Dematerializace, dermo – optická vize, desorpce, diagnostika, diagnóza, didaktika, diferenciace, dovednost, duch, duchovní relaxace AV, duše, duševní nemoci, důvěra a další.
dematerializace – paranormální fenomén, při kterém dojde ke zmizení části těla média v transu při mediálních sezeních s následnou zpětnou materializací
démonologie – studium negativních sil
dermo – optická vize – paranormální schopnost číst, vidět a rozpoznat barvy špičkami prstů nebo jinými částmi těla
desorpce – opak absorpce
diagnostika – proces rozpoznávání, např. nemoci; testovací technika
diagnóza – určení, vymezení, stanovení; rozpoznání choroby
didaktika – část pedagogiky, teorie osvěty a výuky, která zdůvodňuje a objasňuje obsah osvěty, metody a organizační formy výuky; součást pedagogiky, zabývající se teorií vyučování a vzdělávání
diferenciace – podíl rozdělení čehokoliv na zvláštní různorodé elementy
diferencování – rozdělování, rozčleňování čehokoliv na zvláštní elementy
dovednost – činnost, základem které je praktické využití obdržených znalostí, jež vedou k úspěchu v daném oboru činnosti; učením získaná dispozice vykonávat správně a účelně komplexní, přitom však konkrétní, jasně vymezené činnosti v oblasti pohybové, sociální, jazykové a intelektuální
duch – v původním slova smyslu se jedná o věštecké vnuknutí; v obecnějším myšlenkovém sledu je duch lidské bytosti intelektuálním protikladem k její tělesné stránce, která je hmotou; duch je tedy netělesnou substancí bytosti na rozdíl od její substance tělesné; duch může označovat i netělesnou – nehmotnou bytost, může existovat, aniž by byl uzavřen ve fyzickém těle; duchem se rovněž nazývá bytost, o které se člověk domnívá, že žije na onom světě; tělo je materiální částí jedince, duch je složkou abstraktní, neviditelnou, o jejíž existenci se však ví; přestane-li fyzické tělo žít, duch přetrvává a vymaní se; detaily uvedeného oddělení jsou vykládány různě náboženských a filozofických směrech; říká Bůh, – Já vyliji něco ze svého Ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat a vaši mladí muži uvidí vidění a vaši starci budou mít sny
duchovní – spojený s vnitřním psychickým životem člověka, jeho morálním světem; spojený stejnými nápady, pohledy, snahami apod.; nemateriální, nehmotný, netělesný
duchovní relaxace AV – je totožná s významově stejným, všeobecně přijímaným pojmem relaxace; duchovní relaxace je prováděna přes duchovní jemnohmotná těla člověka; umožňuje mu dosáhnout absolutního klidu, vyváženosti, rovnováhy a harmonie všech fyziologických, biochemických a informačně-energetických procesů ve všech jeho tělech; přitom se značně zlepší smyslové vnímání a rozšíří se mimosmyslové vnímání, což umožňuje člověku přijímat, cítit, zrcadlit a uvědomovat si informace, energie, informačně-energetické substance a bioplazmy duchovního bytí, bytí Panny Marie, božského bytí Ježíše Krista, Ducha Svatého a Boha; duchovní relaxace působí na fylogenetický, ontogenetický, genetický, sociálně-biologický, psychický, intelektuální, mentální, emocionální, morální, etický, duševní, duchovní, božský, informačně-energetický, profesionální aj. vývoj člověka a také na procesy regenerace, rehabilitace a rekondice; v některých případech nastane okamžité uzdravení člověka nebo začne proces uzdravování; tento proces začíná okamžitě u těch lidí, kteří jsou na duchovní relaxaci připraveni; zpožděný proces uzdravování může nastat u lidí, kteří se očistí od negativní příčinně-následkové (karmické) informace a v pozitivním smyslu přehodnotí sebe a svůj postoj k životu
duchovno AV – integrální vlastnosti lidského, pozemského, kosmického a božského původu, které se na úrovni člověka projevují jako život bez hříchu, čistota, schopnost odpouštět, milosrdenství, láska, srdečnost, humanita, tolerance, jasnovidění, intuitivnost, vnímavost, harmonie, mírumilovnost atd.
duchovnost – odvěká evolučně kosmická matrice Vesmírného Stvořitele (etalon-informacion), která obsahuje mravní Zákony a maximálně napomáhá plné seberealizaci osobnosti (Já); matrice (etalon-informacion) se vyskytuje ve všech úrovních vědomí Člověka (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
duše – princip oživující tělo, hybná síla života; pojem vyjadřující duševní stránku člověka oproti tělesné, resp. jednotící princip, jádro psychického života, jeho kontinuitu, subjektivitu a jedinečnost, popřípadě tu jeho složku, která je spjata s osobním přesahem (transcendencí, věčností) a míří nad rámec času vyměřeného životu; někdy je duše spojována s vědomím, jindy vyjadřuje emoční složku duševního života
1. původem nehmotná substance, nezávislá na těle, schopná vlastní existence, převtělování
2. podle T. Akvinského individuální spirituální substance, která se může tělu vzdálit a existovat odděleně, jak se to děje po smrti
3. podle Descarta duchovní substance stvořená Bohem a spolu s tělem představující jednotu neslučitelných protikladů
4. později synonymum pro neopakovatelné, jedinečné vědomí člověka přesahující osobní zkušenost
v křesťanském učení je duše princip bytí, nikoli samotné, pro sebe existující jsoucno, jež by vstoupilo s materiálním do pouze dodatečné a pro ně nahodilé jednoty; neboť duše vytváří společně s jiným principem člověka, totiž s fyzikální časoprostorovostí, jedno jsoucno, člověka v podstatné jednotě; proto každá specifičnost, kterou na člověku pozorujeme, je specifičností celého člověka: tělo je specificky lidské tělo, výraz duchovně osobního; duchovní stránka člověka se uskutečňuje v dějinné prostoročasovosti (obraz, představa, slovo, gesto, společnost) a snaží se o završení celého člověka (vzkříšení); svou zkušeností můžeme postihnout a prožívat vždy jen celého jednoho člověka, a ten by nebyl poznán dostatečně obsáhle, kdybychom na něho nepohlíželi jako na duchovní osobu; tato duchovní osoba je vybavena opravdovou, nezaměnitelnou individualitou, která je víc než zvláštní případ obecného zákona, duchovním poznáváním, které je více než postihováním biologicky užitečného, a transcendencí k absolutnímu bytí, a tím k tajemství Boha; je schopna účasti na absolutní pravdě, při svobodě a vlastní odpovědnosti, jež z této osoby vytvářejí něco víc než pouhou součást biologické a ztechnizované společnosti; princip takového lidského bytí, který dovoluje hmotné, prostoročasové existenci dospět k sobě samé, sebe samu určovat, překročit pouhou určenost hmotného, se nazývá duší; duše je rozdílná od vnitřního principu prostoročasovosti, biologické, případkové a společenské stránky, což vše nazýváme materií (nelze zaměňovat s tělem, jež již vyjadřuje to, co je vytvořeno z duše a materie jako principů bytí); jelikož se tato osobní duchovnost nedá odvodit z materie, je proto nutno na tento princip bytí (duši) pohlížet jako na podstatný, je to princip samostatný a jednoduchý; duše jako opravdová skutečnost však prostě nikdy nezahyne, ale nanejvýše přijímá nové způsoby působení a vlastního projevu; vystupuje samostatně oproti materiálnímu; má svůj opravdový význam a hodnotu; proto nikdy nemůže být pouhou součástí materiálního a nemůže být jen určitou fází projevu tohoto materiálního a s ním přestat existovat; rozum a křesťanská víra proto tvrdí, že duše smrtí nezaniká, i když je smrtí dotčeno fyzicko-biologické vědomí člověka; duši přísluší nesmrtelnost, i když tuto nesmrtelnost nelze chápat jako jednoduché „další trvání“ stejným způsobem jako dříve, ale jako nadčasové završení duchovní osoby, která v čase svobodně „uzrává“; toto završení bude nakonec – v souladu se zjevením – završením celého člověka; soubor duchovních těl; duši tvoří integrita těchto těl: karmické, doplňkové karmické CIS, intuitivní, doplňkové intuitivní AIS, tělo duše, tělo duchovnosti, tělo Ducha Svatého a tělo Stvořitele; duše informačně-energeticky zabezpečuje integrální vývoj duševních, duchovních a božských vlastností člověka, má velký vliv na jeho sociálně-biologický vývoj a po smrti fyzického těla se lidská duchovně-jemnohmotná těla transformují do formy podobné vajíčku; toto vajíčko se odpojuje od fyzického a aurálních jemnohmotných těl a přemísťuje se do světa svého původu; podle vědeckých výzkumů je hmotnost duše 2,5 – 12 g; u lidí s malým objemem negativních příčinně-následkových informací se duše ve vysokofrekvenčním elektromagnetickém poli projevuje jako světelná zářivá bioplazma
duševní – spojený s vnitřním psychickým světem člověka, jeho náladami, prožitky a pocity; srdečný, upřímný, dobrý, lidský apod.
duševní nemoci – nemoci způsobené poruchami psychické činnosti člověka
duševno – zastaralý termín pro vlastnost vysoce organizované hmoty, mozku, aktivně odrážet vnější svět; v současnosti se používá výraz psychika
duševno AV – vlastnosti, které patří duši člověka, mohou být v procesu vývoje člověka do něho z duše implantovány a mohou se projevovat v jeho vlastnostech
důvěra – vztah vznikající k někomu nebo k něčemu na základě víry ve správnost, čestnost, srdečnost atd.
Autor: Doc. Anatolij Vasilčuk, CSc.
