Zatím jsem narazila na  4 klienty s filariemi, v jednom případě šlo o přenos z matky na dceru. Je to tedy nákaza, která je u  nás pravděpodobně už  dlouho. Další klientka hodně cestuje, dlouhodobě pobývala na jihu, další klientka chová psy. Pro Dr. Clarkovou to byla běžná nákaza, se kterou se potýkala denně.

Dospělci vlasovce psího žijí v plicních tepnách a v pravé srdeční komoře- proto jim anglicky mluvící národy říkají  HEART WORM. V naší zemi neexistuje lék na tyto parazity, kdysi se používal Ivermectin, ten je stažený z prodeje a podává se pouze psům nitrožilně.

Další možnosti jsou STROGHOLD, MILBEMAX, účinná látka filamektin. Mluvíme o veterinárních léčivech. Léky na ploché a oblé červy na ně nezabírají, takže těmto nemocným zbývá jediná možnost, jak se pokusit nákazy zavit : kvalitní zapper.

VLASOVEC MEDINSKÝ –  DRAKUNCULUS MEDIENSIS

Jsou to tencí, vláknití  červi, přenášení  členovci. Jejich larvy  mají mikroskopické rozměry.

a proto se jim říká  mikrofilárie. Kolují krví nebo se vyskytují v kůži. Dospělé filárie mají formu podkožní a lymfatickou.Lymfatické druhy jsou přenášeny komáry. Paraziti ucpávají mízní cesty a způsobují otoky. Následkem toho vzniká zánět ledvina edémy. Podkožní filariózy jsou přenášeny korýši nebo hmyzem. Jsou rozšířeny v tropech a subtropech.

Onemocnění se projevuje svědícími puchýři, později abscesy. Z mikrofilárií známe všichni vlasovce medinského, kterého Afričané a Asiati navinují velmi pomalu na dřívka, aby vlasovce nepřetrhli a takto jej postupně vytahují. Neporušený vlasovec namotaný na hůlce byl znakem dobrého lékaře a od toho je odvozen symbol pro lékařské povolání –  Aeskulapova hůl. Na tuto infekci jsem bohudík zatím nenarazila.

TASEMNICE PSÍ – DIPILIDIUM  CANINUM

Středně velká  tasemnice.Konečným hostitelem pes, kočka, ale i savci a ptáci.

Mezihostitelem blechy a všenky. Parazit se vyskytuje po celém světě. Onemocnění se projevuje bolestí břicha a svěděním v oblasti konečníku.

ŠKULOVEC  ŠIROKÝ  –   DIPHYLLOBOTHRIUM  LATUM

ŠKULOVEC  –   DIPHYLLOBOTHRIUM  PACIFFICUM

Je to největší parazit člověka. Může dosahovat délky 8 – 10 m, jeho vývoj jde přes sladkovodní buchanky a sladkovodní ryby. Vyskytuje se v oblasti velkých řek a jezer v Evropě, Severní Americe a na Sibiři. Člověk se nakazí, když jí syrové ryby. Onemocnění se projevuje zažívacími potížemi, únavou a chudokrevností. U D.p. jsou zdrojem nákazy mořské ryby. Vzácná nákaza/zatím/.

Zmíním se ještě o dvou parazitech, náležejících k  PRVOKUM : / PROTOZOA /

Kromě Giardia intestinalis/bičíkovec/, Entamoeba histolytica /amoeba/  a Balantidium coli, /nálevník/, o kterých jsem se už zmínila, nejčastějším prvokem, se kterým se setká  každý detoxikační poradce několikrát denně, je toxoplasma gondii.

TOXOPLASMA  GONDII

Patří k výtrusovcům, kokcídiím. Kočka je definitivní hostitel, ale člověk může být jedním z dvou set mezihostitelů. Kočka vylučuje infekční oocysty trusem, ty na vzduchu dozrávají a za několik hodin jsou infekční. Kočka se umývá a zanese si oocystu na srst a my ji pohladíme, neumytýma rukama pak něco sníme/. Nakazit se však můžeme i  nedostatečně tepelně upraveným masem, nebo přenosem z matky na dítě. Ve střevě nakaženého hostitele se z oocysty aktivně uvolňují zralé sporozoity rohlíčkovitého tvaru. Oocysta má 11 – 12 mikrometrů, nemůžeme ji tedy spatřit. Sporozoity mají rozměr 2 x 8 mikrometrů. Sporozoity pronikají do nejrůznějších orgánů hostitele, včetně mozku, oka, ucha, svalů, zažívacích i pohlavních orgánů atd. Toxoplazma je lymfotropní, proto ji můžeme přednostně najít v lymfatické tkáni, ucpává lymfatické uzliny. Tak jako borrelie, je to patogen, který lze najít ve všech tkáních. Při akutní nákaze se můžeme setkat s těmito symptomy : zduření lymfatických uzlin na krku a šíji, teplota až horečka, oslabení toku lymfy, bolest hlavy a svalů, celková únava , výjimečně vyrážka s puchýřky a pupínky, hepatitida, encefalitida a myokarditida. Nakazí-li se matka během těhotenství, může dojít k potratu, nebo poškození plodu. Toxoplasma  gondii může přispívat  k neplodnosti.

Další stadium toxoplasmy jsou tachyzoiti a bradyzoiti. Tachyzoiti se mohou množit, ale při imunitní odpovědi hostitele se stáhnou do tkáňových cyst, a přemění se v bradyzoity uvnitř hostitelské  buňky. Bradyzoiti jsou méně agresivní vůči hostiteli, mají snížený metabolismus a tím na sebe minimálně upozorňují. Unikají tak pozornosti imunitního systému hostitele / T-lymfocyty, NK-buňky/. Nastává rovnováha mezi hostitelem a parazitem a infekce se dostává do latentní fáze. Imunitní systém hostitele není schopen parazita jednou provždy zlikvidovat, ale ani parazit již nemá možnost uvolnit se z cyst a množit se. Výjimkou jsou vážné poruchy imunity, nebo užívání imunosupresiv. Pak se reaktivovaná toxoplasmóza projevuje jako zánět mozku. / RNDr. Sedlák, MUDr. M. Bednář/ . Jaroslav Flégr z katedry parazitologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze vystoupil před časem  v televizi , kde prezentoval výsledky posledního výzkumu. Co se týče četnosti záchytu a odhadovaného procenta toxoplasmy v populaci, je to stará písnička : zatímco v Praze má být procento nakažených kolem 30%, ve zbytku republiky kolem 40 %.okolní státy /Německo, Francie, Rakousko/ hlásí 50-60 % infikovaných obyvatel. Opět je vidět rozdíl v práci našich laboratoří a těch na západ od nás. My detoxikační poradci bychom to číslo posunuli ještě o desítku nahoru. Pan Flégr uváděl zajímavé souvislosti . Toxoplasma zvedá testosteron u mužů,/agresivita, sobectví,nestálost/, ale snižuje testosteron u žen. Lidem s toxoplasmózou se rodí více chlapců. Potomci mužského pohlaví totiž pravděpodobněji budou více cestovat, pobývají více mimo domov a mají za život větší šanci setkat se s kočkovitou šelmou. Lidé nakažení toxoplasmózou jsou méně pozorní, náchylní k rizikovému chování, jsou statisticky častějšími účastníky dopravních nehod. Paraziti manipulují svými hostiteli. Jen si myslíme, že rozhodujeme sami o tom, co uděláme.

BABESIE

Babesie patří k prvokům, piroplasmiím. Jsou to velmi drobní parazité( 1,2-2 mikrometry).

Přenos klíštětem. Tam, kde naměřím u klientů borrelii nebo klíšťovou encefalitidu, vždy také zjišťuji , zda nejsou přítomny babesie. Babesia divergens a bovis jsou vážná až smrtelná onemocnění, ale v našich podmínkách přichází do úvahy spíše jen mírnější forma Babesia microti. Je provázena únavou, horečkou, bolestmi hlavy, kloubů a svalů. Možná svádíme mnohé symptomy na borrelii, a zatím jsou na vině přídavné infekce, jako Rickettsie, Ehrlichie, FSME, nebo právě babesie. Tam, kde má klient zátěže ve slezině, má onemocnění horší průběh. Dle učebnic jde o vzácné onemocnění, nicméně se připouští, že když se protilátky najdou i v Evropě, patrně lehké infekce babesiemi unikají pozornosti./MUDr. Bednář/.  A to unikají. Babesie měřím běžně, naměřila jsem je i sobě, z mých klientů odhaduji  tak na 30 % infikovaných. Babesie jsem začala měřit po mezinárodní konferenci v Praze v květnu 2007, kdy kolegyně ze SRN popisovala, že babesie jsou v její zemi velký problém. A zase – že by o pár desítek kilometrů dál se už nákaza nevyskytla ? Babesie vzhledem ke své nepatrné velikosti reaguje na detoxikaci. Klasická medicína ji léčí kombinací chininu s klindamycinem.  

PROČ   O  PARAZITECH   NEVÍME  ?

V tomto směru nás nikdo nevzdělal. Ani škola, ani rodiče, ani lékaři. Nejvíc v obraze jsou doktoři přírodních věd a veterináři. Pro ně tato skutečnost není překvapením. Lékaři ale často vůbec nedávají do souvislosti ani do očí bijící symptomy.

Už jsem zažila, že na stížnost pacienta, že bezdůvodně hubne a svědí ho konečník, slavný lékař odpověděl : To máte borrelii v žaludku a plísně v tlustém střevě. Jedna obvodní lékařka mi řekla, že lékaři mají instrukce, aby při banálních onemocněních /bolesti hlavy, břicha, průjmy, zácpy, nechutenství, prudké hubnutí, nevolnost a zvracení/   přednostně zvažovali  parazitární nákazu. V praxi se s tím ale nesetkáte.  To nejběžnější z mikrobiologie, co lékaři stále dokola uvádějí jako příčinu potíží, je streptokok, stafylokok,  chřipkové viry a ještě tak borrelie. U bakterií si tak zdůvodní nasazení antibiotik a je vyřízeno. Také si postěžovala, že za celou její mnohaletou praxi se ještě nesetkala s laboratoří, která by uměla parazity najít, přestože občas vzorky na rozbor posílá a podle symptomů pacientů parazity tuší.Testy se vracejí negativní, což lékaře časem odradí, aby to ještě zkoušel. Našich  parazitologických laboratoří je málo. Nejsou tak dobře vybaveny jako pracoviště bakteriologů a virologů, neškolí se tolik pracovníků pro tato oddělení, protože lékaři o jejich práci jeví menší zájem. Laboranti proto nemají dostatečnou praxi a někdy jde i  o lidský faktor – pečlivost a rychlost. Vzniká tak začarovaný kruh. Dalším úskalím jsou samotné testy. Test ELISA, který se nejčastěji používá  ke stanovení protilátek , je levný a chybový. Lékaři to vědí. Selhává i u průkazu borrelie. Kolektiv lékařů, vedený MUDr. Bartoňkem, z pražské kliniky zaměřené na borrelii, přiznává, že je falešně negativní z 50  – 70  %. A na těchto testech závisí zdraví tisíců lidí !!! Všude tam, kde hledáme protilátky, a ne přímo parazita, může dojít k chybě.

Podle MUDr. Miroslava Mikuleckého, CSc, z kliniky infektologie a geografické medicíny v Bratislavě,  organismus nemusí z nějakého důvodu protilátky tvořit- buď má sníženou imunitu, nebo malý počet jedinců nemusí vyvolat imunitní odpověd´. MUDr. MIkulecký je odborníkem na helminty, především na toxocaru. Ptala jsem se ho, co si myslí o spolehlivosti testu Elisa. Vyjádřil pochybnosti, neboť už se stalo, že dvě různé laboratoře dospěly k opačným výsledkům.Ve stolici se vajíčka také nemusí najít, pokud už jsou paraziti rozesetí po těle. Parazit nemusí být  momentálně ve střevě. Proto by se správně mělo dělat několik odběrů stolice po delších časových odstupech,a  to se v praxi neprovádí.

Upustilo se i análních otisků v případě enterobióz. Dalším průkazem je už jen biopsie, což za živa často nepřichází příliš v úvahu. Podotýkám, že např. zjistit měchožila se spolehlivěji dá metodou PCR – polymerázová řetězová reakce, kdy i z nepatrného množství materiálu se dá sestavit celá DNA, a podle genetické výbavy parazita jej přesně určit. Provádí GENSERVIS BRNO při Veterinární fakultě, a GENSERVIS  PRAHA, katedra parazitologie při Přírodovědecké fakultě UK. Test stojí kolem 500 – 1.500,-Kč.

loading...

Komentáře