Ranné dětství ( 0 – 2 roky ) – Nikdo si sice nepamatuje, co v tomto věku prožíval, ale studie ukazují, že v průběhu prvních dvou let života dítě prožívá stres, který souvisí s jeho potřebou jídla, pití, čistoty a péče. V tomto věku se učí dítě důvěřovat dospělým, kteří ho krmí, udržují v čistotě a chrání před okolním světe, který se dítěti jeví jako nepřátelský.

Pokud není péče o dítě dostatečná, dítě trpí nejen stresem, ale také psychickým poškozením, které je může provázet po celý život. Dítě v tomto věku má také za úkol naučit se věcem, které, ačkoliv jsou pro většinu dětí normální, vyvolávají určitý stres. Musí se naučit samo jíst, chodit, koordinovat to, co vidí a slyší s tím, čeho se dotýká, musí se naučit ovládat svá střeva a močový měchýř, postupně se má naučit rozumět řeči a vyslovit první slůvka, začíná také projevovat svůj vztah k okolí.

Předškolní věk ( 3 – 5 let ) – Ve věku tří až pěti let dělají děti velké pokroky v řeči a psychomotorické koordinaci. Ve skutečnosti se dá na konci tohoto období předpokládat, že budou znát svůj mateřský jazyk. Zdokonalují se také ve schopnosti samostatně se obléct, najíst, projevují se samostatně i v organizaci svého času, který věnují hře, ale i dalším činnostem.

V tomto věku se také učí děti základům morálního chování – jsou schopny rozpoznat věci dobré a špatné. Napětí mezi morálními a sociálními požadavky a tím, co si přeje a po čem touží dítě, může vytvářet stres. To se týká zvláště „ odbojných „ dětí nebo dětí, jejichž rodiče očekávají perfektní chování.

Mladší školní věk ( 6 – 12 let ) – Z psychologického hlediska jsou to poměrně klidné roky. Přesto i tento věk s sebou přináší stres. Stresující mohou být např. nároky, jež provázejí začátek školní docházky, nebo když se utvářejí první vztahy hlubšího přátelství. Ve společnosti svých spolužáků i ostatních dětí se dítě musí učit žít ve světě, kde jsou důležitá také přání a potřeby druhých. Takovému učení napomáhá i celá řada činností, jež se v tomto období odehrávají v kolektivu, ať už je to určitá sportovní činnost, různé hry, respektive školní docházka vůbec. Při těchto aktivitách dítě objevuje výhody i nevýhody vzájemné spolupráce, a postupně se ukazuje, že u dětí, stejně jako u dospělých mohou být vztahy zdrojem stresu.

Vědomí vlastní hodnoty – Ve škole se dítě učí srovnávat se s dalšími spolužáky, všímá si připomínek učitelů a ostatních dospělých a uvědomuje si, jaké jsou jeho vlastní schopnosti i schopnosti druhých, pokud jde o sportovní aktivity či učení, zaznamenává také úroveň mezilidských vztahů. V průběhu let si začíná vytvářet vlastní názor na svou osobnost, což se také může stát zdrojem stresu. Pokud dítě vidí sebe v horším světle než ostatní, vystavuje se riziku nízkého vědomí vlastní hodnoty. To může být začátkem myšlenkového procesu, který postupuje spirálovitě směrem dolů, a projevuje se asi takto:

  • Moje výsledky v učení nejsou tak dobré jako výsledky jiných dětí. To znamená, že toho neznám tolik jako oni a zřejmě nejsem ani tak hezký(á) jako druzí.Já na to prostě nemám.
  • Pokud dítě takto uvažuje, pak při plnění úkolů může dospět k tomuto závěru: Vím, že nejsem ani zdaleka tak schopný jako ostatní, takže nemá vůbec význam, abych se snažil. Je to zbytečné! Když se dítě přestane snažit, vystavuje se nebezpečí, že ho okolní svět ( dospělých ) začne považovat za neschopného. To dítě logicky ještě víc utvrdí v jeho nízkém sebeohodnocení a v komplexu méněcenosti.

Puberta a dospívání ( 12 – 18 roků ) – Ve věku 11-12 let u dívek ve věku 12-13 let u chlapců začíná období významných fyziologických změn. Tyto změny vyvolávají u mnoha mladých lidí, chlapců i dívek, psychické problémy. Přichází puberta a dospívání.

Jde o období plné změn. Menstruace, vývoj genitálií a růst prsou jsou nejnápadnější změny u dívek. Vývoj genitálií, tvorba semene a snížení hlasu jsou jedny z největších změn u chlapců. Tyto změny jsou fyziologické a zahrnují vývoj primárních a sekundárních pohlavních znaků, změny v činnosti žláz s vnitřní sekrecí a změny zevnějšku. Dochází však také k psychologickým změnám, kdy mladý člověk začne přemýšlet o rodinných hodnotách, když si buduje názor na sebe sama, když vyzrává jeho osobnost, když prožívá první citové zkušenosti. Dospívající mladí lidé prožívají také sociologické změny, protože jsou velice závislí na vztahu k druhým lidem. Všechny tyto změny jsou velice důležité a mohou vyvolávat značný stres. Stres ovšem vzniká také v důsledku mnoha úkolů, které dospívající musí zvládnout. Uveďme si teď v sedmi bodech ty nejdůležitější:

  • Přizpůsobení se novému vzhledu. Dospívající mladí lidé procházejí během dvou – tří let dospívání více změnami než v kterémkoli jiném období svého vývoje. To znamená, že se musí naučit akceptovat svůj nový vzhled i tělesné změny, ke kterým u nich dochází. Pokud je tento vývoj oproti ostatním vrstevníkům urychlen, mohou být na to hrdi, mohou však také pociťovat rozpaky a stud. Pokud k těmto změnách dochází později než u druhých, mohou se naopak cítit nejistí. Dospívající mohou mít také pochybnosti, jestli se vůbec kdy stanou mužem nebo ženou.
  • Učit se využívat novou intelektuální kapacitu. Dospívání je jedním z období prudkého rozvoje mentálních schopností. To má svůj význam ve vzdělání, třebaže by školní osnovy měly brát v úvahu také rozdílná vývojová stadia u každého jednotlivce. Jelikož však tyto rozdíly osnovy opomíjejí, můžeme se setkat s některými studenty, kteří nejsou schopni pochopit určité věci např. v matematice nebo filozofii, i když o jeden nebo dva roky později by s tím neměli žádný problém. Jednoduše ještě nedosáhli určitého stadia intelektuální zralosti.
  • Rozvoj vlastní identity. Až doposud budovali děti svoji identitu na rodině, škole nebo kamarádech. Od nynějška budou muset využít všech svých dosavadních zkušeností k rozvoji vlastní jedinečné osobnosti.
  • Vytvoření citové a psychologické nezávislosti na rodičích. Dospívající lidé jsou rádi členy rodiny, ve které vyrůstají, a to nejen proto, že jim poskytuje praktické zázemí ( jídlo, oblečení, hmotné zabezpečení ), ale také z toho důvodu, že v rodině i nadále mohou zažívat pocit bezpečí a lásky. Přesto není nic neobvyklého, jestliže mezi rodiči a dětmi vzniknout určité neshody. Jedině tam, kde jsou vztahy mezi rodičemi a dětmi založeny na vzájemné úctě a uznání, mohou dospívající mladí lidé s úspěchem dosáhnout tolik potřebné nezávislosti.
  • Vytvoření uspokojivých vztahů s vrstevníky tejného i opačného pohlaví. Dospívající se učí hodnotám, chování a postojům ve skupině svých vrstevníků. Tato skupina či parta může dospívajícího ovlivnit víc než jeho rodina. Proto je důležité, aby si mladí lidé moudře vybírali kamarády.
  • Volba hodnotového žebříčku. V mladším věku dítě přijalo řadu pravidel, která určovala, co je dobré a co špatné, co by mělo dělat a co ne.. Možná, že od svých rodičů přijalo některé náboženské praktiky a byly mu vštěpovány určité věroučné body. Dospívající člověk však všechny tyto etické a morální hodnoty zpochybňuje, aby učinil svá vlastní rozhodnutí.
  • Vývoj sebeovládání a zralého chování. Dospívající trpí výkyvy nálad, které mohou v mnoha případech vést ke společensky nepřijatelnému, násilnickému chování. Pokud zajde jednotlivec nebo parta příliš daleko, může to být začátek zločinnosti mladistvých.

Vezmeme-li v úvahu takové množství změn, je jasné, že dospívající člověk trpí stresem víc než kterákoliv jiná věková skupina. To je také jeden z významných důvodů, proč v mnoha zemích neustále stoupá počet sebevražedných pokusů mladistvých.

Příště si řekneme, jak máme pomoci dospívajícímu, který prožívá stres.

Iva Hédlová podle Juliána Melgosy

REKLAMA:
loading...

Komentáře