Čím méně jsme schopni se seberealizovat ve vztahu, tím více se musíme seberealizovat v pracovním procesu. Proto je pro bisexuály důležitější práce než vztah, což může být důvodem, proč se tato skupina lidí (35 %) vdává či žení později (až když se „ozve“ pud mateřský nebo pud zachování rodu), než heterosexuálové, dávají přednost volnosti a to většinou i v práci. Také u této skupiny lidí práce vztahy ovlivňuje, když nemají tu správnou práci, nemají dobré vztahy, protože do vztahů práci „zatahují“ – co nenajdou v práci, to chtějí „dostat“ ze vztahu, čímž vztahy ničí. Mnoho lesbicky či homosexuálně založených lidí si najdou partnera jen za účelem uspokojení pudu zachování rodu, či mateřského pudu a po splnění svého „úkolu“ ze vztahu odcházejí, mnohdy pro okolí a partnery z nevysvětlitelných důvodů.

Vzhledem k tomu, že jsme mlčící většinou naprogramováni, že homosexualita (bisexualita) je úchylka, je někdy obtížné poznat, kdo je jak sexuálně orientován, protože mnohdy hrajeme divadlo i sami před sebou. Kdo nejvíce křičí, že homosexualita je odporná úchylka, je většinou právě homosexuál a křičením odpoutává pozornost stejně, jako když zloděj křičí – chyťte zloděje!

Z výše uvedených důvodů máme heterosexualitu „vloženou do programu“ našeho podvědomí. Podle mých zkušeností heterosexuála nenapadne např. jet na dovolenou se stejným pohlavím (a když, tak ne na jeho popud), bisexuálům, homosexuálům, (pedofilům) se líbí méně namalované, či nenamalované ženy, bisexuálně zaměření muži mnohdy nosí náušnici, homosexuálové dvě, ženy bisexuálně zaměřené se také méně malují , častěji nosí kratší vlasy a kalhoty, než heterosexuálně orientované ženy, atd. (čím více sexuálně orientované na stejné pohlaví, tím více mužských prvků je patrných na jejich zevnějšku).

Bisexuálové chtějí trvalý vztah až tehdy, když touží po dítěti, pokud nejsou rodiči „naprogramováni“ (nebo pokud je neovlivní jejich partner), že by se měli honem vdát či oženit a mít potomka (mnoho matek přímo nutí své potomky do mateřství či otcovství, protože se např. nudí a chtějí se seberealizovat na vnoučatech).

Mnoho bisexuálů ani tak nehledá partnera, jako spíše otce či matku svého budoucího potomka, je zajímavé, že ve věku, kdy jsou již vyzrálejší. Zvláště u žen bisexuálně zaměřených platí, že po mateřské dovolené co nejdříve utíkají do práce a leckdy již nemají o partnera takový zájem, jako před narozením dítěte. Ženy bisexuálně zaměřené touží po trvalém vztahu většinou po 40-55 letech života, kdy přestávají být sexuálně přitažlivé. Bisexuálové jsou většinou eroticky přitažlivější než heterosexuálové a jsou přitažliví pro obě pohlaví a mají společné ještě to, že čím jsou méně sexuálně orientováni na opačné pohlaví, tím jim i v trvalém vztahu stačí s partnerem trávit méně společného času (raději se věnují svým zálibám či práci).

Tím si vysvětluji, proč se zvolená miss nelíbí všem, je nutné si uvědomit, kdo jí volí a kdo hodnotí výsledek. Z praxe vím, že heterosexuálně zaměřená žena nepozná, jak se která její kamarádka líbí mužům, stejně tak heterosexuálně zaměřený muž nepozná, jak se jeho kamarádi líbí ženám. Homosexuálové a lesbičky to samozřejmě poznají a bisexuálové také (proto jsou lepšími vizážisty (vizážistkami), kadeřníky (kadeřnicemi), atd.) Sexuální orientace se dědí po předcích, či prapředcích, takže když za mnou přišli rodiče homosexuála s tím, „co že se s tím dá u syna (dcery) dělat“, přesně jsem jim určil, po kom tuto orientaci zdědil a dokazoval na určitých projevech matky (či otce, prapředka), že např. matka je rovněž tak sexuálně orientována, jen si to nechtěla přiznat.

Je jasné, že existují vyjímky, protože kdo je z domova „naprogramován“, že se jeho matka nemalovala, má tento „program“ v podvědomí, někteří muži (heterosexuálně zaměření) nosí náušnici proto, že se to líbí jejich bisexuálně zaměřené partnerce, atd. Je zajímavé, že dlouhé vlasy u mužů podle mé teorie nemají souvislost se sexuální orientací, v těchto případech jsem vypozoroval, že jde o zženštilost.

Obecně je to (bohužel pro nás muže) tak, že 75 % žen má mužské vlastnosti, 75 % mužů ženské vlastnosti. Říkalo se, že ženy jsou takové křehké květinky, ale ve své poradně začínám mít více mužů „křehkých květinek“. Za celou mojí praxi byl jenom jeden muž, který chtěl, abych provedl vúdú na jeho bývalou partnerku, aby znova chtěla vztah s ním, který sama ukončila, ale žen mnoho, které chtěly docílit dokonce i nových vztahů s muži, kteří o ně nejevili zájem. Ženy jsou v průměru psychicky silnější, dokonalejší, více vydrží, dokáží jít tvrdě za svým cílem. Je to asi z dob, kdy se muži o ženy nedokázali postarat a ony se musely samy postarat o sebe a o děti. Tím se zocelily a teď nám to „dávají“, jsou z nich „chlapáci“. Nejdříve nás ničí matky, které nás „načnou“, potom si podle „modelu“ matky najdeme stejně silné partnerky, které nás „dorazí“. Dost z nich toho dokáží využít ve prospěch muže, kterého „vytáhnou“ k velkému úspěchu (až na presidenty) a leckdy si to ti muži ani neuvědomují. Dost Mužů to má při seznamování jednodušší, protože je si vždycky nějaká žena najde a mnoha mužům stačí, když jsou v teple, dobře se nají a když je nikdo nebije.

Aby vztah byl dobrý, je nutné splnění jedné podmínky, dobré splnění několika dalších podmínek:
Partneři musí (jediná podmínka musí, ostatní mohou) být pro sebe oboustranně přitažliví – sexuálně.
Měli by být duševně přitažliví.
Měli by mít stejné sexuální úchylky, resp. do sebe zapadající (sadista + masochistka).
Partneři by měli být kompatibilní (schopni se domluvit).
Měli by pro sebe být vhodnými partnery.
Mít schopnost být ve vztahu spokojení.
Být tolerantní.

Všichni máme partnera jako náhradu za rodiče (jsme tak naprogramováni), ale poměr milenec/rodič by měl být 70 % / 30 %. Kdo má tento poměr obrácený, tj. partnera má ze 70 % (někdy i více) jako náhradu za rodiče a jen z 30 % jako milence, jde většinou o vztahy, kdy je mladší muž a starší žena, nebo muž o hodně starší než žena. Pokud to tak vyhovuje oběma, je vztah dobrý a díky velké rozvodovosti, kdy chybí dětem rodič, takových vztahů přibývá. Pro starší ženy (než jejich partneři) zde hrozí nebezpečí, že tito muži dospívají později (ve 40 až 60 letech) a potom tyto „matky“ opouštějí a nacházejí si přiměřené – mladší partnerky. Totéž se stává starším mužům, kteří mají výrazně mladší partnerky, i když ne v takové míře, protože se ženy stávají více materiálně závislé, než muži.

Neměl by být velký rozdíl v psychické síle, protože je-li tomu tak, pak je slabší ve vztahu podřízen (pod pantoflem), silnější, je-li to žena, necítí ve slabším oporu. Partneři by měli být na stejné úrovni, co se týká empatie, vcítění do druhého, protože méně citlivý partner se cítí nepochopen.

Správným způsobem vybíjet sexuální energii. Podle mne to jde jen sexem nebo pohybem (zloba, závist, nenávist, sprejeři, fyzické i duševní týrání druhých, udávání, ničení majetku druhých, žárlivost, atd. = nesebedůvěra, nevážení si sama sebe – je špatným způsobem vybitá sexuální energie).

Měli by partneři pěstovat vztah – přitažlivost, jakmile skončí přitažlivost z jedné strany, končí vztah jednostranně. Přitažlivost může klesat a stoupat a záleží na nás, jak vztah pěstujeme, či jak jej ničíme. Klesne-li přitažlivost, hrozí, že potkáme přitažlivějšího partnera. Skončí-li přitažlivost, nemusí se vztah rozpadnout, ale žijeme „jako bratr se sestrou“, nechce se nám do sexu s partnerem, neodpouštíme partnerovi chyby, které jsme před skončením přitažlivosti tolerovali, atd. Někdy si lidé pletou konec lásky se skončením přitažlivosti. Láska = vždy současně i přitažlivost, zatímco přitažlivost může být i bez lásky. Když skončí láska (podle mne se jedná o druh duševní poruchy) a přitažlivost trvá, trvá vztah, ale projeví se všechny ostatní faktory, které jsme zaslepeni láskou (duševní poruchou) neviděli, jako je kompatibilita, zda jsme pro sebe vhodnými partnery, atd. Proto je pro nezasvěcené okolí nepochopitelné, že jsou spolu i lidé, kteří se „perou“, nejsou schopni se domluvit, atd., ale pokud trvá přitažlivost nejsou schopni od sebe odejít, protože přitažlivost = závislost. „Volní“ jsou ve vztahu jen ti, kterým přitažlivost skončí, ale tím skončí i hlavní motivace ke vztahu, pokud není ve vztahu jiná závislost (nejčastěji materiální, na dětech, na majetku).

Většina lidí může mít jen jeden citový vztah, vyjímečné jsou dva (či více) citové vztahy. Většina lidí však může mít více sexuálních vztahů. Klesne-li přitažlivost k současnému partnerovi, máme šanci potkat přitažlivějšího partnera. V případě, že můžeme mít jenom jeden citový vztah, nový vztah může způsobit zánik přitažlivosti k původnímu partnerovi v případě, že je blízko konec přitažlivosti k původnímu partnerovi. Pokud ale trvá přitažlivost k původnímu partnerovi, je rychlý konec velké přitažlivosti k novému partnerovi, protože nejsme schopni se novému vztahu díky závislosti na původním partnerovi otevřít a rozvinout jej. Takových případů mám ve své poradně nejvíce a zejména ženy, které jsou rozhodnější učinit změnu a skončit vztah se stále dokola ptají, zda se ten jejich milenec rozvede. Mnoho žen doplatilo na svojí rychlost ukončení vztahu, protože dřívější dohodu se ženatým milencem, že to oba doma řeknou a rozvedou se, dodržela jen žena. Milenec se maximálně odhodlal k tomu, že to doma řekl, ale byl bit a další kroky již nepodnikl.

Kdo může mít dva, či více citových vztahů, nemusí nezaniknout přitažlivost ani k jednomu z partnerů a může trvat více vztahů současně.

Proto tvrdím, že neplatí to co, občas slyším od některých klientů, že nevěra utužuje vztah. Vztah podle mne utužuje společná aktivita partnerů a oboustranné pěstování vztahu, vážení si sebe a druhého, atd.

Věřit si.

Vážit si sám sebe a tím i druhých. Nevážení si sama sebe + nesebedůvěra = žárlivost.

REKLAMA:
loading...

Komentáře