M
magický čtverec – tabulka rozdělená na určitý počet stejných políček, kde v každém z nich je umístěno jedno číslo; čísla jsou rozmístěna tak, že jejich součet dává ve všech řadách, sloupcích i úhlopříčkách stejný výsledek; magický čtverec souvisí s magickými praktikami a recepty
magie – obřady a úkony spojené s vírou ve schopnost člověka ovlivňovat pomocí nadpřirozených sil jiné lidi, zvířata, přírodní jevy i duchy (bohy, démony); působí na astrál zejména slovem či myšlenkou mága, psychickou energií, vizuální činností; rozeznává se magie negativní (zákazy, tabu) a pozitivní, a to buď magie napodobující (využívá analogie), či dotyková (spojené věci na sebe působí i po přerušení spojení); magie byla uplatňována zejména v pravěkých kulturách a zemědělských civilizacích; souvisí se soužitím člověka s přírodou, s vnímáním nadsmyslového světa v náboženství i s mimořádnými schopnostmi lidí (empatie, senzibilita, intuice, psychická koncentrace aj.); magie bývá podle původu rozdělována na babylónskou, řeckou, indickou, egyptskou apod., podle druhu činnosti a praktik na tzv. bílou magii, obracející se k dobrým a kladným silám, a černou magii, opírající se o „zlé duchy“, či „nečisté, pekelné síly“; později začala být magie rozlišována na teoretickou, praktickou, přirozenou aj., viz. též okultismus, hermetické nauky, přeneseně kouzelnictví, kouzlení; soubor verifikačních a adaptačních praktik hermetické filozofie; síla, která prostřednictvím vůle upravuje či řídí některé přírodní jevy nebo působí proti nim pomocí spiritistických, mentálních a psychických prostředků; umění využívat možností, které byly člověku dány, aby do určité míry upravoval nebo měnil běh věcí a podřídil ho svému rozhodnutí
magnetismus lidský – záření vycházející z rukou každého člověka; jeho podstata je dodnes neobjasněna, nicméně prokazatelně existuje
manipulace – výkon složený z jednoho nebo více manévrů prováděných rukama; manipulační terapie, tj. mobilizace a manipulace, je základním terapeutickým postupem manuální medicíny; manipulace je cílené silové působení na klouby, kosti nebo části páteře zvenku působícími silami
mantie – vše, co patří k věšteckým vědám nebo uměním, synonymum věšteckých umění
mantika – věštění, typ prekognice nebo jasnovidnosti s pomocí křišťálové sféry, karet, kyvadla atd.
materializace – parafyzický fenomén, docílení částečných nebo i totálních fantasmů, fantastických vidin
materializace AV – eniopsychologie – eniopsychologická (PSI-fenomenální) schopnost člověka, synchronní psychický proces s jemnohmotnými těly člověka, nasměrovaný na koncentraci, formování a projevy informačně-energetických hmot do stavu konkrétních formostruktur, které jsou lidé schopni vnímat
mediální fenomén – paranormální jev vytvořený médiem, PSI-kognitivní, či PSI-kinetický
mediální sezení – shromáždění několika osob za účelem dosažení mediální fenomenologie
mediální vítr – psychokinetický fenomén, který se projeví v různých variantách od nejmenšího vánku až po vichřici
mediální zvuky – různé zvuky projevující se v přítomnosti média
meditace – rozjímání, uvažování, hloubání; regulované psychické aktivity člověka založené na hlubokém soustředění, rozjímání aj.; forma duševního cvičení při němž se mysl soustřeďuje sama na sebe na rozdíl od koncentrace, při které se mysl soustřeďuje na konkrétní cíl; úkon lidské mysli, často prováděný v souvislosti s náboženstvím a mystikou; meditace může mít někdy podobu ztišení, soustředění bdělého vnímání, ponoření do hlubin duše, někdy s užitím obrazu krátkých modlitebních nebo jiných formulí připravuje nitro na kontemplaci; stav rozumu, při kterém nejsou přítomny myšlenky spojené s pocity; podpora nepřetržitého toku božského vědomí; tok pokračující myšlenky o jednom objektu; stálý tok mysli vztahující se k objektu koncentrace; meditace vždy následuje po koncentraci; nejvyšším cílem meditace je mít bezprostřední zážitek, zažít sebe sama a realitu takovou, jaká je ve skutečnosti a ne tak, jak si člověk myslí, že je; důvody provádění meditace jsou:
- duchovní účely
- je prostředkem duchovního rozvoje
- zvyšuje senzitivnost, zdokonaluje vnímání a tvořivost
- neutralizuje touhy a iluze
- upevňuje zdraví, vnitřně očišťuje
- člověk jasně vnímá svět, dosahuje vnitřního klidu a duševní pohody
- přeorientovává rozvoj lidské osobnosti, člověk adekvátním způsobem řeší osobní problémy
- nabytí skutečného klidu a uspokojení
- nabytí schopnosti jasnovidění a schopnosti skutečně naslouchat
- osvobození se od chaotického myšlení, dosažení nehybnosti a rozšířeného vědomí
- dosažení stavu božského vědomí, vnímání jemného světa a duchovních bytostí
- porozumění a pochopení sebe sama, vztahu s okolím a smyslu osobního života
meditace je holistickým (celkovým) fenoménem při kterém člověk reprezentuje vesmír jevíce se mikrokosmem, který je identický makrokosmu; když člověk v průběhu meditace pozná sám sebe, poznává i vesmír; může být aktivní nebo pasivní; aktivní meditace je spojení relaxace a koncentrace se záměrem přemýšlet o něčem a na to se soustředit
meditace integrální AV – spojení relaxace, koncentrace, vizualizace nebo mentální imaginace, rytmického dýchání, manter a jiných kombinací psychofyziologických, intelektuálně-mentálních a mentálně-emociálních stavů
meditace koncentrativní – soustředění se na objekt, vlastní tělo, jeho části nebo pocity, čímž dochází ke změněnému a prohloubenému vnímání včetně vnímání času, snížené citlivosti pro podněty mimo oblast koncentrace s výsledným příjemným, uvolněným pocitem vlastního vědomí
meditace relaxační – stav relaxace založený na nemystických asociacích; skládá se ze čtyř kroků, přičemž cvičení se má dělat jednou až dvakrát denně a nikoli v období do dvou hodin po jídle;
a) pohodlná poloha a zavřené oči
b) postupné uvolnění všech svalů od nohou až k hlavě
c) nádech nosem a při výdechu vyslovení slabiky „óm“, trvá dvacet minut, po skončení se sedí se zavřenýma a poté s otevřenýma očima
d) pasivní vyčkávání na nástup relaxace, stále se pokračuje v opakování slabiky „óm“, při ignorování rušivých myšlenek
po opakovaném nácviku dojde ve čtvrtém kroku ke změněnému stavu vědomí, ke snížení fyziologické aktivace provázené klidem, pocitem pohody, příjemného vztahu k okolnímu světu (H. Benson)
meditační terapie – provádění speciálních meditací duchovně velmi vyspělými specialisty (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
médium – z latinského medius, něco, co je uprostřed – osoba, která je schopna vnímat skutečné složky poznání zdánlivě nadpřirozenými prostředky; člověk, mající schopnost dorozumívat se s duchy; osoba schopná komunikovat pouze prostřednictvím své psychiky na dálku s jinými jedinci, povětšinou sídlícími v metapsychickém světě, v záhrobí apod.; k nejznámějším médiím minulosti patřili: Paladinová, Silbertová, Home, Slade, Schneider
médium inkorporation – člověk, který je schopen hovořit jménem jiných bytostí, či na sebe nabírá jinou osobnost (entitu), zemřelou i vzdálenější, ještě žijící
membrána – tenká pružná blána, která odděluje jedno od druhého, vrstvy buněk, látek, orgánů; to, co pokrývá nebo obaluje něco zvenčí, z povrchu; pokrývající látka jednotlivých orgánů a částí organismu; chemie a biologie – polopropustný materiál sloužící ke specifické filtraci; jde zpravidla o tenkovrstvé médium, které umožňuje přechod jen některým částicím; nejčastěji je to organická tkáň (např. obal buňky), oddělující vnitřní struktury od okolí (prakticky využitelná k dialýze, osmóze nebo elektroforéze), nebo syntetický polymer či iontoměnič
membrána informačně-energetická bioplazmatická AV – tvoří se koncentrací informací, mikročástic, energií, světla, informačně-energetických substancí a bioplazem do hustější informačně-energetické hmoty, která obaluje z povrchu; informačně-energetické bioplazmatické membrány pokrývají jemnohmotná těla a jejich struktury, oddělují vnitřní struktury jemnohmotných těl a jemnohmotná těla od informačně-energetických polí vnějšího prostředí, chrání celistvost a formy jednotlivých struktur a jemnohmotných těl v celku, jsou oporou pro struktury, brání jemnohmotná těla a jejich struktury před negativním informačně-energetickým vlivem vnějšího prostředí, zabezpečují informačně-energetickou vzájemnou výměnu mezi jemnohmotnými těly a informačně-energetickými poli vnějšího prostředí, identifikují a dekódují informačně-energetické hmoty informačně-energetických polí vnějšího prostředí, uskutečňují informačně-energetické zabezpečení životaschopnosti, růstu, vývoje, zdokonalení a funkce jemnohmotných těl, vyznačují meze jak individuální informačně-energetické identity člověka, tak i sub-, ultra-, mikro- a makro-anatomicko-morfofunkčních struktur jemnohmotných těl v objemu prostoru, ve kterém se mohou struktury vyskytovat, formovat, tvořit, vyvíjet, zdokonalovat a měnit jejich vnitřní strukturálně-funkční architektonika
mentalita – mysl, smýšlení (z latinského mens, mentis); nepřesně vymezený termín označující styl, způsob smýšlení a celkový ráz psychického života příznačný pro jednotlivce, či skupinu lidí; termín mentální bývá tradičně spojován spíše s intelektem (mentální úroveň, mentální poruchy)
meridián AV – struktura jemnohmotného těla; je součástí informačně-energetického kanálového systému jemnohmotných těl; rozlišujeme 14 základních meridiánů (12 párových a 2 nepárové) a 12 párových svalově-šlachových meridiánů; na meridiánech jsou umístěny akupresurní (biologicko-aktivní) body; v současnosti je podrobně popsána topografie meridiánů, je znám jejich funkční a terapeutický význam, který ale nevychází z jejich anatomie; anatomie meridiánů je neznámá, stejně jako vnitřní meridiánová cirkulace informací, mikročástic, energií, informačně-energetických substancí a bioplazem; dosud jsou také neznámé jemnohmotné struktury, ze kterých je meridián postaven, není prozkoumáno, kolik mikrokanálů je obsaženo v jednom meridiánu, jak jsou mezi sebou propojeny atd.
merudanda AV – struktura jemnohmotného těla; je součástí informačně-energetického kanálového systému jemnohmotných těl; po sušumně je to největší informačně-energetický kanál; merudanda a sušumna tvoří integrální kanálovou strukturu – je to jeden celek; v literatuře jsou poměrně často merudanda a sušumna zaměňovány, nebo jsou považovány za jeden kanál; jsou propojeny šesti spojovacími uzly; anatomie merudandy a spojovacích uzlů je neznámá
metagnomie – viz jasnozřivost
metapsychika – synonymum parapsychologie, termín v současné době téměř nepoužívaný
metempsychóza – z řeckého metempsukhósis, stěhování duší – přemísťování duše, jev, kdy člověk znovu ožije v podobě zvířete
metod – způsob – poznání dějin přírody a společenského života; variant a kombinací způsobů, nebo jejich systém, který se používá v jakékoliv sféře činnosti; způsob děje, zápas apod.
metoda – soustavný postup, který v dané oblasti vede k cíli, v ideálním případě nezávislý na schopnostech toho, kdo ho provádí; souhrn pojmů, nástrojů a pravidel, jež patří k základům každé vědy, popř. i jiných činností
metodika – učení o metodách výkladu jakékoliv vědy nebo předmětu; soubor vzájemně spojených způsobů, variant a kombinací provedení jakékoliv práce
metodologie – učení o vědecké metodě poznání a přetvoření světa, jeho filozofickém a teoretickém základu; soubor metod a výzkumů, které se využívají v jakékoliv vědě odpovídající specifičnosti objektu jejího poznání; souhrn metod určité vědy, nauka o metodách
meziautonomní čakerní systém AV – soubor několika autonomních čakerních systémů a jejich spojení; meziautonomní čakerní systémy jsou tvořeny několika autonomními čakerními systémy, které obsahují informačně-energetické hmoty jednoho pásma elektromagnetického spektra a jsou spojeny meziautonomními mikrokanály; rozlišují se dočasné a stálé (stále funkční) meziautonomní čakerní systémy
meziautonomní čakerní systém dočasný AV – je tvořen různými autonomními čakerními systémy pro krátkodobý výkon funkcí, pro nutnost dočasného informačně-energetického zabezpečení korekčních, morfogenetických, metabolických, regeneračních aj. procesů organismu a jemnohmotných těl nebo pro několikanásobné projevy jedinečných vlastností a schopností za mezemi lidských fyziologických možností
meziautonomní čakerní systém stálý AV – je tvořen spojením několika autonomních čakerních systémů pro celoživotní výkon funkcí při stálém informačně-energetickém zabezpečení růstu, vývoje a zdokonalení člověka, jeho těl, funkčních možností, vlastností a schopností s výraznějším projevem individuálnosti a identičnosti
meziautonomní informačně-energetické mikrokanály AV – mikrokanály, které spojují jednotlivé autonomní čakerní systémy
Mezinárodní ústav pro metapsychiku – byl založen v Paříži v roce 1919; ústav má laboratoř vybavenou veškerou dostupnou měřící a zkušební technikou a taktéž knihovnu; poznatky odborníků jsou publikovány v Revue Métapsychique (Metapsychický časopis)
mikročástice, antimikročástice – částice, které se řídí zákony kvantové mechaniky; např. foton, lepton, neutríno, mion, tauon, tachyon, mezon, pion, kaon atd.; současná fyzika jich zná několik set, některé jsou prokázány vědeckými metodami, u jiných je teoreticky předpovězena jejich existence (graviton); analogicky lze definovat a popsat antimikročástice, jež jsou protikladem mikročástic a jsou projevem existence antisvěta
mikrokanálové spojení meziautonomních čakerních systémů AV – spojení autonomních čakerních systémů informačně-energetickými mikrokanály
mimosmyslové extralogické vnímání (E.S.P. – extrasensorial perception) – mentální fenomén, který se projeví jinými psychofyziologickými mechanismy, než pět smyslů (chuť, čich, sluch, hmat, zrak)
mnohaúrovňový biologicko-fyzicko-energo-informačně-kosmicko-zemní holografický systém člověka AV – integrální soubor všech těl člověka a jejich informací, mikročástic, energií, světla, informačně-energetických substancí, bioplazem, fluidů, formostruktur, plynů, ve vzduchu přítomných biochemických látek božského, duchovního, duševního, kosmického, pozemského a lidského původu z minulého, přítomného a budoucího času, jejich spojení, vzájemných svazků i vzájemné výměny s informačně-energetickými poli lidí, Země, přírody, biosféry, vesmíru, duchovního, duševního a božského bytí
mobilizace – jeden ze zákroků manuální medicíny užívaný při odstraňování funkčních blokád pohybového aparátu, zejména páteře a kloubů; mobilizace kloubu je postupné zvětšování rozsahu jeho pohybu; mobilizaci rozlišujeme nespecifickou, necílenou a cílenou – segmentovou
mobilizace a manipulace – mobilizace a manipulace pohybového aparátu člověka se může provádět bezkontaktně, na základě PSI-fenomenálních schopností člověka; při tomto způsobu realizace je dosaženo stejných mechanických výsledků, jako při ruční manipulaci a mobilizaci; při telepatické informačně-energetické manipulaci a mobilizaci nevznikají kontraindikace nemocí páteře, při kterých se nesmí provádět manuální terapie; může být efektivně prováděna telepatická informačně-energetická polymorfofunkční terapie (metoda vypracovaná docentem Vasiľčukem)
modlitba – je výslovná a pozitivní realizace vztahu člověka k osobnímu Bohu spásy – uskutečňuje tedy podstatu náboženského aktu vůbec; modlitba je odevzdáním se člověka transcendenci svého vlastního bytí a tím i pokorným, vnímavým a uctivým přijetím a souhlasnou odpovědí na totální oslovení, jež vyjadřuje i subjektivně nevyhnutelné zasažení lidské existence tajemstvím Boha jako osoby; modlitba je jednou ze základních funkcí církve, která zaujímá místo starozákonního prosebníka a současně přijímá svou specifickou situaci spásy v rámci Nového zákona; církev rozlišuje svou modlitbu od vlastní modlitby Ježíšovy, ačkoliv vlastní základní způsob a základní tématiku svých modliteb přijala z úst samotného Ježíše; adresátem modlitby církve je již od nejrannějších dob vedle Otce i samotný prostředník spásy Ježíš Kristus; základním naladěním modlitby je vděčnost; ve svém učení rozlišuje církev liturgickou veřejnou modlitbu a modlitbu „soukromou“ – obě formy prohlašuje za potřebné; modlitba působí jako zadostiučinění, jako prosba člověka o Boha, založená na samotné Boží láskyplné vůli a Božím skutku lásky a je si absolutně jista vyslyšením; to, co není Bůh, chce totiž jen tehdy, když to neodporuje základní Boží snaze po přijetí Božích dispozic; tím je i způsob vyslyšení při správné modlitbě ponechán na vůli Boží; jedna z forem meditace
modulace – z latinského modulatio – míra, rozměr; rozměrová zákonitá přeměna, přeměna stavu; změna charakteru vlnění velkých frekvencí vlivem vlnění nízkých frekvencí; přeměna elektromagnetického vlnění zvukem u světelného paprsku; přechod z jedné tonálnosti na jinou; změna uspořádání; změna vysokého zvuku
modulace fyzikální – přeměna veličin – charakterizující jakýkoliv regulérní fyzikální proces – v čase podle zadaného zákona; praktický význam má modulace elektromagnetického vlnění
modulace světla – změna intenzity světelného toku v čase, které se využívá v optickém spojení, ve zvukovém zápisu, v přenosu televizního signálu atd.; v širším smyslu změna amplitudy, frekvence, fáze, polarizace monochromatických světelných vln podle daného zákona
modulace vlnění – změna amplitudy, frekvence, fáze nebo dvou charakteristik vlnění podle daného zákona, zpomalené ve srovnání s periodou těchto vlnění; rozlišuje se modulace vlnění, amplitudní, frekvenční a fázová; modulace vlnění se využívá pro vysílání informací pomocí elektromagnetických vln
morálka – historicky a kulturně podmíněný souhrn hodnotících soudů, zvyků, názorů, ideálů a pravidel, jimiž se lidé řídí ve svém praktickém mravním jednání; dodržování morálky je kontrolováno veřejností a podléhá sociálnímu tlaku, zároveň však systém morálky spočívá na vnitřní sankci (pocit studu, viny, nevole, rozmrzelosti; viz též svědomí); ve vztahu k morálce se tedy utváří sociální identita jednotlivce vůči společenství; teorií morálky je etika; historický a kulturně podmíněný souhrn hodnotících soudů, zvyků, názorů, ideálů a pravidel, jimiž se lidé řídí ve svém praktickém mravním jednání
morfofunkční struktura – anatomické struktury a jejich funkce mají vzájemnou souvislost a tvoří integrální celek; strukturu a funkci není možno na úrovni informačně-energetických, molekulárních a mikroanatomických struktur (organely buněk) oddělit a to z důvodu zákonitosti, podle které se na těchto úrovních současně při změně funkce adekvátně mění i struktura a naopak; na makroanatomických úrovních je tato souvislost v časovém měřítku prodloužena (není hned viditelná); v tomto pojmu má pro psychotroniku, eniopsychologii a duchovní léčitelství obrovský význam spojení myšlenky s integrální souvislostí struktur a funkcí na úrovni informačně-energetických, molekulárních a mikroanatomických struktur; z toho plyne pochopení, proč má myšlenka největší sílu
morfogeneze – vývoj tvaru, organismu a jeho částí
morfologie – věda studující stavbu a tvar lidského těla a jeho částí, a to jak na úrovni makroskopické, tak na úrovni mikroskopické; studuje tvarové změny a poměry za normálních podmínek i při nemoci (srov. patologie)
motiv – jakýkoliv psychický prožitek stimulující člověka k činnosti nebo mu v ní zabraňující nebo prožitek příznivý, popř. předcházející realizaci této činnosti
mystifikace – z řeckého mystés – zasvěcený do tajemství
mystika – z řeckého mystikós – tajemný; religiózní praxe mající za cíl prožívání extáze bezprostředně v „jednotě“ s Bohem; soubor teologických a filozofických doktrín vyznačujících a osmyslujících tuto praktiku; na vnitřní zkušenosti založený přímý dotyk s nadpřirozenou (božskou) skutečností; bývá spojena s kontemplací, meditací a askezí; poznání spojené s mystikou je nadřazováno nad jiné formy poznání; pokud na základě mystického prožitku dochází k omezení činnosti smyslů, jde o extázi; mystikové často překračují náboženský či společenský řád, aby zdůraznili výjimečnost mystického prožitku; v islámu je mystika zastoupena v súfismu, v judaismu v kabale, v hinduismu v bhakti; tato i další náboženství i nábožensko-filozofická učení (pythagoreismus, novoplatónismus) a mysterijně-náboženské kulty propracovávají kontemplativní a meditativní techniky k dosažení mystického prožitku; křesťanští mystikové nacházejí v Bibli řadu výkladů mystické zkušenosti; mystické spojení s Bohem se často uskutečňuje prostřednictvím Krista a bývá spojeno s askezí, duchovní očistou a osvícenstvím; důležitá bývá pokora a otevření se Božímu oslovení
myšlení – proces odrazu podstaty věcí ve vědomí člověka, zákonitých spojení a vztahů mezi předměty nebo jevy skutečnosti; poznávací proces, jímž člověk nachází vztahy mezi vjemy, představami, symboly, slovy, pojmy, uspořádává je a vytváří jejich pomocí nové nápady a ideje; proces vědomého odrazu skutečnosti v takových jejich objektivních vlastnostech, souvislostech a vztazích, do kterých se zahrnují i objekty nedostupné bezprostředním smyslovým vnímáním; myšlení je poznávací proces probíhající mezi člověkem a okolím; je to proces analýzy, syntézy a odvození myšlenkových operací, je sociálně podmíněn a nerozlučně svázán s řečí; myšlení je děleno do mnoha kategorií podle rozličných hledisek; myšlení vědomé, kontrolované člověkem probíhá v představách, obrazech, symbolech a znacích; myšlení neuvědomované, nekontrolované vědomím probíhá na neurofyziologické úrovni, avšak jinými mozkovými mechanismy
myšlení – základní druhy myšlenkových operací
1. porovnávání vybraných objektů
2. abstrakce
3. zevšeobecnění
4. konkretizace
5. analýza
6. syntéza
N
nadvědomí AV – můžeme se na něj podívat ze dvou hledisek: 1. z hlediska člověka je to soubor informací, který se koncentruje v jeho jemnohmotných tělech; 2. z hlediska modelu člověk-vesmír je to informačně-energetické pole vesmíru
náměsíčnost – automatický fyziologický projev, který nutí jedince chodit v průběhu přirozeného nebo umělého spánku; pohyby bývají složité, ale přesné; náměsíčný má obvykle otevřené oči, avšak žádný z jeho smyslů zřejmě nevnímá vnější vlivy, kromě zajištění bezpečnosti; náměsíčnost je podvědomý stav
návyk – činnost dosažená cestou opakování do takové míry zdokonalení, při které se tato činnost realizuje správně, rychle a šetrně, s velkým kvantitativním a kvalitativním výsledkem
návyk – deautomatizace návyku – oslabení nebo úplné zničení vypracovaných automatismů
návyk – interference návyku – negativní vliv již vytvořeného návyku na nově se tvořící
návyk – přenos návyku – pozitivní vliv již vytvořených návyků na osvojení nových
názor – odráží objektivní spojení a vztahy mezi předměty více rozlišenými v podrobnější formě, než ponětí; výkladový princip, jímž se člověk řídí
nemoc – stav organismu vznikající působením vnějších nebo vnitřních okolností narušujících jeho správné funkce a rovnováhu; dochází k poruchám funkcí a struktury orgánů vedoucím k příznakům nemoci a dalším důsledkům
numerologie – věštecké umění využívající znalostí vztahů a kombinací čísel, která vycházejí z data narození, popřípadě z jiných číselných údajů o zkoumané osobě nebo jevu
O
očarování – tradiční magický rituál, jehož základ vždy tvoří silná vůle na to, aby se jeden člověk podřídil druhému; osoba provádějící čáry vyvíjí na svou oběť sílu, o které si myslí, že ji bezpečně řídí a má pod kontrolou; ve skutečnosti se tato síla téměř vždy promění v sílu nekontrolovatelnou a ničivou
odčarování – spočívá ve zrušení kouzla, které způsobilo očarování
ofiomancie – způsob věštění zkoumáním chování hadů
okultismus (okultní vědy) – soubor „tajných nauk“ vycházející z tradice esoterismu; je založen na analogii mikro- a makrokosmu a na souvztažnosti (synchronicitě) jevů a dějů; pojetí světa je hýlozoistické (vše jsoucí je živé); původně vznikl ve starověku (Egypt, Babylónie, Indie) a zahrnuje zejména alchymii, astrologii, theurgii a magii; okultismus je v protikladu s akademickými (kauzálními) vědami, ale je s nimi také doplňkový (komplementární); jako lidovější forma hermetismu zahrnuje též spiritismus a jiné okultní praktiky; soustava poznatků, které souvisejí s neobjasněnými přírodními jevy a jejich účinkem
oniromantie (vykládání snů) – patří do věšteckých umění
ontogenetické integrální vědomí člověka AV – soubor a holografická integrace biologické, červené, světle červené, oranžové, světle oranžové, žluté, zelené a světle zelené informačně-energetické roviny vědomí (tj. soubor a holografická integrace biologické roviny vědomí + červené informačně-energetické roviny vědomí + světle červené informačně-energetické roviny vědomí + …atd.); ontogenetické integrální vědomí člověka existuje dočasně v průběhu ontogeneze člověka; vzniká při oplození a postupně zaniká po smrti fyzického těla; transformující se jednotlivé součásti informačně-energetických polí Země, Vesmíru i duchovního bytí a také jeho informace se celkově předají fylogenetickému vědomí
ontogeneze – vývoj jedince od oplodnění vajíčka až po smrt fyzického těla
orákulum – forma prekognice, „projev boží vůle skrze kněží“
orgán – morfologicky zformovaná a funkčně specializovaná část organismu; část těla, tvořící stavebně zřetelnou jednotku; orgán je tvořen sdružením a spojením různých druhů tkání; primárním nositelem hlavní funkce orgánu může být jen jedna z tkání, které orgán vytváří; v některých orgánech lze rozlišit vlastní funkční tkáň (parenchym) a podpůrnou tkáň (stroma)
organismus – v nejširším smyslu jakýkoliv živý jedinec (včetně jednobuněčných organismů, rostlin a nižších živočichů); v medicíně člověk jako biologický jedinec – soustava jednotlivých orgánů a ústrojí (systémů) tvořících jednotu schopnou života (pohybu, látkové výměny, rozmnožování)
orgánová soustava či systém – funkčně-stavení vzájemné spojení jednotlivých orgánů, sloužící určité společné funkci (viz systém)
ornitomancie – způsob věštění zkoumáním chování ptáků
osobnost – dynamický souhrn, celek, jednota duševních vlastností a duševních procesů člověka, propůjčující mu neopakovatelnou jedinečnost; konkrétní člověk ve všech rozmanitostech jeho sociálních a psychických zvláštností; subjekt společenské činnosti a společenských znaků; zvláštnostmi osobnosti jsou:
1. sebevědomí
2. vědomí nepřetržitosti a totožnosti vlastního Já
3. individualita
4. samoregulace
5. aktivita
6. relativnost
7. strukturovaná jednota
osud – předurčenost, nevyhnutelnost běhu života určitou drahou; víra v osud přináší výhody v jeho zdánlivé poznatelnosti, věštění, a jen omezenou odpovědnost za vlastní jednání; prostředek snižování úzkosti
