Vše o rodičovství
Naše těhotné matky to měly "jednoduché" – těhotenské oblečení vzhledem ke katastrofální nabídce řešily vesměs domácí výrobou, stát jim vybral, do jaké porodnice půjdou, a doktoři zase, jak budou rodit či kdy své dítě uvidí. Otec v porodnici? Vyloučeno!
Ve stejném duchu to pokračovalo i po příchodu z porodnice. Předem určený pediatr, dva kočárky v nabídce obchodů (a to ještě pod pultem), hadrové pleny. Proto jsou dnešní babičky při očekávání svých vnuků úplně paf. "Když dcera čekala moji první vnučku, připadala jsem si skoro jako ufon. Chvílemi jsem vůbec nevěděla, o čem mluví, pod pojmy jako gravijóga nebo přirozený porod jsem si neuměla nic představit, a když jsme spolu vybíraly kočárek, cítila jsem se jako Alenka v říši divů. Těch typů a barev!" vzpomíná babička tří vnuků Věra Havlová z Prahy.
Nicméně podobné pocity zažívá i spousta těhotných žen. Nabídka všeho je totiž tak široká a názory lidí kolem tak různorodé, že využít onu "výhodu ve zbrani" a vybrat si, je celkem těžké. "U prvního dítěte byla všechna rozhodnutí tak trochu stresová. Proboha, mám rodit do vody, nebo je to nesmysl, koupíme kočárek tříkolku, nebo rovnou supergolfové hole, bude mému miminku nošení v šátku prospívat, nebo mu zničím záda…," vybavuje si svá dilemata třicetiletá matka tří dětí Alena Bednářová.
Guláš? Ne. Šátek? Klidně
Obrovské spektrum nabídky se od prvního dne těhotenství už vlastně napořád promítá životem dnešních rodičů. A je to nejen výběr věcí a služeb, ale i informací. Koneckonců, podle něčeho se přece rozhodnout musí, a tak různé zprávy loví, kde se dá, třeba na internetu.
"Internet přináší opravdovou revoluci třeba i v léčení. Činí totiž maminky méně závislými na ošetřujícím lékaři, který byl dříve takřka monopolním zdrojem informací. Pravda, dominantní matky si to někdy zkoušejí užít a lékaře testují. Obvykle to ovšem bývá přátelská diskuse, která bourá mýty "jediné pravdy"," konstatuje pražský pediatr Tomáš Karhan.
Dnešní matky jsou prostě poučenější, vybíravější a sebevědomější – za svým názorem se nebojí stát. "Když jsme začali nosit dceru přivázanou v šátku na těle, vrhaly se na mě v tramvaji babičky s výkřiky: Vy ji udusíte! Nebo: Zničíte jí záda! Jenže já věnovala tolik času tomu, abych se o kladech a záporech takového nošení dětí dověděla co nejvíc, že jsem je svými argumenty většinou odzbrojila," říká Alena Bednářová.
Výrazně se to projevuje třeba u jídla pro malé děti. Zatímco naše generace v půlroce spokojeně pojídala guláš s knedlíkem, dnešní matky by trefil šlak. Přesně totiž vědí, že mají kojit co nejdéle, teprve v půlroce dítěte pomalu začít s něčím dalším, šetřit s masem, moukou a cukrem, naopak nabízet hlavně zeleninu, ovoce, jogurty…
Stejně tak třeba chození na nočník. My to jako děti zvládali už třeba v roce, ostatně vzhledem k náročnosti procesu s látkovými plenami byla taková snaha rodičů pochopitelná. Dnešní batolata se ve svých jednorázovkách klidně procházejí i po druhých narozeninách. A psychologové i pediatři neprotestují, naopak zdůrazňují, že ideální čas, kdy začít, je individuální a odvíjí se od zralosti konkrétního dítěte. Se spoustou věcí nám prostě naše matky nepomůžou a neporadí. Nevědí jak.
Mimino do krosny – a jede se na hory
Většina současných maminek sleduje v podstatě jeden trend: mateřství si užít, ne ho jenom zvládnout. V těhotenství chodit cvičit, vybrat si porod podle toho, co vyhovuje mně, už s miminkem podnikat spoustu věcí, od angličtiny pro oba přes plavání až po cestování.
"Já těm dnešním maminkám vlastně závidím. Připadají mi spokojenější a šťastnější, než jsme byly my. Klidně projedou Evropu s miminem v autosedačce, pak ho šoupnou do krosny a hurá na hory. Dopoledne se společně vypraví na plavání a klidně i do kavárny nebo na výstavu. Vydobyly si prostě svůj prostor a já jim fandím," dodává babička Věra Havlová.
I proto jsou na vzestupu různá mateřská centra. Maminky prostě mají tendenci se sdružovat, být aktivní a zároveň svoje dítě "neodkládat".
"Centrum jsme otevírali v roce 2005 a od té doby nám neustále přibývá maminek. Mají zájem o všechno. Od těhotenské a poporodní jógy přes malování a zpívání s dětmi po anglické odpoledne pro nejmenší," říká zakladatelka Rodinného centra Letná v Praze 7 Lada Charvátová. Stejně tak najdete u každého fungujícího bazénu kurzy plavání pro kojence. A dobrá fitness centra nabízejí nejen cvičení pro rodiče s dětmi nebo malé děti, ale i hlídací koutky, aby přilákala své zákaznice-matky.
Pevná ruka, nebo volnost?
Ta svoboda se odráží i v přístupu k dětem. Jsme mnohem liberálnější, než byli naši rodiče, méně na ně křičíme, fyzické tresty jsou taky na ústupu. Pravda, poněkud už opadla porevoluční euforie z volné výchovy amerického střihu. Nicméně i tak jsou dnešní děti stejně jako my, jejich rodiče, sebevědomější a více se dožadují svého.
"Moje tříletá dcera se mnou běžně diskutuje, v čem ráno půjde do školky. A že bez růžového trika ani ránu. To mě by nenapadlo ještě na základce. Co mi máma připravila, to jsem si oblékla. I když občas se skřípajícími zuby," vzpomíná dnes pětatřicetiletá matka dvou dcer Markéta Loudová.
A psychologové se shodují, že má smysl respektovat přání svých dětí. Pokud se totiž už jako malé naučí rozhodovat se samy a nést za to odpovědnost, až vyrostou, jako když tuto dovednost najdou. Budou schopnější prorazit a zařídit si život tak, aby byly šťastnější.
Ale tuto svobodu je nutné držet v rozumných mezích. I vědomí, že je potřeba respektovat jisté hranice, je totiž pro život důležité a nutné. Takže klidně svoje dítko nechte jít do školky v puntíkovaném triku a květovaných kalhotách, ale to, kdy půjde spát, že nebude skákat ostatním lidem do řeči, pozdraví, když někam přijde, nebo nebude mlátit kamarády na písku – to rozhodujete vy a musíte si na tom trvat. Když vám totiž už malé dítko přeroste přes hlavu, budete nejpozději v pubertě sklízet hořké ovoce.
Co je a není přirozené
Možnosti, ze kterých se skoro točí hlava, se proti dnešním matkám občas obracejí. Nikdy dřív nebyly těhotné ženy ani děti tak důkladně lékařsky sledované jako dnes. Každá drobná odchylka od předepsané normy znamená řetěz spousty dalších vyšetření – a logicky i stres pro rodiče. Uklidněte se tím, že na spoustu potíží se tak přijde včas, kdy je možné je ještě řešit.
Stejně tak, když si půjdete koupit kočárek, můžete propadnout pocitům beznaděje. Naše matky si tím, jak malý měly výběr, vlastně ušetřily dost starostí. I tady existuje rada: stačí vzít rozum do hrsti a řídit se svou přirozeností. Pokud byste si s dítětem přivázaným na těle v šátku připadala jako kašpar, nenoste ho tak. Když si půjdete vybrat kočárek, zamyslete se nad tím, kam s ním vlastně hodláte vyrážet. Do lesa? Pak si vezměte ten s nafukovacími koly. Budete hodně jezdit autem? Tak určitě ten lehounký se zabudovanou autosedačkou.
Prostě přizpůsobte své rodičovství svému životnímu stylu, zkuste posbírat co nejvíc informací, a když nebudete vědět kudy kam, uklidněte se tím, že i naše generace vyrostla bez všech těch serepetiček. Přestože jsou fajn…
ANKETA
BEZ ČEHO BYSTE SE S MIMINKEM NEOBEŠLI?
Ludmila Formanová, matka 1,5letého Petra:
Když měl syn tři měsíce, koupili jsme vysílačku, které se říká chůvička. Nemůžu si ji vynachválit. Bydlíme totiž v poměrně velkém domě se zahradou. Když se někam vzdálím, třeba uklízím ve sklepě nebo jsem na zahradě, a Péťa spí, beru si chůvičku s sebou a mám klid.
Zdeňka Žádníková-Volencová, matka 10měsíční Jany:
Dala bych Nobelovu cenu tomu, kdo vymyslel jednorázové pleny. Moje babička měla tři syny a denně pracně vyvařovala kopec plínek, vlastně ještě i moje maminka. Já tohle martyrium naštěstí znám už jen z vyprávění, musel to být záběr.
Arnošt Goldflam, otec 8 měsíční Mimi Ireny:
Pokrok, který v péči o miminka přináší různé vymoženosti a šetří tak rodičům čas, je příjemný. Já osobně bych se ale bez různých rychlých svačinek, papírových plen nebo signalizátorů obešel. Pamatuji si, jak jsem věšel na balkon plínky, když jsem vychovával starší děti. Bylo to pracnější, ale člověk tomu jednoduše přizpůsobil životní tempo.
PŘEČTĚTE SI:
Velká kniha o mateřství, Mladá fronta 2006
Porodní příběhy – Rodíme jen jednou, Smart Press 2006
Zdravé těhotenství, přirozený porod, One Woman Press 2004
Kniha pro tatínky, Grada 2007
Děti potřebují hranice, Portál 2000
Zdroj: Monika Binarová, MF DNES
