Dítě na nich leží a má nadosah všechny ty zajímavé hrající a rachtající věci. Měkká podložka není podmínkou. Pochopitelně i takovou hrazdičku dokáže šikovný tatínek vyrobit. Pozor ale, tentokrát je podstatně větší nebezpečí, že se některá část dostane dítěti do pusinky – pozor na bezpečné barvy a materiály (i nátěrové hmoty) a opět na malé součásti, které se mohou oddělit.
Stačí ale i obyčejné štěrchátko. Existují chrastítka nejrůznější materiálů tvarů a barev. Důležité je, aby se dala hračka dobře uchopit a aby vydávala zvuk. Protože stejně skončí v pusince, hodí se i kousací kroužky, klíčky a podobně. Pokud je dítě ve věku, kdy se mu začínají prořezávat zoubky, zkuste chladící kousátko (ona to není zas tak levná záležitost).
Když už jsme začali s hračkami, které vydávají zvuky, nezapomeňte na staré dobré pískací umělohmotné hračky (tedy na ty staré zapomeňte a kupte nové, i když většina z nás vyrostla na hračkách, které už mělo v ústech jiné dítě). Pozor na měkčené PVC, zkontrolujte, že je na etiketě výrobku napsáno – neobsahuje ftaláty.
Neopomeneme ani tradiční plyšáky – jen zopakujeme, že vybírejte jasné kontrastní barvy (nikdo netvrdí, že musí být reálné – klidně to může být červená kočka nebo zelený slon), a kvalitní materiál (už jste si někdy zkusili kousnout do plyšáka?) s atestem. Pozor na upadlá umělohmotná očička a prstíky zamotané do šňůrek.
První knížky – opět hodně barevné, s velkými jednoduchými obrázky a nejlépe látkové nebo umělohmotné (ty druhé může dítě dostat i do vaničky).
