Krevní cévy
Krevní cévy rozvádějí po těle živočichů krev. Dělí se na:
- tepny
- vlásečnice (kapiláry)
- žíly
Tepny (artérie) jsou cévy, které vedou krev směrem od srdce. Vnitřní povrch je vystlán jednovrstevným epitelem. Vnější vrstvu tvoří silná a pružná vazivová tkáň, která dále obsahuje vlákna hladké svaloviny. Největší vnitřní průměr (asi 10 mm) má srdečnice (aorta). Větvením klesá průměr tepen až na 1 mm. Větvením těchto tepen vznikají tepénky (arterioly) jejichž vnitřní průměr je asi 20 μm.
Tepny vycházející přímo ze srdce mají velmi pružné stěny. To jim umožňuje pojmout množství krve vypuzené při stahu (systole) srdečních komor. Pružné stěny pak tuto vlnu posouvají dále, v srdečnici rychlostí asi 30 cm/sec.
Svalovina v tenkých tepnách a tepénkách reguluje stažením (vázokonstrikce) nebo rozšířením (vázodilatace) průsvitu cévy průtok krve orgány dle potřeby organismu. Je inervována vegetativními nervy.
Ve stěnách srdečnice a krkavic se nacházejí baroreceptory – receptory, které registrují napětí jejich stěn. Překročení určité hranice vede k podráždění cévohybného (vázomotorického, kardiovaskulárního) centra v prodloužené míše, které způsobí reflexivní pokles krevního tlaku utlumením srdeční činnosti a snížením napětí hladké svaloviny arteriol.
Vlásečnice
Vlásečnice (kapiláry) jsou tenké cévy, které propojují tepny a žíly. Jejich průměr se pohybuje mezi 5 a 20 μm a délka kolem 0,5 mm. Krev v nich proudí rychlostí asi 0,5 mm/sec. Na odstupu kapilár z arteriol jsou tzv. prekapilární svěrače – svalová vlákna, která stažením uzavřou vstup krve do kapilár. Ačkoli jsou kapiláry nepatrných rozměrů, jejich celkový průřez je asi 500 – 700 krát větší, než průřez srdečnice, největší tepny v lidském těle.
Stěnu kapiláry tvoří jednovrstevný epitel, skrze který prostupují látky z krve do tkání a z tkání do krve. Jedná se hlavně o dýchací plyny (kyslík, oxid uhličitý), živiny, produkty látkové přeměny a vodu. Vlásečnice tedy tvoří hlavní funkční část krevního oběhu.
Hustota sítě kapilár v orgánu záleží na intenzitě látkové přeměny, která v něm probíhá. Pokud je přeměna nízká, část kapilár není využita. Např. ve svalech je v klidu většina kapilár uzavřena, ale při práci se otevírají, aby byly krví dodány látky potřebné pro svalovou činnost a odstraněny zplodiny látkového metabolismu.
Žíly
Žíly (vény) jsou cévy, které vedou krev směrem k srdci. Vlásečnice se spojují v drobné žilky a ty pak dále do stále větších žil. Do pravé srdeční síně pak vstupují dvě hlavní žíly: horní a dolní dutá žíla. S tím, jak se průsvit žil zmenšuje, stoupá rychlost průtoku krve v nich a blíží se rychlosti krve v srdečnici.
Stavbou jsou žíly podobné tepnám, mají však tenčí a poddajnější stěny, ve stěnách mají méně svalových vláken a v žílách dolních končetin jsou kapsovité chlopně, které usměrňují tok krve. Proudění krve napomáhají také stahy svalů a v hrudníku podtlak, který vzniká při nádechu.
Pokud dojde k izotonickému stažení svalu (stav, kdy sval nemění při zatížení délku), hromadí se krev v žílách a ty vystupují pod povrchem kůže ( kulturisté a pod.). Pokud krev špatně odtéká z dolních končetin, může díky hydrostatickému tlaku krve v žílách dojít k oslabení a následnému vydutí stěny žíly, které je pod kůží vidět. Tak vznikají tzv. křečové žíly (varixy), které se mohou stát zdrojem zánětlivých procesů. Náchylnost ke vzniku křečových žil je dána geneticky a také druhem vykonávané činnosti. Jsou to povolání, kde se převážnou část pracovní doby postává – prodavači za pultem, kadeřnice a pod.
Mízní cévy
Mízní cévy sbírají po těle živočichů mízu (lymfu). Dělí se na:
- mízní vlásečnice
- mízní cévy
- mízní kmeny
Mízní vlásečnice
Mízní vlásečnice začínají slepými výběžky. Najdeme je s výjimkou mozku, míchy, chrupavky a oční koule ve všech orgánech. Stavbu mají shodnou s krevními vlásečnicemi – jsou tvořeny jednovrstevným epitelem.
Mízní vlásečnice odvádějí z tkání přebytečný tkáňový mok a látky, které neprojdou stěnou krevních vlásečnic (např tuky z trávicí soustavy).
Mízní cévy
Mízní cévy vznikají spojováním mízních vlásečnic. Stavbou se podobají žílám, ve stěně však mají více svalových vláken a také chlopně usměrňující proudění mízy jsou četnější. Kromě stahů mízních cév uvádějí mízu do pohybu také stahy svalů končetin a podtlak vzniklý při vyústění hlavních mízních kmenů do žil.
Mízní cévy procházejí mízními uzlinami (nodi lymphatici). Uzliny mají velký význam při ochraně organizmu před cizorodými látkami ( imunita). Dochází zde k filtraci mízy a vznikají tu lymfocyty (druh bílých krvinek).
Mízní kmeny
Mízní kmeny vznikají spojením mízních cév. Stavbou se podobají žílám. Hlavní mízní kmeny jsou hrudní mízovod (ductus thoracicus) a pravostranný kmen mízní (ductus lymphaticus dexter). Oba dva ústí do žil v blízkosti srdce.
