Regresní terapie jako alternativní způsob pomoci při řešení nejrůznějších problémů, ať zdravotních, tak i vztahových, se v poslední době stává metodou stále častěji vyhledávanou. Většina z vás se s pojmem regresní terapie zajisté setkala, ale ne všichni si ji na sobě vyzkoušeli.
Mezi lidmi kolují téměř hrůzostrašné příběhy, jak ten či onen „zůstal ve středověku“, a teď je z toho v blázinci. Hned v úvodu vás musím ubezpečit, že se jedná historky vymyšlené, které velmi škodí rozšíření této metody.
Regresní terapie vychází z toho, že člověk ( a jeho duše) funguje podobně jako nepřetržitě puštěná videokamera – náš mozek neustále snímá vše, co se kolem děje. Něco registrujeme vědomě, něco „nahrajeme“ automaticky a ani nevíme, že je tento záznam v naší paměti uložen.
To se bohužel týká i nepříjemných a traumatických zážitků. Při jejich prožívání se naše mysl vědomě soustředí pouze na přežití (např. při autonehodě), a okolní doprovodné jevy, jako třeba červené světlo na semaforu v okamžiku havárie, jsou pouze uloženy do naší paměti.
Jsou však v paměti přímo spojeny s naší bolestí, kterou jsme při havárii utrpěli. Zranění včetně zlomené ruky se časem zahojí, na úraz si už ani nevzpomeneme a vše se zdá v nejlepším pořádku. Ovšem pak se může stát, že když někde uvidíme červené světlo, najednou nás začne ruka bolet. Samozřejmě si nejsme vědomi toho, že je to právě ono červené světlo, které v nás vyvolává starou bolest. To jenom náš mozek si sepnul tyhle dvě věci, že červené světlo a bolest patří k sobě. Podstoupíme tedy všemožná lékařská vyšetření, ale zcela bez výsledku, protože lékař na nic nepřijde. V lepším případě nás pošle na rehabilitace, v horším na psychiatrii. Chodíme na masáže, jíme prášky, a ruka bolí pořád. Přesně tohle jsou případy, které lze pomocí regresní terapie úspěšně vyřešit.
V regresi jde o jedinou věc: aby si klient vzpomněl. A on si skutečně vzpomene, protože všecko je v jeho paměti uloženo. Tím, že si celou záležitost znovu vybaví se všemi jejími detaily, vymaže negativní záznam z této události a pokud příště uvidí červené světlo na semaforu, ruka ho už rozhodně nezačne bolet, neboť paměťový záznam byl vyčištěn.
Jak tedy taková regrese v praxi probíhá? Klient je usazen do pohodlného křesla, protože samotné sezení trvá průměrně dvě až tři hodiny. Zavře oči, a pak se nechá vést terapeutem. V žádném případě se nejedná o hypnózu, klient je plně bdělý, vnímá například hluk z ulice či zvonění telefonu z vedlejší místnosti. Kdykoliv se tedy může zvednout a odejít – ale protože přišel vyřešit svůj problém, neočekává se předčasný odchod.
Terapeut vede celé sezení formou jednoduchých příkazů. Klient popisuje situaci, kdy například zjistil, že ho začala bolet ruka. Situaci stále prochází znovu a znovu, a přitom je veden k tomu, aby si všímal toho, jak se cítí. Bývá obvyklé, že při prvním a druhém popisování se zdánlivě nic neděje, ale při dalším se začíná klient vztekat, plakat nebo naopak zívat, přičemž jeho popisy událostí jsou stále detailnější a přesnější. Emoce a pocity se derou na povrch, což je účelem, a výsledku je dosaženo, když klient znuděně prohlásí, že nedával pozor na přechodu a proto ho srazilo auto. A vesele dodá, že i když si zlomil ruku, tak to bylo super, protože se dva měsíce mohl válet v posteli a koukat na fotbal. Tím je pro něj celá záležitost jednou provždy odbyta, emočně zklidněna a negativní záznam v časové stopě byl odstraněn. Pokud příště uvidí červené světlo, ruka ho v žádném případě nezačne bolet.
Regresní terapii může podstoupit téměř každý – s výjimkou osob, které berou antidepresiva, nebo jsou pod vlivem návykových látek (drog a alkoholu). Tato terapie není rovněž doporučována těhotným ženám.
Samozřejmě tato terapie nenahrazuje lékařskou péči. Bylo by naivní očekávat, že takto vyléčíte čerstvou zlomeninu- to rozhodně nikoliv, ale po nezbytném lékařském ošetření výrazně urychlíte zhojen, protože odstraníte všechna traumata s úrazem spojená.
Takto tedy probíhá regresní terapie. Je to jednoduché a účinné. Pokud jde o oblíbené téma minulých životů, tak i do těchto se lze při regresi dostat. Nesetkala jsem se při své praxi s nikým, kdo by byl v minulém životě Kleopatrou či faraonem, obvykle jsme byli úplně obyčejnými lidmi s obyčejnými osudy.
Protože dělám regrese především k odstranění zdravotních problémů, obvykle se v minulém životě vyskytl stejný problém, jaký trápí klienta dnes. S tím rozdílem, že dnes je bolest, např. hlavy, jakoby bez příčiny, ovšem v minulém životě se zjistí, že dotyčný utrpěl zranění hlavy v bitvě, a v jeho důsledku zemřel. Bývá obvyklé, že stejný druh úrazu utrpěl klient v několika po sobě jdoucích minulých životech. Všechny tyto události se musí nalézt a vyčistit (tedy vzpomenout si na ně), a pak problém vyřešen a klient je svých obtíží zbaven.
Prožívání těchto minulých událostí je velmi živé, klient se najednou ocitne přímo v ději ( a přitom si plně uvědomuje, že sedí v křesle a venku zvoní tramvaje), je mu jasné, zda je muž či žena, jaké je jeho společenské postavení, kolik je mu let, a co se s ním děje. V případě úrazů či násilí na své osobě prožívá znovu emoce s událostí spojené, a do určité míry si prožije i bolest. Bolest je ovšem jenom slabá, vždyť je to něco, co se už stalo. Po celou dobu popisování situace je klient veden terapeutem. Ten také rozhoduje o tom, že sezení lze ukončit, protože problém byl odstraněn, případně že bude nutno pokračovat v dalším sezení.
Mnoho klientů si v regresi prožilo své vlastní narození – a zjistili, že projít porodními cestami na svět není ani trochu jednoduché a o příjemném zážitku už vůbec nelze hovořit. Někteří z těch, kteří nebyli očekáváni s láskou, se nechtěli narodit a dělali všechno, aby se ven nedostali. Takový porod byl dlouhý, vyčerpávající, občas i koncem pánevním, ale prostě nedalo se nic dělat – narodili jsme se. Pokud někdo v regresi svůj porod prožil, dnes už má jasnou představu, jak by měl vypadat porodní sál, a jak by se měl chovat personál k rodičce. O tom, že miminko by mělo být počato v lásce a s láskou by mělo být provázeno po celých devět měsíců a zvláště po příchodu na svět by mělo být zahrnuto veškerou naší láskou, snad netřeba psát, tohle by už mělo být samozřejmostí pro každého, i když si regresí neprošel.
Účelem regresí není uspokojení naší vlastní zvědavosti. Účelem je řešení našich problémů, a to bez chemie a našimi vlastními silami.
Příběhy, které moji klienti při sezení prožívají, si zapisuji a protože někdy jde o velmi dobrodružné, zajímavé či poučné situace, čas od času na těchto stránkách nějaký malý příběh zveřejním.
Zpracovala: Ladislava Mičková
