Třeba Vám odpověď bude také k něčemu :

Zdravím, tohle opravdu dělá hodně dětí, je to takové období vzdoru a negativismu. Mně osobně se ve výchově nejlépe osvědčilo, když nechtěla poslechnout nebo nějak zlobila, že jsem s dcerou přestala mluvit, prostě jsem se jí nevšímala, dělala jsem si svoje, jak kdyby tam nebyla. Takový tlak dítě dlouho neunese a sama potom za Vámi přijde. Potom je třeba s ní hovor normálně navázat a pokračovat jakoby se nic nedělo a už se k tomu nevracet. Ona ta Vaše malá ví moc dobře, co udělala špatně. Mně se tato metoda opravdu osvědčila, chtělo to jen být párkrát důsledná a měla jsem a mám pokoj celý život, dceři je dnes 30 let a má už také dítě a vychovává ho bezvadně..Pokud jsem vydala nějaký zákaz, věděla, že to už nezměním a budu na tom trvat a kontrolovat to. Chce to trpělivost a čas, který většina maminek nechce obětovat. Pozoruji to všude kolem sebe, všímám si toho. Je jednodušší ustoupit a mít klid hned, ale bude trvat jen chvilku, jen do chvíle, dokud nedojde k dalšímu požadavku ze strany dítěte a to je opravdu rychlé a všímavé, takže okamžitě vystihne, co na maminku platí. Např. to, že začne hlasitě brečet. Všimněte si kolem, jak mnoho dětí brečí bez slz, prostě ten řev ze sebe vymáčknou za každou cenu, aby prosadily svoje požadavky a přání.

Z hlediska psychoterapeuta bych Vám poradila to samé. Křik nepomůže rozhodně, domluva platí na málokteré dítě a bití také nic neřeší, navíc to beru tak trochu jako selhání rodiče a vybíjení si vlastního zoufalství na dítěti, které se Vám v poměru hmotnosti nemůže bránit. Kdyby mělo o 20 kg víc než Vy a bylo o hlavu vyšší, nedovolila byste si to. Zkuste, uvidíte. Podle mě ve výchově platí naprostá důslednost a klid, ledový klid. Trvá to chvilku trpělivosti a času, ale vyplatí se a máte celé dětství Vašeho dítěte klídek. I potom v jeho dospívání a dospělosti, protože ví, že když něco zakážete, že to je první a zároveň také poslední slovo, že to nezmění a tím pádem neztrácí zbytečnou energii nějakým přemlouváním apod. Ale chce to zakazovat pouze když je to opodstatněné a jde o něco zlého nebo nebezpečného a jinak mu dát svobodu v rozhodování, ať se naučí zodpovědnosti sám za sebe. Vy jste tam pouze na jemnou korekci.

Pozoruji tady mladé maminky u nás pískovišti, pořád jen zakazují, ječí na děti, ony je stejně neposlechnou a maminky nebo tatínkové nakonec stejně ustoupí, takže se ta zkušenost jede pořád dokola a nikam to nevede. Dítě musí mít mantinely, musí je znát, aby se cítilo bezpečně, ale musí mít také přiměřenou svobodu v rozhodování o své osobě apod. Velice se mýlí rodiče, kteří si myslí, že když dají svému dítěti úplnou volnost, všechno jim dovolí, není tam žádný režim, že to je ta opravdová svoboda pro dítě. Chyba – to je anarchie a ne svoboda a dítě v ní ani nemá pocit bezpečí, neumí se v ní orientovat, protože neví, co bude za chvíli, právě proto, že nemají svůj řád a systém.Na druhé straně si myslím, že je úplně jedno, jestli má červené punčocháče, které chce dítě nebo modré, které chcete, aby mělo, Vy. Pokud nepůjdete jako na maškarní, tak ho nechte si třeba vybrat oblečení. Mělo by mít vždy volbu. Mrkněte se u mě na web na článek: INDIGOVÉ DĚTI. Myslím, že to je pod odkazem Děti a mámy. Jsou tam zcela určitě rady, které platí obecně.

Přeji mnoho úspěchů ve výchově, jde to, ale chce to pár týdnů pevné nervy a čas trvat na svém a dohlédnout na to. Pak máte celý život klid. Věřte mi. Samozřejmě připouštím, že výjimka potvrzuje pravidlo.

Vaše Iva Hédlová

REKLAMA:
loading...

Komentáře