JSEM JEN JEDNA Z MILIONŮ
Přiznám se, že mě to nepřekvapilo. Jako novinářka věnující se tematice zdraví a alternativní léčbě dobře vím, co je genetická informace, a oba moji rodiče i další příbuzní zemřeli na rakovinu. Proto se snažím žít zdravě. Jsem vegetariánka, nekouřím, pokud jde o alkohol, dám si jen občas skleničku plzeňského k jídlu jako lék, cvičím jógu a snažím se o pozitivní myšlení. Co moc nezvládám je pracovní stres. Čtenáři si to asi neuvědomí, ale novinářské povolání patří mezi velmi stresující. Jste vlastně stále pod kontrolou tisíců čtenářů a máte vůči nim velkou zodpovědnost …
Věděla jsem, že pokud bulku svěřím zdravotníkům, přijdu pravděpodobně o prso a nastane koloběh ozařování a chemoterapií. Naštěstí se už i u nás najde řada metod, s jejichž pomocí si můžeme pomáhat. Dá se říci, že jsem vyzkoušela všechny dostupné alternativní metody, o kterých píšeme v Meduňce. Od bylinek a urinoterapie po exotické přípravky, od bioenergie z rukou našich léčitelů po filipínskou operaci, od vizualizace a modlitby po hypnózu, která vyvolává samoléčící procesy … Vše s cílem, na němž alternativní léčba staví: podpořit imunitu těla, aby si poradilo s nádorem. Lékaři, bohužel, většinu těchto metod pokládají za šarlatánství. I mně po vyšetření na mammografu lékařka doporučila okamžitou operaci. Když jsem jí sdělila, že se chci rok léčit tzv. alternativně a pokud to nezvládnu, podrobím se oficiální léčbě, upřímně se zděsila. Doslova mi řekla: "Pacienti jako vy k nám za rok přicházejí zemřít.“
BULKA ZMIZELA PO ČTVRTÉ OPERACI
Světoznámý filipínský léčitel reverend Alex Orbito přijíždí do naší země dvakrát ročně. Bulku jsem si našla před Vánoci a musela čekat půl roku, než přijel. Poprvé mě dvakrát operoval v červnu 2002, podruhé v říjnu. V listopadu 2002 mammograf potvrdil, že bulka je pryč. Stejně dobře dopadlo i vyšetření v listopadu 2003.
Nejúžasnější je, že operace u filipínského léčitele nebolí. "Musíš si to pořádně procítit a zapamatovat, abys vše přesně popsala čtenářům," nabádala novinářka ve mně, když jsem ulehala na operační lůžko před léčitelem Orbitou. Dva kolegové s fotoaparáty byli připraveni zdokumentovat průběh operace. Orbito měl vyhrnuté rukávy u košile, vedle sebe umyvadlo s čistou vodou a na zemi kbelík. 
Ulehla jsem a rozhalila si blůzku, aby měl přístup k prsu.
Přečetl si lístek s mou diagnózou, přejel po mně lehce rukama – a začal rozepínat zip u mých džínů. Pocítila jsem silný tlak v podbřišku a poté, spolu s pěti osobami, které sledovaly moji operaci, uslyšela zvláštní mlasknutí, jak mi jeho ruka prorazila kůži na bříšku.
Zabolelo to jen malinko a už vytahoval krvavý chuchvalec, který vhodil do kbelíku. Poté kůži uhladil a jeho asistentka setřela krev. Stejně mi vnikl do těla ještě na několika místech, než se vydal k prsu. Cítila jsem pálení, jako by po něm přejel jehlou. Po pár vteřinách všem ukázal další krvavý chuchvalec, vyňatý z prsu …
Večer jsem si na těle našla šest červených jizev. Druhý den mě operoval znovu. Pár dnů mne pak bolelo v podbřišku, týden jsem cítila silnou únavu a musela dodržovat šetřící léčebný režim, který nám Orbito doporučil.
Když ukazuji fotografie z této netradiční operace lékařům, tváří se nedůvěřivě. Ale faktem je, že bulka z mého prsu zmizela a podle lékařů jsem zdravá. Medicína alternativní mě ale už navždy pokládá za onkologického pacienta, jenž musí svému zdraví věnovat zvýšenou pozornost.
Ilona Manolevská, Foto: Rudolf Svoboda, Poradna Ivany
