Ze stromu, respektive keře, který se pěstuje za komerčními účely v celém tropickém i subtropickém pásmu, se používá kůra, která má typicky sladkou chuť. Nejznámější jsou 2 druhy skořicovníků – skořicovník cejlonský (je považován za kvalitnější, kůra vytváří typické "svitky") a skořicovník čínský.

Kůra skořicovníku je bohatá především na silice, které mu propůjčují charakteristickou vůni. Pro vysoký obsah těchto látek se skořice hojně používá i v léčitelství – působí proti nachlazení, nadýmání, podporuje chuť k jídlu, celkově zlepšuje trávení a chlubí se i dezinfekčními účinky. V kosmetickém průmyslu našly silice skořice uplatnění především v přípravcích pro ústní hygienu.

Jako koření se skořice používá celá nebo mletá, je vhodná především do sladkých pokrmů (pečiva,pudinků, nákypů, cukrářských výrobků, k zavařování ovoce). Je vynikající koření do horkých nápojů (svařené víno).

Sdílet
Předchozí článekDruhy mořských esencí IV.
Další článekKandidóza