Nejen freudisté, ale i mnozí jiní psychoanalytici jsou si dnes již zcela jisti, že za každou nemocí, nehodou či úrazem vězí nějaké vlastní podvědomé přání uniknout z náročné situace, anebo jsou tyto zdravotní závady zjevným signálem, který nás upozorňuje, že jsme jednali chybně, případně v zásadním rozporu se svým míněním, se svým základním směřováním. Četné empirické studie prokázaly, že častěji jsou nemocní ti lidé, kteří jsou nespokojeni v soukromém či profesním životě – nemoc je vlastně odvádí z míst neúspěchů, selhání a konfliktů do klidnějšího prostředí, které představuje zázemí své vlastní postele, v níž se lze po čase vymanit z bludného kruhu problémů. Další výzkumné práce prokázaly, že nehody zaviňují a zranění si při nich způsobují většinou stále stejné osoby.
Když se přetěžujeme a dlouhodobě přepínáme svoje schopnosti a síly, nemoc nás na to důmyslně a včas upozorní některým zjevným příznakem, jenž nás vybídne, abychom svého marného a škodlivého počínání zanechali. Neuposlechneme-li a pokračujeme-li ve svém sebeničení, příznaky nemoci jsou posléze komplexnější a pádnější, takže nás z činnosti spolehlivě vyřadí nebo od ní odradí.
Žaludeční a zažívací potíže mohou sice pocházet od nevhodné stravy, ale jejich naléhavost se projeví zejména po nevstřebaných a nestrávených psychických problémech. V jedné podnikové jídelně pro dva tisíce strávníků onemocnělo salmonelózou pouze šedesát osob, ač vadné potraviny požili ve stejném množství všichni. Mezi nemocnými pak převládali ti muži a ženy, kteří se dlouhodobě nacházeli pod tlakem neřešených a nevyřešených osobních problémů…
Mladé dívky, které mají psychické problémy s dospíváním a se započetím partnerského života, onemocní lupénkou či mentální anorexií častěji než ty, které tyto problémy nemají. Obě zmíněné choroby se projevují právě poškozením a faktickou devastací dívčího těla. Lidé trpící astmatem se obrazně „ dusí „ rovněž ve svých soukromých či sociálních problémech.Srdeční potíže postihují často lidi úzkostné a nejisté. Alergie jsou vnějším projevem podvědomého strachu a úzkosti ze světa, v němž člověk není příznivě emočně zakotven. Stres je reakcí na působení příliš náročného prostředí, jehož příznaky nás z tohoto prostředí na nějaký čas spolehlivě vyřadí, ale někdy jsme vyřazeni i definitivně. Jen bláhovec se pak bude do míst vzniku nepřekonatelných stresů znovu drát!
Každá nemoc nebo její příznak je vždy výzvou k proměně dosavadního způsobu života. Nemoc sice představuje životní krizi, ta je však přes všechny s ní spojené problémy a bolesti zároveň šancí k novému zamyšlení nad dosavadním životem a výzvou k příznivé proměně životního kurzu. Nemoc a její příznaky nám navíc dobře poslouží k tomu,aby se naše mnohdy neuvědomované problémy přenesly na vědomou úroveň ( abychom si je konečně uvědomili )a staly se díky příznakům nemoci zřejmými. Takzvaná psychosomatická medicína, při níž asistuje kromě lékaře také psychoterapeut, nepotlačuje tedy pouze příznaky nemoci, jak to činí medicína klasická, ale nemocné rovněž upozorňuje na jejich neřešené problémy, které vznik příznaků nemoci mohly vyvolat.
Optimista ví, že příznak nemoci je konkrétním projevem předchozí konkrétní slabosti nebo chyb, jichž se žádný člověk nemůže zcela vyvarovat, a že proto nemoc není zkázou, nýbrž spíše navrženou cestou. Ví také, že nehody, úrazy nebo zranění jsou reakcí na některá předchozí „ provinění „ , na chybné kroky, na chybné emoce a myšlenky, na pochybné hodnoty a preference. Optimista za nějaký čas porozumí většině signálů, které mu podvědomí podává skrze jeho vlastní tělo, a zařídí se podle toho.
Doporučení:
Položte si otázky:
- „ Co mě bolí? Jde o pouhé náhodné symptomy, nebo je bolest následkem předchozích životních chyb a nevyřešených problémů? „
- Pokuste se vystopovat svoje konkrétní problémy, které jsou vám signalizovány příznakem nemocí nebo poraněním.
- Nepohlížejte na vlastní nemoc jen jako na nesmyslnou, ale berte ji zároveň i jako upozornění těla, že ve vašem vnějšku není něco zcela v pořádku. Iva Hédlová podle Heidelore Klugeové
