Nejlepší pravidla hádky jsme našli u Kena a Elizabeth Mellorových:

1. Držte se tématu
Nezapomínejte, kvůli čemu se hádáte. Neodbíhejte k jiným námětům (loni…, tvoje matka…, celá tvoje rodina…).

2. Nikdy nemluvte urážlivě
Nenadávejte. (Kdykoli druhého člověka označíte ponižujícím výrazem, přispíváte k tomu, aby se takovým skutečně stal. Nakonec bude přesně takový, za jakého jste ho označili.) Formulujte své prohlášení podle vzorce „Když uděláš to a to, připadám si tak a tak…“. Můžete mluvit hlučně a zabíhat do podrobností, ale nenadávejte. Když nám klient říká: „Nemůžu si pomoci, prostě to ze mě vyjede…“, odpovídáme mu: „To není pravda. Jsou to vaše ústa a jste odpovědný za to, co z nich vychází.“

3. Při vyjadřování emocí mluvte o přítomnosti
Všechna vaše nekompromisní prohlášení by se měla týkat přítomného okamžiku: „Teď tě tak nesnáším!“ „Zrovna teď ti vůbec nevěřím!“ Vzpomínáte, jak se hádají děti? Vykřikují svá nesmlouvavá stanoviska a o chvíli později na ně zapomenou. Je to jako letní bouřka. Děti to vědí. To, co pustíte ven, brzy pomine.
Vtip je v tom, abyste se vyhnuli slovům „vždycky“ nebo „nikdy“. Neodcházejte, netrucujte a nemlčte. Pokud nastal problém, vypořádejte se s ním.

4. Dohodněte se na signálech dočasného přerušení
Někdy je hádka příliš únavná, prudká nebo zdrcující, jindy se prostě jen strhne v nevhodnou dobu. Dohodněte se na signálech, kterými hádku okamžitě ukončíte. (Známe jednu dvojici, která používala „přerušovací“ klobouk. Visel vždy na věšáku v předsíni a kdokoli z nich si jej mohl nasadit. Zní to divně, ale fungovalo to.) Zastavení hádky má zajímavé důsledky. V mezičase si člověk uvědomí, co je zbytečné a na čem skutečně záleží. Bude-li to zapotřebí, budete v hádce pokračovat později, ale věci se nepatrně změní. Často si všimnete, že váš vztek poněkud vychladl (pokud musíte třeba do práce), a když budete chtít v hádce pokračovat, budete jej muset znovu oživit. Pocity (na rozdíl od dohod a závazků) jsou nestálé a vrtkavé, nesnažte se udržet je beze změny. Láska i nenávist jsou mezi milenci velmi běžné pocity.

5. Dopřejte si v odpočinkovém čase něco příjemného
Jakmile přerušíte hádku podle doporučení v předchozím odstavci, najděte si nějakou příjemnou činnost – jděte do kina, snězte tabulku čokolády nebo si běžte zaplavat. Zpočátku to možná nebude snadné, protože na to nebudete mít náladu, ale právě o to jde. Příjemnou činností uklidníte rozjitřené pocity a snáze si uvědomíte, o co vám skutečně jde a co chcete změnit.

6. Neustupujte ze svých stanovisek, ale přesto buďte přizpůsobiví
Někdy se vaše pocity změní a dokážete poněkud ustoupit. Jindy zase zjistíte, že musíte stát na svém – ne kvůli vlastní pýše, ale proto, že jinak byste zradili sami sebe. Přílišné ustupování se vždy vymstí: člověk je rozmrzelý a má sklon hromadit své špatné pocity. Lepší je usilovně na něčem pracovat třeba i půl roku a postupně najít východisko než ustoupit a mít pocit, že jste zradili sami sebe.
Zároveň byste však měli přiznat své chyby a přijmout věcnou kritiku a připomínky. Je to dobrý způsob, jak se dozvědět něco o sobě a o tom, jak vaše činy působí na ostatní. Je-li to možné, chovejte se k ostatním vlídně a laskavě, abyste se dočkali stejného zacházení.

7. Smiřte se se současností a zapomeňte na minulost
Minulost je pryč a nikdo ji nezmění. Cítíte-li potřebu vyjádřit své pocity v souvislosti s minulostí, udělejte to, ale potom se začněte zabývat přítomností:

„Na tátově pohřbu jsi mi říkala, jakou kravatu si mám vzít, a to mě rozzlobilo. To byla ta poslední věc, kterou jsem od tebe potřeboval slyšet.“
„Ale tys…“
„Jenom ti chci říct, že v tu chvíli jsem to vůbec nepotřeboval!“
„Chtěla jsem ti pomoct.“
„Víc by mi pomohlo, kdybys oblékla děti.“
„Dobře.“

V podobných diskusích se vždy vracejte k přítomnosti a k tomu, co lze udělat teď. Na ničem jiném tak nezáleží.

8. Nezapomínejte, že smyslem všech hádek je zlepšení
Hádky v důvěrném vztahu jsou zaměřeny výhradně na pročištění vzduchu a odstranění překážek, které brání volnému toku energie a jasné komunikaci. Výsledkem „správného hádání“ je srozumitelnost a otevřenost novým možnostem.
Hádky podle pravidel jsou v přímém protikladu se starými a často slýchanými domněnkami:

„Nemohl jsem si pomoci.“ (Za své činy odpovídám jenom tehdy, když mám dobrou náladu!)
„Přinutil mě k tomu.“ (On za to může – on je odpovědný za moje chování!)
„Ani jsem nevěděla, co vlastně říkám.“ (Nejspíš mě posedl nějaký zlý duch!)

Hádku si vybíráme dobrovolně s cílem přiblížit se jeden druhému. Vtip spočívá v tom, abychom se naučili, jak dávat najevo silné emoce a nechovat se při tom destruktivně. Člověk se může hněvat, ale přesto se může ovládat. A pokud cítíte, že začínáte ztrácet hlavu, omluvte se, odejděte do jiné místnosti a uklidněte se. Během přestávky zvládnete své pocity a potom se můžete vrátit k přerušené diskusi. Zjistíte, že je možné naučit se ovládat, protože ztráta sebekontroly je většinou způsobena strachem.
Zjistíte, že věci se postupně vyřeší a že vás partner vyslechl. Sami se o sobě dozvíte nové věci. Úspěšný konec hádky poznáte podle toho, že se oba budete cítit klidněji.

Z knihy: Deset tajemství lásky autor: Biddulphovi

loading...

Komentáře