Právě proto se ho tělo nechce zbavit. Přestanete-li metabolismus zatěžovat potravinovými zdroji silných kyselin, organizmus už nebude tuk potřebovat.

Problémy s tělesnou hmotností mohou být důsledkem nevhodného zasahování kvasinek a nižších hub do trávení potravy. Nedostatek živin je spouštěčem ukládání nadbytečných kilogramů, částečně proto, že jsme stále jakoby hladoví. Ještě častěji dochází k tomu, že krev přenáší mykotoxiny do jater k detoxikaci, a ta, kvůli nadměrné zátěži, nemohou optimálně metabolizovat tuky a cukry.

Dlouhodobá nerovnováha panující v organizmu vyčerpává nadledvinky a následný nedostatek energie přispívá ke zvýšené hmotnosti. Další častou příčinou je vyčerpání štítné žlázy, která řídí rychlost metabolismu. Bažení po cukru, nadměrná chuť k jídlu a nízká koncentrace cukru v krvi, to vše následuje po přemnožení škodlivých kvasinek, nižších hub a plísní v organizmu.

Při spolupůsobení všech těchto jevů je snadné nabrat tuk, ale těžší se ho zbavit. K tomu vzniká nebo se zhoršuje porucha trávení a případně se projeví i deprese.

Tři K: kyseliny, krev, kandida

Povím vám několik dobrých a špatných zpráv a začnu špatnými.
Již víte, že základní a nejdůležitější koncepcí, z níž program vychází, je acidobazická rovnováha v organizmu, a především v krvi, proto začneme právě tím. Poté si vysvětlíme škodlivé následky překyselení organizmu: povíme si o choroboplodných zárodcích, jimž se v takovém prostředí ohromně daří, tedy bakteriích, kvasinkách (konkrétně kandidě, jak je uvedeno v názvu kapitoly), nižších houbách a plísních.

K jako kyseliny

Vycházíme z předpokladu, že pro lidský organizmus je ze všech rovnovážných jevů nejdůležitější rovnováha mezi kyselým a zásaditým (alkalickým). Organizmus dělá všechno proto, aby udržel náležité, mírně zásadité vnitřní prostředí. Je však zcela běžné, že v tkáních převažuje sklon ke kyselému prostředí. Tato nerovnováha zatěžuje organizmus a otevírá dveře potížím a nemocem. Překyselení tělesných tekutin a tkání je živnou půdou všech nemocí a obecně i příčinou všech stavů tělesné a duševní „nepohody“. Pouze v tomto stavu je organizmus vnímavý vůči choroboplodným zárodkům, protože ve zdravém, mírně zásaditém prostředí se nemají kde uchytit. Kyselé prostředí je mimoto i projevem všech nemocí. Stručně řečeno dobrý zdravotní stav je podmíněn řádnou acidobazickou rovnováhou. Jediný způsob, jímž to lze zajistit, je vhodná strava.

Vztah mezi kyselinami a zásadami kvantitativně vyjadřuje škála od 1 do 14 označovaná jako faktor pH. Neutrální pH má hodnotu 7. Hodnoty nižší než 7 charakterizují kyselé a hodnoty vyšší charakterizují zásadité neboli alkalické roztoky. pH je v podstatě nepřímý ukazatel koncentrace vodíkových iontů (pozitivně nabitých molekul) v daném roztoku. Není však třeba zabíhat do podrobností. Stačí vědět, že oba druhy chemických látek – kyseliny a zásady – jsou protikladné, a když se smíchají v určitém poměru, navzájem se vyruší, takže výsledné pH je neutrální. K neutralizaci jakéhokoli množství kyseliny je v krvi zapotřebí přibližně dvacetinásobné množství zásaditých látek, a proto je lepší a jednodušší udržovat rovnováhu, než ji stále znovu a znovu pracně získávat.

K jako krev

Stejně jako musí být na hodnotě 36,9 °C udržována tělesná teplota, musí být pH krve trvale na hodnotě 7,365 – fyziologické pH je tedy velmi mírně zásadité. (Lékaři sice akceptují pH až do 7,4, ale to už je problematické, jak uvidíte později.) Můžeme měřit i pH moči a slin, ale nejdůležitější je krev, jejíž pH musí zůstávat ve velice úzkém rozmezí. Jednotlivá prostředí v organizmu však mají na pH různé požadavky. Krev a tkáně například musí být mírně zásadité, ale obsah tlustého střeva by měl být mírně kyselý, moč rovněž mírně kyselá nebo neutrální. pH slin velice kolísá. Hodnoty pH moče jsou nejlepším ukazatelem toho, co se děje ve vnitřním prostředí, ale nejsou vždy úplně přesné. pH krve je spolehlivější, a tudíž lepší indikátor vnitřních podmínek.

Nemoc je téměř vždy výsledkem velkého nahromadění kyselin, zatěžujících mechanismy udržující normální pH tou měrou, že vyvolají v organizmu příznaky nemoci. (Nemoc mohou způsobit i toxické vlivy vnějších zdrojů, ale je to mnohem vzácnější.) Příznaky mohou být projevem takového zatížení, nebo také známkou úsilí organizmu o vyrovnání pH. Příznaky více či méně zjevné v závislosti na stupni a rozsahu zátěže. Zatěžujeme se sami přemírou kyselin ve stravě, kterou jíme na základě vlastního svobodného rozhodnutí. Jestliže to pochopíme, můžeme se rozhodnout jinak.

Na udržování křehké acidobazické rovnováhy se podílejí všechny fyziologické regulační mechanismy organizmu (včetně dýchání, oběhu, trávení a tvorby hormonů). Tělo velké výkyvy acidobazické rovnováhy netoleruje. V časném stadiu zatížení regulačních mechanismů bývají příznaky mírné a patří k nim typicky kožní vyrážky, bolesti hlavy, alergie, častá nachlazení a chřipky a záněty vedlejších dutin nosních. Jestliže nutnost nadměrné kompenzace narušovaného pH pokračuje, dochází k závažnějším poruchám. Oslabené orgány a systémy naruší funkci štítné žlázy, nadledvin, jater atd. Pokud má pH tkání sklon k přílišnému přechylování na kyselou stranu, dostupnost kyslíku klesá a buněčný metabolismus ustává. Jinými slovy – buňky odumírají a člověk pomalu umírá.

K poklesu pH proto nesmí nikdy dojít. Organizmus se tomu brání tím, že pokud přijímáme příliš mnoho kyselin, začne krev odebírat alkalizující minerály z tkání, aby vzniklou situaci vyrovnala. Při neutralizaci či detoxikaci silných kyselin hrají roli především sodík, draslík, vápník a hořčík. Reakcí těchto minerálů s kyselinami vznikají méně škodlivé látky, které tělo může vyloučit.

Ve zdravém organizmu jsou dostatečné rezervy alkalizujících minerálů, aby vyhověly neodkladným požadavkům. Je-li jich však ve stravě málo nebo jejich zásoby nízké, jsou získávány, kde se dá – uvolňovány z kostí (vápník) nebo svalů (hořčík) – kde jich je samozřejmě zapotřebí. To ovšem vede k následnému nedostatku – a tím i k projevu řady různých příznaků.

To je ovšem špička ledovce. Jakmile je přetížení kyselinami tak velké, že je regulační mechanismy krve nestačí vyrovnávat, ukládají se nadbytečné kyseliny v tkáních. Lymfatický systém (obsahující složky imunitní soustavy) neutralizuje vše, co je možné neutralizovat, a všeho ostatního se zbaví. Bohužel, „zbavit tkáně kyselin“ znamená vrátit je zpět do krve, což vytváří bludný kruh, v němž je spotřebováno stále více alkalizujících minerálů, které pak chybí při běžných funkcích, a mimo to zatěžuje játra a ledviny. Při přetěžovaném lymfatickém systému nebo narušené funkci lymfatických cév (což je stav často zapříčiněný nedostatkem pohybu), se kyselé látky hromadí v tkáních.

Neustálé značné narušování pH krve vede k podrážděním a zánětům a je živnou půdou pro nemoci. Akutní či opakující se onemocnění jsou vyvolávána buď snahou organizmu mobilizovat rezervy minerálů zabraňujících poškození buněk, anebo neodkladným úsilím o detoxikaci vnitřního prostředí. Tělo se například zbavuje kyselin kůží, což se projevuje chorobami a příznaky, jako jsou ekzém, akné, nežity, bolesti hlavy, svalové křeče, bolesti, otoky, podráždění či záněty. Jestliže jsou všechny možnosti neutralizace či eliminace kyselin vyčerpány, objevují se chronické potíže.

Kyselých odpadních látek se organizmus zbavuje plícemi nebo ledvinami. Je-li odpadních látek nadbytek, hromadí se v různých orgánech, včetně srdce, slinivky břišní, jater a tlustého střeva nebo se ukládají v tukové tkáni na prsou, bocích, stehnech, břiše – a v mozku. Proces rozkladu a likvidace kyselých odpadních látek můžeme považovat za „proces stárnutí“.

K jako kandida

Kyselé odpadní látky vytvářejí živnou půdu pro velké množství mikroorganizmů s potenciálně škodlivými účinky, počínaje kandidou. Candida, česky kandida, je latinské označení pro rod kvasinek. Kvasinky a nižší houby (a blízce příbuzné plísně) jsou jednobuněčné rostlinné formy osidlující půdu, vzduch a vodu. Jsou všudypřítomné. Symbiózní kvasinky rodu candida se běžně nacházejí v trávicím traktu. Bez nich bychom zemřeli. Velmi snadno se však mohou přemnožit a způsobit celou škálu potíží, od drobných neduhů přes chronická onemocnění až po fatální příhody. Nejběžnějšími nemocemi jsou kvasinková infekce pochvy u žen a moučnivka u dětí, kdy se kandida přemnoží v dutině ústní.

I když medicína tyto a celou řadu dalších chorob vyvolaných kvasinkami a nižšími houbami dobře zná, pravdou je, že v organizmu valné většiny lidí, kteří se stravují běžným způsobem, dochází k jejich nekontrolovanému růstu se značnými důsledky. Přemnožení kandidy však není jediným viníkem. Žijeme v záplavě „mikroforem“, mikroorganizmů, jako kvasinky, nižší houby a plísně, ale jsou zde i bakterie a viry. Netrápí nás jen samotné mikroformy, ale také jejich jedovaté výměšky – mykotoxiny a exotoxiny (mykes, řecky houby, exo je řecká předpona s významem vně, vnější, ven, toxin pochází z řeckého toxon a znamená jed). Mikroorganizmy produkují kyselé odpadní látky při metabolismu glukózy, bílkovin a tuků, čili stejných látek, které jsou zdrojem energie i pro lidský organizmus.

Kandida a další mikroformy nás nenapadají záměrně. Jen podle všech pravidel platných v přírodě využívají oslabených míst v organizmu, zachvacují je a vyžívají k množení. Překyselené prostředí jim nabízí ničím neomezené možnosti a jejich přemnožení pak nutně vede k poškození tkání a narušování fyziologických procesů. Živí se glukózou, která jim slouží jako zdroj energie, přičemž k vývoji a růstu využívají tuků a bílkovin (dokonce i nukleových kyselin, nosičů genetické informace!). Tyto organizmy nás doslova požírají zaživa! Odpadní látky (kyseliny) vylučují nejen do krve, ale i dovnitř buněk, čímž dále zatěžují celý organizmus.

Pro představu, jak značné může být potenciální poškození: během stovek milionů let, kdy jsou houby včetně kvasinek a plísní na Zemi, se vyvinuly do více než 500 000 různých identifikovatelných forem. A za celou tu dobu prodělaly jen velmi málo genetických změn. Zjevně je nepotřebovaly, jsou to dobře přežívající vynikající oportunisté, dokonale přizpůsobení své funkci. Z období prudkého růstu mohou přejít do stavu klidu i na tisíce let. (V teprve nedávno odkrytých egyptských hrobkách byly nalezeny živé spory.) Houby, včetně kvasinek a plísní, navíc produkují tisíce toxinů.

Bakterie, kvasinky, nižší houby a plísně samy o sobě příznaky nemoci nevyvolávají – jsou to jejich toxiny. Nemoci dokonce ani nespouštějí. Rozmnoží a projeví se pouze v oslabeném prostředí. Jak kdysi napsal Rudolf Virchow: „Komáři vyhledávají stojaté vody, ale příčinou stojaté vody v rybníku nejsou.“

Mikroorganizmy a jejich odpadní látky pak přímo či nepřímo přispívají k obrovskému množství příznaků. Většina nemocí, zejména chronických a degenerativních, vzniká poté, co došlo k přemnožení mikroforem. Mezi extrémy atletické nohy (plísňového onemocnění kůže nohou) a AIDS jsou choroby a poruchy způsobené přerůstáním kvasinek a nižších hub, jako diabetes, rakovina, ateroskleróza (ucpávání tepen), osteoporóza, chronická únava a další, včetně infekčních onemocnění přenášených z člověka na člověka. Nejčastějšími příznaky přerůstání mikroorganizmů jsou bolesti, infekce, únava a poruchy funkcí včetně nedostatečné činnosti nadledvinek a štítné žlázy, poruchy trávení, průjem, nadměrná touha po určitých potravinách, bolesti břicha, deprese, hyperaktivita, protispolečenské chování, astma, hemeroidy, nachlazení a chřipka, dýchací potíže, endometrióza, suchá kůže a svědění, moučnivka a další kvasinkové infekce sliznic a kůže, ustupující dásně, plísňová infekce nehtů rukou a nohou, závratě, bolesti kloubů, zkažený dech, zánětlivá onemocnění střev, pálení žáhy, sucho v ústech, PMS (premenstruační syndrom) a menstruační potíže, podrážděnost, otok víček, nedostatek sexuální energie, vyrážky a kopřivka, lupus, zvraty nálad, hormonální nerovnováha, kvasinková infekce pochvy, cysty a nádory, revmatoidní artritida, poruchy cítění, senná rýma, akné, plynatost, zácpa, nízká koncentrace cukru v krvi, brániční kýla, bolesti hlavy, apatie, nespavost, sebevražedné sklony, poruchy tělesné hmotnosti, poruchy paměti, bolesti svalů, alergie (na vzdušné a potravinové alergeny), pálení očí, roztroušená skleróza, porucha vstřebávání a infekce močového měchýře. A to jsme ještě nezmínili obecný a dnes tak častý stav, kdy se člověk „necítí dobře“. Viníky jsou nekontrolovatelný růst mikroforem a působení jejich kyselých toxických odpadů.

Autor: Dr. Robert O. Young 

Podle knihy „pH zázrak“; Robert O. Young, Ph.D., Shelley Redford Young
http://www.knizniweb.cz/jnp/cz/katalog/detail/tituly-P-PH_-PH_zazrak.html

loading...

Komentáře