Barva, bible, bilokace, bioenergetické tělo, bioenergoterapie a bioenergodiagnostika, biogeneze, biologicky aktivní bod, bioplazmatické informačně-energetické pole člověka AV, biotronika, buněčná anatomie, Bůh – fyzická příroda Boha a božského, božskost, božskost trojjediná a další.
B
barva – vlastnost světla, vyvolává specifické zrakové pocity odpovídající spektrálnímu složení odraženého nebo vycházejícího vyzařování; světlo různých vlnových délek vyvolává různé barevné pocity; světlo složeného vyzařování se nevyznačuje jednoznačně jeho spektrálním složením
Bible – Písmo svaté; soubor posvátných spisů judaismu (Starý zákon) a křesťanství (Nový zákon); Bible byla psána 1 600 let během 60 generací přibližně 40 autory ze všech společenských vrstev; Mojžíš byl žrec – politik; Petr byl rybářem, Lukáš léčitelem, Matouš výběrčím daní; Bible byla psána ve třech jazycích – hebrejsky, aramejsky a řecky; Bible byla formována jediným křesťanským egregorem; jakoukoliv část Bible je možné pochopit a vysvětlit pouze v kontextu celé Bible
bilokace – paranormální fenomén zkušeností mimo tělo; základ jiných fenoménů; jev, kdy se jedinec ve stejném okamžiku nachází na dvou různých místech, resp. jeho duch nebo část ducha se oddělí od fyzického těla; fyzické tělo zůstane neporušeno na místě; bilokace je někdy též nazývána fluidickým zdvojením, bikorporcitou, exteriorizací astrálního těla, projekcí astrálního těla, opuštěním těla, mimotělovým experimentem atd.
bioenergetické tělo – komplex fyzikálních polí živých buněk organismu
bioenergoterapie a bioenergodiagnostika – využití bioenergetických programů pro diagnostiku a léčení na buněčné úrovni (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
biofeedback (biologická zpětná vazba) – forma ovládání biofyziologických procesů ve vlastním organismu pomocí úmyslného psychického vlivu, tj. vědomím a úmyslným působením lze ovlivnit čistě biologické procesy živého organismu; pomocí vědeckých přístrojů je prokázána psychosomatická jednota člověka, čili jednota ve vztahu mezi duševními a tělesnými procesy
biogeneze – jedna z hypotéz vzniku života na Zemi, vysvětluje vznik života zákonitým vývojem neživé hmoty
biologicko-informačně-energetický hologram člověka AV – je tvořen integrálním souborem fyzického těla a všech jemnohmotných těl
biologicky aktivní bod – mikroskopický bod umístěný na meridiánech (bioplazmatických drahách); zabezpečuje vzájemnou informačně-energetickou výměnu mezi meridiánem a informačně-energetickými poli okolí, mezi meridiánem, buňkami, látkami a vnitřními orgány fyzického těla; moderní reflexologie zná více než 1000 biologicky aktivních bodů, lidstvo o nich mluví již přes 5 000 let, ale dodnes nevíme, co znamená biologicky aktivní bod z anatomického hlediska; není známa jeho forma, struktura a přesné frekvenčně-amplitudně-vlnové charakteristiky
bionika – věda, která komplexně zkoumá problematiku života a přírodních výtvorů, zabývá se a využívá znalosti stavby a funkce živých organismů k řešení technických problémů; bionika se nazývá kybernetikou v případě, kdy má za cíl reprodukovat do oblasti elektroniky systém vjemu, zpracování a řízení informace, včetně systému autoregulace
bioplazmatická aktivace – aktivuje biologické procesy organismu; v kontextu psychotroniky se provádí informacemi, mikročásticemi, energiemi, informačně-energetickými substancemi a bioplazmami; substance a bioplazmy mohou být fluidními nebo holograficky strukturovanými; holograficky strukturované bioplazmy může vytvářet jen vysoce vzdělaný, duševně, duchovně a božsky vyvinutý člověk; holograficky strukturované bioplazmy jsou schopny biologicky aktivovat jakoukoliv živou hmotu rostlinného, živočišného a lidského původu; holograficky strukturované bioplazmy jsou také schopny informačně-energetickými procesy aktivovat neživou hmotu v prostoru a čase
bioplazmatické informačně-energetické pole člověka AV – soubor informací, mikročástic, energií, světla, informačně-energetických substancí, bioplazem, fluidů a formostruktur lidského, pozemského, kosmického, duchovního, duševního a božského původu z minulého a přítomného času, které určují charakter budoucího bioplazmatického informačně-energetického pole člověka; bioplazmatické informačně-energetické pole člověka se dělí na strukturované a nestrukturované části; ve strukturované části se rozlišují jednotlivá jemnohmotná těla.
nestrukturovaná část – jsou to stejnorodá informačně-energetická bioplazma a substance, které mají v závislosti na vzdálenosti od člověka menší hustotu a konzistenci; při tom bioplazma postupně mizí a substance přechází do kosmického informačně-energetického pole
bioplazmatické pole energií – soubor kladných a záporných iontů, elektronů, pozitronů, částic, energií, luminiscentního světla, plynu a biochemických mikročástic, které vyzařuje lidské tělo; bioplazmatické pole energií je 5. skupenství hmoty
bioplazmatické programování AV – je založeno na informačně-energetických procesech, které se realizují postupně v čase; bioplazmatické programy se mohou fixovat na objekt působení nebo se implantují dovnitř něho nebo se způsob jejich aplikace těmito metodami kombinuje – záleží na cíli programování
biotronika – studium a působení na biopole bez zprostředkování dosud známými fyzikálními interakcemi
Boží síla AV – biblická slova; v moderním významu označují PSI-fenomenální schopnosti člověka a možnost jejich jednotlivého, variantního a integrálního projevu a praktického využití
božskost – vlastnosti nejvyšších duchovních bytostí Boha Otce, Boha Ducha Svatého, Boha Syna, Panny Marie, Budhy, Mohameda a Kršny, které mohou být implantovány do člověka v procesu jeho vývoje a mohou se projevovat v jeho vlastnostech
božskost trojjediná – jednota Boha Otce, Boha Ducha Svatého a Boha Syna
Bůh – fyzická příroda Boha a božského (podle Akademika Kandyby, DrSc.) – poprvé na světě odpovídáme jazykem moderní vědy na tuto hlavní otázku přírodovědy za celou její historii; Bůh – je to termín jazyka našich předků a vyjadřuje nejzákladnější materialistickou kategorii informace; Bůh je informace; informace, jak jí rozumíme, není abstraktní kategorie, ale reálné fyzické spojení a podmíněnost všech hmotných jevů, procesů a objektů viditelného vesmíru; fenomén informací nebo Boha vede k objasnění reálných změn vnitřních struktur, jejich charakteristik ve všech objektech neživé a tím více živé přírody; vnější a vnitřní informační procesy – i to je Bůh vně nás a Bůh uvnitř nás; tak bylo dříve vnímáno to, co jsme nazvali „informací“; vše je „informace“ – absolutně vše, ve vesmíru není nic kromě informací; informace sama sebe zrozuje a mění, tvoří čas a prostor; informace – to je mžik a věčnost, to je konkrétno a absolutno, to je forma bez formy, to je začátek a konec všeho skutečného, to je cíl, smysl a prostředek současně… ; hmota je způsob existence informace; všechny hmotné objekty jsou informační systémy (interpretace Akademika Prof. MUDr. D. V. Kandyby, DrSc. – Rusko – z roku 1994)
Bůh – v religiózních vírách nejvrchnější jistota; víra v Boha – základ všech religií; český název pro toho, který se podle svědectví Starého zákona zjevuje jako neomezený žádnou hranicí, zcela neporovnatelný, radikálně živý, absolutně jsoucí, budoucí a spolehlivý; jeho všemohoucnost se však neprojevuje abstraktně, ale v jeho dějinném jednání vůči izraelskému lidu i vůči národům a v milujícím vyvolení lidu úmluvy a jednotlivce se nepochybně projevuje jako osobní; toho také vyznává Ježíš jako svého Otce, který v Ježíši milosrdenstvím a odpuštěním přijal člověka a umožnil mu přístup ke své basileia; ve své podstatě je neviditelný a známý pouze Synu a od něj i bratřím; byl poznán jako láska a nakonec se stal viditelným v Ježíši jako svém věrném obrazu; analogickým poznáním bytí ho křesťanská filozofie a teologie vidí jako bytost absolutní, svatou, nejvyšší, nadřazenou světu, osobní, absolutně nutnou, bez příčiny, existující samu od sebe, a proto věčnou a nekonečně dokonalou bytost, jež všechno ostatní stvořila z ničeho; jako ten, kdo je absolutně jsoucí sám od sebe, nemůže být Bůh nazýván „jsoucím“ tak jako stvořené jsoucno; pokud má Bůh „důvod“ své existence v sobě samém, tj. ve své vlastní podstatě, náleží mu bytí naprosto a v absolutní míře, stvořené jsoucno má však bytí pouze jako zapříčiněné Bohem a nazývá se proto jsoucím pouze analogicky; jelikož Bůh je absolutní bytí ve věčném náležení sobě, je v něm nemožné jakékoli omezení nebo přídavek; neexistuje žádná pozitivní možnost, jež by v něm nebyla naplněna, je čistým aktem; v tomto absolutním, původním, neomezeném soběnáležení bytí je založena absolutní duchovnost Boha; jakkoli může být Bůh rozumem poznán ve světě jako ve svém obrazu, lze sice z rozmanité zkušenosti trvalé kontingence jsoucna, jakož i z kontingence této zkušenosti samé „usuzovat“ na důvod (příčinu) této kontingentní skutečnosti, přesto je Bůh zároveň ve své nekonečnosti, absolutnosti a absolutní jinakosti právě pro toto lidsky konečnému myšlení nepochopitelný; a to proto, že nekonečnost Boha nemůže být pojata a pochopena ničím jiným, nýbrž základem všeho porozumění, zůstává to nevyzpytatelné, jež se nikdy nemůže stát opravdu „předmětem“ lidského poznání; zůstává tak absolutním a nerozluštitelným tajemstvím, jež právě jako takové musí být chápáno, má-li Bůh být chápán jako ON; jako takový je pohnutkou a cílem pohybu transcendence konečného lidského ducha otevřeného k nekonečnu a při výkonu tohoto ducha (v poznání a chtění) je již vždy netématicky přisvědčeno jeho existencí; je-li Bůh dán člověku jako takovéto tajemství a je-li přesto chápán jako dosažitelný přirozeným poznáním člověka, musí být povaha poznávajícího rozumu podle církevního věroučeného rozhodnutí chápána jako schopnost otevřenosti vůči tajemství: pak se ale musí všechny pozitivní analogické výpovědi o Bohu jako nekonečném tajemství předem brát s vědomím, že jsou správně pochopeny jen v absolutní jednotě s tím, co bylo pozitivně vysloveno jako poukaz na nevyslovitelné tajemství a zároveň jako obrana proti nerespektování tohoto tajemství; Bůh je skutečnost absolutně podstatně odlišná od světa, i když je trvalým, vše pronikajícím a vše v sobě uchovávajícím základem světa; nemůže tedy být pojímán jako „zosobnělá“ souhrnná formule veškeré skutečnosti; taková skutečnost, jež není kvalitou tohoto světa, ale trvá absolutně v sobě a pro sebe, je pouze jediná: je absolutně „jednoduchá“ právě ve své nekonečné plnosti bytí, jež žádnou dimenzi svého bytí nemá společnou s jiným jsoucnem a není proto na toto jiné odkázána
buněčná anatomie – aplikovaná systematická, topografická a plastická anatomie, která vybírá a vykládá morfologická fakta podle jejich fyziologického významu, funkčních vazeb a souvislostí
buněčná organela – organizované struktury tvořené živou diferencovanou cytoplazmou se specifickou funkcí v buňce
buňka – základní morfologická a funkční jednotka organismu, která je složitým biochemickým samoobsluhujícím se, samoregulujícím se a samořídícím se strukturálním systémem; základními strukturálními komponenty buňky jsou: buněčná membrána, cytoplazma a jádro; živá hmota buňky, protoplazma, je složena ze základní cytoplazmy, v níž jsou obsaženy buněčné organely: buněčná membrána, jádro, jadérko, agranulární endoplazmatické retikulum, granulární endoplazmatické retikulum, mitochondrie, ribosom, lyzosom, Goldiho aparát, centriola, mikrofilament, mikrotubulus, peroxisom, pinocitární váček, vakuola, vylučovací váček, mikrovilus, desmosom s tonofilamenty, konocilie, sekreční granule, cytoplazmatické inkcuse
bytí – nejširší filozofické označení pro všechno, co jest; všechna jednotlivá jsoucna, tj. věci, lidé, ideje apod., mají při své odlišnosti jedno společné: to, že jsou; filozofie podle Platóna začíná údivem nad tím, že něco jest, nad zázrakem bytí; nejstarší filozofové se pokoušeli vyzkoumat původ bytí a pokládali za něj některý ze živlů, popřípadě boj anebo zásah démiurga; křesťanská filozofie ztotožnila bytí se stvořením a pokládala je za dílo Boží; v novověku otázku bytí zastínila otázka jistého poznání (R. Descartes), později historického dění a vznikání (G. W. F. Hegel); ve dvacátém století otázku bytí, včetně rozdílu mezi „být“ a „být nějaký“ nebo „být něčím“, obnovil M. Heidegger, který si všiml zejména různých způsobů bytí; na rozdíl od předmětů, které jsou nám po ruce a slouží k něčemu, a na rozdíl od těch, které se v našem světě pouze vyskytují a které nezaujatě pozorujeme, je člověk bytím ve světě, o toto bytí mu jde a záleží mu na něm; problematiku bytí zkoumá filozofický obor ontologie; v teologii je bytí pojem, jež má základní význam pro pochopení toho, co se míní Bohem; jsoucnem je nazýván každý myslitelný předmět poznání, cokoli, co není ničím; takovouto nejradikálnější abstrakcí od všech specifických rysů je tvořen nejširší pojem, který zahrnuje všechny možné předměty včetně jejich specifických rysů; potud lze bytí chápat jako to, co zmíněné „něco“, jež není ničím, právě činí „jsoucím“; objektivní realita, která existuje nezávisle na našem vědomí; hmota, příroda; soubor podmínek materiálního života společnosti; život, existence, pobyt, nacházení se
bytí o sobě – pojem J. P. Sartra, jímž označuje způsob, jakým jest vědomí (bytí pro sebe); bytí o sobě je nestvořené, bezdůvodné, uzavřené samo v sobě, dané pouze tím, čím jest
bytí pro sebe – pojem J. P. Sartra, jímž označuje způsob jakým existuje vědomí, zatímco čisté bytí (bytí o sobě) je vědomí v neustálé distanci k sobě samému; každý získaný obsah vědomí je vůči tomu, čím jest toto vědomí zpočátku, až něčím odvozeným
bytí ve světě – ve filozofii M. Heideggera výchozí pozice lidské existence; lidská existence, konstituovaná podstatně skrze bytí ve světě, je časová, má starost o své bytí, rozvrhuje se a volí své možnosti.
Autor (viz foto): Doc. Anatolij Vasilčuk, CSc.
