby studoval humanitní vědy.
Bylo mu 22 let když přešel na vysokou školu do Montpelier. V té době vypukla v zemi morová epidemie. Michel před morem neutekl, ale dobrovolně se přihlásil do boje proti této chrobě. Dokonce vynalezl prášek, který v tomto boji sehrál velkou roli.
Roku 1530 odešel do Agen a navázal tam přátelství s vynikajícím humanistou té doby Juliem Caesarem Saligerem. Také se tou dobou poprvé oženil. Z manželství vzešly dvě děti. Chlapec a děvče. Ovšem jak manželka, tak ony zemřely na nákazu, pravděpodobně záškrt a Nostradamus tak opět zůstal sám. Smrt jeho rodiny jím hluboce otřásla. Vydal se pak na velkou cestu po Francii a Itálii, stal se tak vlastně putujícím lékařem.
Když opět udeřil mor, byl Nostradamus povolán zpět do své domovské provincie a začal znovu působit jako morový lékař. V té době se seznámil se vznešenou a zámožnou dámou, jíž byla Anna Ponce Gemellová a oženil se s ní. Měl s ní tři syny a tři dcery.
Tady začíná prorokův druhý velký životní úsek. Silněji než kdy jindy naléhá síla pronikající do tajemství vyšších sfér. Jak vyplývá z jednoho dopisu synu Caesarovi, inspirace se k němu dostavila při čtení starých okultních spisů.
Umění věštby jej přivedlo do styku s velikány té doby. jeho služby si vyžádali král Jindřich II. a jeho choť Kateřina Medicejská.
Nostradamus varoval krále před soubojem a poraněním zraku, které by pro něj mohlo skončit smrtí. 10. června 1559 zemřel Jindřich II. po turnaji, v němž mu protivník oštěpem proklál pravé oko.
Od Kateřiny Medicejské se Nostradamovi dostávalo zvláštní úcty. Vztah k ní pravděpodobně rozhodl i o tom, že meč inkvizice neustále visící nad jeho šíjí, nikdy nedopadl. Nostradamus žil v neustálém konfliktu. Je velmi pravděpodobné, že byl křesťanem jenom navenek, uvnitř, že zůstal "pohanem". Jeho otec sice přestoupil ze židovství na křesťanství, le jistě spíše z nouze, než z hluboké víry.
Nostradamus přesto prvky křesťanské víry ctil. Byl prý příslušníkem Třetího řádu svatého Františka a byl dobročinný vůči ubožákům.
Michelu Nostradamovi se dostalo pochybného privilegia znát den své smrti. Koncem června 1566 napsal na efemeridy Johanna Stadia: "tady je má smrt blízko." Zemřel za svítání druhého července 1566. Byl pohřben v sarkofágu ve františkánském minoritském kostele Salon de Craux uvnitř zdi.
I když si nepřál, aby někdo rušil jeho posmrtný klid, roku 1791 k tomu přece jen došlo a jeho náhrobek byl zhanoben. Voják, který jeho náhrobní kámen porušil zemřel následujícího dne. Na prsou mrtvého Nostradama našli lidé měděnou destičku s nápisem odsuzujícím ničemnost lidí tohoto města, protože navzdory slibu porušili jeho klid. Na medailonku byl zaznamenán den, rok i hodiny, kdy k tomu mělo dojít.
Převzato z: www.iriska9.sblog.cz/proroci/
