Nejenom mé klienty zajímají nejčastěji tři okruhy problémů:
- problémy partnerských vztahů
- zdravotní problémy
- práce, či podnikání
Jsem přesvědčen, že všechno souvisí se vším a proto je ideální, když všechny tři oblasti výše uvedené jsou v souladu a všechny máme vyřešené dle našich představ. Pokud někdo neumí pojmenovat štěstí, tak podle mé teorie je to právě výše popsaný soulad tří oblastí našeho života.
Je nutné si uvědomit, že nejjednodušší řešení problémů je v oblasti pracovní, protože jsme schopni si pomoci sami. Proto při řešení partnerských vztahů doporučuji začít zde, i když se to může zdát nelogické.
Pokud máme vzdělání v té správné oblasti, ve které jsme schopni se seberealizovat, je vše v pořádku a je jednodušší hledat práci, ve které se budeme seberealizovat. Pokud máme vzdělání v jiné oblasti, nejsme tak dobře schopni najít práci, ve které bychom se seberealizovali, protože jiné, než to správné vzdělání nám to neumožňuje. Pokud nemáme vzdělání v té správné oblasti, nebo správně "vysoké" vzdělání, je jen jedna možnost- kompromis, hledat práci alespoň v oblasti podobné, či v objektu našeho zájmu (např. člověk, u kterého rodiče neodhadli talent herecký a nutili dítě do ekonomické školy, tak ekonom s hereckým talentem může jít pracovat jako ekonom do divadla), seberealizovat se v mimopracovní činnosti jako ochotník) když ani to nejde, nezbývá než se řídit heslem : "Není umění dělat to, co nás baví, ale najít zalíbení v tom, co děláme" a smířit se s tím. Kdo má obchodní talent, měl by podnikat. Kdo nemá ani malý obchodní talent nutný k nalezení pracovního místa, může se poradit.
Co se týká zdraví, zde je případný problém z větší části také na nás, protože většina lidí ví, jak správně žít, jak se stravovat, že součástí života je pohyb, jíst vitamíny a minerály, všichni ví, že není dobré kouření, jak nás ovlivňuje prostředí, jak provádět proti-stresová opatření, atd. Proto lze využít různých rad, kterých je hodně.
Nejobtížnější jsou řešitelné problémy v partnerských vztazích, protože tento problém jako jediný ve většině případů nevyřešíme sami a mnohdy ani s odborníky. Problémy partnerských vztahů mohou, a také mají, kořeny již v početí, jsme ovlivněni v průběhu celého dětství. Mnohdy nejsme schopni rozlišit, zda děláme to, co chceme. V mnoha případech si myslíme, že děláme co sami chceme, ale děláme to, co se od nás očekává! V partnerských vztazích je nejdůležitější umět pojmenovat příčinu problému. Partneři se mohou hádat např. kvůli tomu, že manžel (manželka) přijde později z práce, než je obvyklé, ale skutečnou příčinou je většinou něco jiného, co bylo ,mnohem dříve, protože buď se problémy "nahromadily", nebo jsme minulou příhodu "drželi v sobě" a pozdní příchod byl "spouštěčem" nahromaděného vzteku.
Důvodů k hádkám a sporům je mnoho, ale skutečných příčin tolik není, tou nejdůležitější je nedostatek sexu. Proto v začátku partnerství je hádek a sporů méně, protože jednak jsme ovlivněni zamilovaností (duševní poruchou), takže se lépe "přenášíme" přes problémy, př. je nechceme vidět a s novým neokoukaným partnerem máme dostatek sexu a správným, jiskřivým způsobem vybíjíme sexuální energii. Z praxe vím, že komu vydrží silná přitažlivost a tím jiskřivý sex, ten "nezlobí".
Důležitý poznatek je ten, že se neumíme radovat ze života, neumíme žít. Protože to neumíme, nevíme jaké to je, nejsme schopni radost ze života objektivně posoudit. Podle mé teorie je to proto, že dříve byl život jen o přežití a naši prapředci neměli důvod radovat se ze života, proto to nemohli naučit naše předky a ti to zase nemohli naučit nás, když to sami také neuměli. Proto se tímto problémem zabývá mnoho lidí, rovněž se týká nejvíce lidí a existují různé návody (jóga, meditace, modlení, atd.), jak ke štěstí dojít. Jeden popisuji i já v kapitole "Akt vymazání nevhodného programu z dětství". Myslím, že stojí za to tuto problematiku rozebrat podrobněji, protože souvisí se vším. Problém je najít si ten správný způsob z těch mnoha a hlavně chtít něco změnit k lepšímu. Asi by si nikdy člověk neměl myslet, že to co je, či co má, že je trvalé, stálé, napořád, že to nemůže být lepší ,horší, jiné. U všeho živého existuje konečné řešení (na které se připravujeme celý život), což si zejména v mládí nechceme přiznat.
Z praxe mám poznatky, že muži mají méně problémů v seznamování, než ženy, důvody jsou jednoduché- muži jsou méně nároční, asi proto mají reálnější představy. Bohatý muž si klidně vezme chudou dívku, zatímco mám zkušenosti, že bohatá dívka chce bohatého (=schopného) muže. Podle mých zkušeností je 2/3 schopných žen, ale mužů jen 1/3. Když už se nějaký ten pan dokonalý najde, je buď ženatý, nebo homosexuál, či chce ženu o 20 let mladší. Proto mají ženy méně reálné požadavky na partnery, protože schopná žena chce schopného muže, ale těch je méně než žen a proto si ty schopné muže ženy "přetahují", nechtějí slevovat a čekají na toho správného tak dlouho, až hrozí, že zůstanou sami.
Problém je v tom, že muži po čtyřicítce netouží tolik po trvalých vztazích, raději volí volné, nezávazné vztahy (což je dáno menším zájmem o sex a "omlouvají" to tím, že :"Nebudou živit ženskou!" Ženy naopak, do cca čtyřiceti jsou schopné čekat a hledat, potom (když už je situace pro seznámení horší) ,jsou pro trvalé vztahy. Mnoho vdaných žen, které měly milence si naivně myslelo, že když se rozvedou, bude otevřená společná cesta životem s milencem. Jenže opak se stává pravdou a milenec když viděl, že se řítí pohroma v podobě trvalého vztahu, zmizel.
Ženy jsou v průměru psychicky silnější než muži, proto si mnozí muži netroufnou takovou ženu oslovit, což je jedním z důvodů, proč ženy oslovují muže. Ženy jsou dokonalejší než muži, takže mnohým klientkám po zjištění jejich nereálných požadavků musím přiznat, že takový dokonalý muž jakého si představují je vlastně jen žena. To vše je důvodem, proč je (v Česku, Slovensku) více žen než mužů se zájmem o trvalý vztah. Podle mé praxe nejenom v mé seznamovací agentuře je ve věkové kategorii 40 až 70 let cca 30 žen na jednoho muže! Různé projekty včetně seznamovacích dovolených jsme skončili, protože se přihlásilo 100 žen a 4 muži.
Podle amerických psychologů, vycházejících z praxe, jak staré (mladé) ženy si hledají muži, je ideální věk ženy k muži -věk muže děleno 2 + 7, což se mnohým našim ženám nelíbí a tvrdí, že raději budou sami (a také dost žen samo je).
Dnešní mladé ženy a dívky vědí lépe než ty starší, co chtějí (60% jenom peníze a hned žít "naplno", nechtějí jako jejich rodiče 10 let šetřit na byt a auto).
Autor: Stanislav Brázda
