Reportér: Oba jsme tu už zmínili Máyská proroctví, například rok 2012…a každý předpokládá, že to znamená konec světa…ale vážně, jak to Máyové věděli? Nebyli nijak zvlášť technicky vyspělou civilizací, žili v džungli Střední Ameriky … Jak je tedy možné, že věděli, co se stane za tisíce let?
Brent Miller: My vlastně nevíme, jak k tomuto poznání dospěli. Co ale víme je, že jejich matematika byla ve skutečnosti dále než matematika dnešní a to i přes to, že neměli žádné počítače a nemohli si nic rychle spočítat. Ale například jejich tehdejší kalendářní systémy byly mnohem preciznější a přesnější než ty dnešní. Nevíme, jak dospěli k takovému vědění. On byl teprve nedávno upřesněn fakt, že datum, které bylo prohlášeno za datum konečné, konečným vlastně není. Je to datum konce velkého cyklu. Pak se však nastartuje opět cyklus nový, který označují jako Nová éra, Nový věk. Ten cyklus končí 21.prosince 2012, kdy se Země a naše Sluneční soustava dostanou ke středu galaktické roviny. To bylo potvrzeno našimi astrofyziky pouze před pár lety za použití počítačového modelu. Tak jak byli schopni toto určit před několika tisíci let je pro nás popravdě naprosto nepochopitelné.
Reportér: Pojďme si říct více o středu galaktické roviny, jak jste zmínil. To je vlastně ta hlavní věc, kvůli které předpokládáte, že se budou dít nepříjemné věci. Je to tak?
Brent Miller: Tak tedy, to vše už začalo. Galaktická rovina je husté gravitační pole. Čím blíže se dostanete k jeho středu, tím hustší se pole stává. Není to žádná vesmírná dráha tenká jako papír. Je to ve skutečnosti spirálovitě točená rovina, kolem které se rozkládají všechny hvězdy Galaxie Mléčné dráhy. Naše sluneční soustava se svojí hvězdou – Sluncem, se pak v různých fázích posouvá nahoru a dolů. Každá polovina periody je zde 11 500 let a k té se přiblížíme už za pár let. Kvůli hustotě roviny a naší Sluneční soustavy, trvá asi 20 let dostat se skrz. Nyní jsme zhruba v polovině. Odstartovalo to v roce 1998, kdy Země začala pociťovat účinek tlakové či gravitační vlny, která byla vyvolaná Galaktickou rovinou a působila na Sluneční soustavu. První účinek, který jsme měli možnost pozorovat bylo Chandlerovo chvění Země. Toto po několik set let neproměnlivé chvění náhle ustalo a od té doby se chová naprosto bláznivě. Další věc, kterou jsme zaznamenali bylo, že v roce slunečního minima začaly obrovské erupce na Slunci. Došlo k mnohem více erupcím třídy X, než jsem kdy dřív viděl. Ne jen že několik erupcí bylo tak silných, že je nebylo možno satelity změřit, ale dva satelity to doslova odrovnalo. Takže pak vědci museli přehodnotit stupnici X třídy. Pouze odhadují, jak silná mohla taková nejintenzivnější erupce být, protože se jednoduše nevešla na jejich stupnici. Domnívají se ale, že to bylo někde mezi X 28 až X 43.
Reportér: Takže, abychom to shrnuli…Vy tvrdíte, že změny, které postihly naší Zemi jsou důsledkem toho, že naše Sluneční soustava prochází středem galaktické roviny. Říkám to správně?
Brent Miller: Ano, nejblíže středu se dostaneme 21.12.2012.
Reportér: Musí to být docela těžké spočítat, když si vezmeme, že galaktická rovina není žádná rovná čára jako třeba na fotbalovém hřišti nebo něčem takovém. Musí být neuvěřitelně obrovská. A určit, kde se přesně nachází střed by bylo asi dost složité, když neznáme žádné vnější míry ani úhlopříčky Galaxie. Nebo jste na to přišli?
Brent Miller: Sluneční soustavu máme docela spočítanou. Ale jak to dělali Máyové, to nemáme tušení. Nedokážeme ani pochopit, kde přišli k takovým znalostem.
Dnešní fyzikové vypočítali, že se v ono datum dostaneme do vzdálenosti maximálně tří stupňů od středu Galaktické roviny a poté se od něj začneme opět odklánět. Takže my, jako Sluneční soustava máme největší gravitační sílu.
Reportér: To jsem se chtěl právě zeptat…co by se změnilo, kdybychom se spolu s naší Sluneční soustavou posunuli do jiného bodu v Galaxii?
Brent Miller: Asi bych měl vysvětlit, co je vlastně Galaktická rovina. To jsem úplně vynechal, omlouvám se.
Astrofyzici se v uplynulých letech dopracovali k závěru, že každá aktivní galaxie má to, co nazývají (neexistuje pro to lepší slovo) super masivní černá díra ve středu galaxie. Čím více se černá díra zvětšuje, tím rychleji rotuje. A i když jsou malé černé díry naprosto přecpané pevnými neutrony, tím že se otáčí čím dál rychleji, samy se zvětšují. Nitra takovýchto větších černých děr se postupně vyprazdňují. Takže 90% celkové masy je obaleno “skořápkou”. Pokud se černé díry dále zvětšují, pak se jejich vrchní a spodní část otevře díky neuvěřitelné rychlosti otáček. Neví se, jakým způsobem dosáhne rychlost otáček maxima. Čím větší je díra, tím rychleji se otáčí. Takže, pokud se dostanete do díry, která má napříč 4 biliony mil, ve středu naší Galaxie, spodek a vršek budou otevřeny do takové míry, že se změní její tvar v pás. Nebude už kruhového tvaru, ale bude to plochý pás. Gravitační vlna, která vyzařuje z takové černé díry, má podobu disku ( LP desky) a kolem černé díry rotuje. K této gravitační vlně jsou pak přitahovány všechny hvězdy galaxie. Vědci nedávno dospěli k závěru, že se galaxie formují tak, že nejdříve vznikne černá díra a až poté hvězdy. Neví se však jak. Jakmile se zformují hvězdy, začnou se cyklicky pohybovat nahoru a dolů po gravitační rovině černé díry a pak kolem ní. Naše Sluneční soustava je jednou z těch hvězd a tak se i my rytmicky pohybujme nad a pod touto rovinou. A toto je ten rytmický cyklus, který spočítali Máyové – kdy rovinou procházíme a kdy ji opouštíme. Máyové toto nazývali Temná trhlina. Einstein kdysi spočítal, že pokud se přesuneme do černé díry, pak bude čas i prostor zdeformován a vznikla by jakási dimensionální trhlina, která by v sobě měla ohromnou gravitační sílu. Jedna z Máyských legend naznačuje, že pokud se čtyři rohy Země usadí na Temné trhlině, pak se otevře nebeská kosmická brána a duše budou sklizeny. Ať už tím mysleli cokoli, zdá se, že se jedná o dimenzionální trhlinu, která skýtá obrovskou gravitační sílu rovnou té, kterou vygeneruje černá díra.
Reportér: Opravdu jste řekl, že budou duše sklizeny?
Brent Miller: Ano.
Reportér: Máyové napsali něco takového a pro vás to má nějaký význam?
Brent Miller: Naše věda je založena na hmatatelných důkazech. Jsme svědky, že věda podporuje fakt, že gravitační vlna z centra Galaxie rotuje. To pak zapříčiňuje cyklickou rotaci hvězd nahoru, dolů a kolem Galaxie. Dnešní astrofyzikové víceméně až nedávno jednotně zjistili a ustanovili aktivní černou díru za střed každé galaxie.
Koncept masivní černé díry byl před 10 lety docela absurdní. Nevědělo se, že vůbec nějaká černá díra existuje. Natož pak teorie o kterých tu dnes mluvíme.
Kvantoví fyzici tvrdí, že gravitační vlna jako je černá díra existuje. I tak daleko od středu galaxie. Je to jako když si představíte, jak sami pronikáte černou dírou. Jinými slovy ohýbáte čas a prostor. A toto je, odhaduji, stejný typ konceptu, jaký by v psané formě představovala stará proroctví. Ale naše důkazy, a to je to, na co chci poukázat, ze všeho nejdříve čerpají z vědy, poté ze zkušeností z minulosti a až nakonec jdou na řadu proroctví.
Reportér: Brente, než se dostaneme k posuvu pólů, důvodům tohoto jevu a co vše to může znamenat, chci se zeptat na „remote viewing“ (mimosmyslové pozorování na dálku). Kdosi mi totiž říkal, že je jednou z technik, o kterou se váš tým do určité míry opírá. Povězte mi, je to tak? A pokud ano, jak moc? A jakou roli sehrává v utváření vašich předpovědí?
Brent Miller: My nejenom že se o „remote viewing“ neopíráme, my ho jednoduše vůbec nepoužíváme. My spoléháme pouze na geology, fyziky, astrofyziky, jazykové experty a studujeme hmatatelné důkazy po celém světě.
Reportér: Říká vám něco jméno Ed Dames?
Brent Miller: Ano, znám majora Eda Damese osobně, je to můj přítel. Odešel z armády, byl tréninkovým a operačním důstojníkem. Vysoce inteligentní člověk. Vím, že byl několikrát tady v rádiu.
Reportér: Já osobně jsem s ním nikdy rozhovor nedělal. Ale zdá se, že jeho předpovědi byly v mnoha případech poněkud divoké a často se ani zdaleka nepřiblížily skutečnosti.
Brent Miller: Ano, toho jsem si vědom. Co se týče blížících se událostí, které my pozorujeme z vědeckého hlediska, on pozoruje mimosmyslově na dálku. A mám dojem, že svým pozorováním spatřil vesmírné těleso. Nebeské vesmírné těleso pohybující se mezi Zemí a Sluncem jako předvoj posuvů pólů. On to vlastně, myslím, ani posuv nenazval.
Vesmírným tělesem měl namysli asteroid či černou díru planetární velikosti. Tak obrovské, že by podle něj způsobilo obrovskou erupci na Slunci. Z našeho vědeckého hlediska to nejpravděpodobněji bude planeta Venuše, protože každých 24 000 – 26 000 let se Venuše spolu se Zemí setkávají na jižní dráze Slunce. To by se mělo odehrát v červnu 2012 právě před tím, než dosáhneme středu galaktické roviny.
Reportér: Vím, že Ed Dames je dobře známý, spousta lidí věří jeho předpovědím. Ale na druhou stranu zase vím, že byl zde u nás, sdělil nám své velmi specifické a složitě propracované předpovědi, které se jednoduše nevyplnily.
Brent Miller: Ano… my žádná mimosmyslová pozorování nepoužíváme.
Reportér: A vy sám jste také mimosmyslovým pozorovatelem?
Brent Miller: Sám Ed mě školil asi před 15 lety, když byl v Beverly Hills. A mimosmyslové pozorování na dálku je úžasný nástroj, ale my ho nepoužíváme, protože nám nedokáže poskytnout ani obrovské množství detailních informací, ani nejrůznější druhy disciplín, které potřebujeme. Máme ty doslova nej vědce planety. Oni jezdí za námi, my za nimi, abychom vždy vše navzájem konzultovali a tak nám nic neuniklo.
Reportér: Pojďme tedy přejít k posuvům pólů. Co je to? Co se bude dít? A jak zlé to bude?
Brent Miller: Když říkám posuv pólů, mám na mysli posuv fyzikální. Země se otáčí kolem své osy. Zde je vrch a spodek osy, které nazýváme severní a jižní zeměpisný pól. Máme také zeměpisný rovník. Takže pokud dojde k posunu pólů, Země se na místo otáčení kolem své vlastní osy začne chvět. To je většinou způsobeno vnějšími vlivy, jako by Země ztratila rovnováhu, pak se vyrovná v nové rotační pozici. Pokud jste si někdy hráli s mincí, pak víte, že pokud se dotknete vršku roztočené mince, ihned ztratí rovnováhu, začne se třást a změní svůj pohyb. To je to, co nazýváme posun pólů. Když však dojde k přeorientování, svoji pozici samozřejmě změní i severní a jižní pól a Země se začne otáčet podle nové pomyslné osy. To vše ještě nemusí vypadat tak zle. Ale toto je, co se ve skutečnosti stane: zatímco se Země točí kolem své osy, odstředivá síla vytlačí a zvětší zeměpisný průměr planety do šířky na rovníku zhruba o 42 km, v porovnání se vzdáleností mezi severním a jižním pólem. Takže pokud se změnou pozice rovníku posunou i póly, přestane na rovník působit odstředivá síla a starý rovník zmizí. Pak dojde ke zformování nového rovníku. Dojde tak vlastně téměř k okamžitému přetvoření kontinentů jakožto kompenzace za vznik nového rovníku.
Zemská masa je tedy vytlačena na zeměpisném rovníku o 42 km. To je tedy 21 km na každé straně planety, což je větší vzdálenost než-li výška nejvyšších hor světa. A jelikož je Země pokryta ze 70% vodou, chvění Země způsobí i změnu pozic vodních ploch, aby tak došlo k vyrovnání vnějšího tlaku. Oceány doslova zničí veškeré přímořské oblasti světa, některé kontinenty úplně zmizí pod hladinou, jiné zase vystoupí. Takže je to neuvěřitelně devastující. Máme důkazy, že se toto stalo už mnohokrát v minulosti. Alespoň třikrát.
Reportér: Kdy to bylo?
Brent Miller: Důkazy naznačují, že se poslední taková událost odehrála zhruba 9 050 př.n.l. To, co se bude dít, není žádná vulkanická činnost, žádné zničení a rozpadnutí kontinentů. Kontinenty v případě posunu pólů poklesnou pod hladinu oceánů. Což znamená, že pokud jsou na nich města, např. lidmi přecpaný New York, ponoří se i ta v budoucnosti pod hladinu. Takže se pak za několik tisíc let budou moci podívat nové civilizace na dna oceánů a uvidí tam zbytky měst. To je to, co i dnes můžeme pozorovat po celé planetě. Pozůstatky měst můžeme najít u pobřeží Kypru, Japonska, Indie, Kuby, také na dně jezera v Číně. Tato města však nejsou jen nějaké nepatrné trosky. Jsou to hlavní metropole. Můžeme zde pozorovat masivní kamenné struktury, chrámy, sloupy, pyramidy, ulice, atd. Je zřejmé, že nebyly na dně oceánu vykonstruovány a půda, na které se rozkládají je naprosto intaktní. Prostě jen došlo k jejich poklesu na dno oceánu. A navíc, když posuv pólů přemístil rovník, nové masy země, které byly před tím na dně pod rovníkem, vystoupily, díky nové odstředivé síle, nad hladinu. Takovýto příklad můžeme najít na západě od Las Vegas, kde jsme na vršku hor našli hlavu korálu.Takže minimálně oblast Nevady v blízkosti Las Vegas byla zaplavena před 11 000 -12 000 let.
Reportér: No, nevím. Existují přece i paleontologické záznamy, které ukazují, že zde před 11 000 žili lidé…
Brent Miller: Ano, protože my netušíme v jakém množství se zemská masa posunovala nahoru a dolů. A samozřejmě, čím blíže je tato masa rovníku, tím více se posune; čím dále je, nepůsobí zde taková síla a zůstane tak na svém místě.
Reportér: To je pravda, že většina Nevady a Velké pánve byly kdysi dávno pod vodou. Napadlo mě, když jste vyprávěl, že to bylo asi před 9 050 lety, jestli je zde nějaká spojitost s legendami o Atlantidě.
Brent Miller: Když jsme začali studovat proroctví a sbírat dokumenty… ono sbírat dokumenty je jedna věc, ale pak jich projít asi 10 000, je druhá. To vyžaduje skvělé pracovníky, kteří budou schopni je shromáždit, dát dohromady a roztřídit do jednotlivých kategorií. První, čeho jsme si všimli, bylo, že skoro každá stará civilizace měla legendy o vyspělé technologii.
