Jde totiž o to, aby člověk plnil více závazků vůči sobě samému.
Co to má znamenat? Je to prosté- když plníš více závazků vůči sobě samému, vysvětlíš sám sobě a vlastnímu podvědomí záměr žít svou pravdu. Ještě připomínám: příroda má zájem o šťastné jedince, protože se i k ní chovají přátelštěji. Vědci zjistili, že při autogenním tréningu a hluboké relaxaci mění povrchové napětí kůže, takže je zcela nemožné myslet negativně ve stavu naprostého uvolnění.
JE NEMOŽNÉ MYSLET NEGATIVNĚ VE STAVU UVOLNĚNÍ
To znamená, že pravou podstatou člověka je jeho štěstí. Protože předpokladem stavu nešťastnosti je především napětí a křečovitost. Když budeš plnit více závazků vůči sobě samému, signalizuješ tak i záměr sebrat potřebnou odvahu, abys mohl žít svou pravdu. Oznamuješ, že chceš žít v jednotě, lásce a radosti, která se pak dostaví zcela přirozeně.
"Jestli si člověk může něco přát, aniž si při tom dělá zbytečné obavy, pak se toto přání okamžitě splní."
Leckterý příznivec jógy se možná snaží postavit na hlavu, aby se dostal do tranzu a v tomto stavu naprogramoval své podvědomí na věci, jejichž splnění si přeje. Ale ve skutečnosti potřebuje složité rituály ke komunikaci s vesmírem jen ten, kdo si myslí, že se bez nich neobejde. Ale jinak ne!
Můžeš-li odeslat svou objednávku úplně normálně a v plné důvěře a pak na ni zase zapomenout, máš úspěch skoro zaručený. Můžeš si své přání třeba napsat a přednést ho vesmíru v noci u okna nebo na balkóně, máš-li smysl pro romantiku. Pokud tě podle tvého názoru takhle nikdo neuslyší, představuj si, že máš neviditelný mobil a můžeš s ním úplně normálně telefonovat.
To je všechno. Hotovo!
Ale důležité je, aby to tím pádem bylo opravdu vyřízeno. Ne aby sis hned druhý den myslel" "Hej, vy tam nahoře-slyšel mě vůbec někdo??Pro jistotu opakuji ještě jednou svou objednávku." Za dvě hodiny zase: "Třeba to zapůsobí, když ke své objednávce pošlu ještě spoustu energie." A před spaním: "A nezapomeňte, tam nahoře. Dorazila moje objednávka vůbec?" Za týden: "Je už ta moje objednávka na cestě? Haló universum, slyšíte mě?"
Nebo ať tě při tom napadá cokoliv, uvědom si, co to znamená, když se takhle chováš. Jako kdybys Universum podezříval z břídilství při práci. Jinak bys přece pořád netelefonoval nahoru kvůli té své objednávce.
Měli bychom se zbavit ostýchavosti z nevysvětlitelných energií a neměli se k Univerzu chovat hůř, než k jakékoliv jiné zásilkové službě. Vždyť to není žádný guru, u něhož bychom mohli žadonit a bědovat (což ostatně ani oni nemají rádi), ale zdroj energie. Představ si, že jsi poslal objednávku do nějakého zásilkového domu a příští den se faxem dotazuješ, jestli tvá objednávka skutečně došla. Pak ještě třikrát zavoláš. Nějaký pozemský zásilkový dům tě možná hned neškrtne ze seznamu zákazníků, koneckonců přece chtějí tvé peníze.
Ale vesmírné zákony fungují trochu jinak. Objednávka se projevuje prostřednictvím tvé víry, tvé důvěry, nepochybováním nebo bezstarostným vysláním objednávky a jejím zapomenutím. Zapomenutí, či žádné křečovité lpění je to nejlepší, o může potkat "začátečníky", kterým v důsledku nedostatku zkušeností někdy chybí důvěra. Zapomenutí má tu výhodu, že člověk ani nepomyslí na nějaké pochybnosti či zbytečné starosti.
Sám si musíš vyzkoušet, jak se zbavit křečovitosti. Jedna možnost je, že si řekneš, kdykoliv se přistihneš při opakování objednávky nebo když se nemůžeš dočkat: "Mám rád svůj život takový, jaký je a objednané nepotřebuji ke štěstí. Není důležité, jestli to dostanu nebo ne. Nebudu tedy posílat jednu objednávku dvakrát a nebudu ty nahoře zbytečně otravovat. Jsem tak jako tak spokojený."
Křečovité očekávání brzdí tok energie. Tento zásilkový dům totiž nedodává prostřednictvím balíkové pošty, nýbrž prostřednictvím inspirace. Většinou se jedná o nějaký drobný podnět nebo nějaké neurčité instinktivní nutkání udělat to, či ono, jít domů jinou cestou než obvykle a podobně. Očekáváš-li svou objednávku plnou napětí, smutku a pochybností, nemůžeš slyšet svůj vnitřní hlas. To je jediný problém.
Buď v pohodě, bav se, a všechno přijde samo!
A neodsuzuj sám sebe jako neschopného objednávat, když to napoprvé nevyjde. Já jsem měla ve srovnání s tebou rozhodující výhodu, když jsem začínala: vůbec jsem nepřemýšlela o tom, co dělám a jestli se mé přání skutečně splní. Jen jsem objednala, abych ukončil diskusi se svou přítelkyní a zbytečně jsem neživila emoce nějaké pochybnosti, obavy či přehnané očekávání. Neočekávala jsem vůbec nic, takže jsem byla moc překvapená, když to klaplo. S takovým úspěšným zážitkem to šlo mnohem snadněji.
To je celý ten trik: stačí jeden přesvědčivý úspěch a celá věc běží jako na drátcích, protože v ni věříš. Třeba bys mohl zkusit tohle: jestli máš auto, mohl bys cvičit tohle. Když jedeš někam, kde normálně není místo na parkování, objednáš si ho, než vyjedeš. Třeba tě před odjezdem někdo zavolá, nebo se ti zachce jet úplně jinou cestou, nebo propaseš zelenou na semaforu, protože se díváš někam jinak. Nicméně jakmile dorazíš k cíli, ve stejném okamžiku uvolní nějaké vyjíždějící auto parkoviště 30 metrů od domu, do kterého jedeš.
Až do tohoto dne jsi musel objet aspoň třikrát kolem bloku nebo jsi musel parkovat strašně daleko. Musíš uznat, že by to mohl být první úspěch. To uznání je důležité. Co by podle tebe řekl zásilkový dům, který ti poslal překrásný, tebou objednaný svetr a ty zavoláš a řekneš: "Tedy upřímně řečeno, nejsem si jist, jestli už takový svetr dávno nemám, takže vaše dodávka ještě chybí. Spíš věřím tomu, že jste mi zatím žádný svetr neposlali."
To by se jim zdálo pěkně nevděčné a rozhodně bys nevyhrál soutěž o nejoblíbenějšího zákazníka. Když naopak omylem poděkuješ za jednu objednávku, ačkoli šlo o pouhou náhodu (pokud vůbec něco takového existuje), pak zřejmě budou tak dojatí, že ti příště dodají to nejskvělejší parkoviště a bez objednávky.
Kromě toho ti to prospěje, když uznáš (přinejmenším tu možnost), že jsi úplně zvládnul jednu objednávku. Při další už budeš mít méně obav, že by to nemuselo vyjít.
Zatímco, čekáš na dodávku, ROZHODNI SE jednoduše pro to, že to není důležité a že máš rád svůj život i tak. (Takový postoj dodávku úžasně urychlí-ale jako bych teď nic neřekla, protože na ni vlastně nemáš čekat.)
Z knihy Objednáváme si z vesmíru od Barbel Mohr
