Pak jsem ho poprosila, aby mi koupil vždycky jen květinu a na delší dobu byl pokoj. Žádné nepříjemné překvapení.
Až když mi bylo 30 let, tak mu nějaký dobrý kamarád poradil, že má koupit láhev Becherovky, prý ji mají ženský rády.
Becherovku jsem vzteky vylila do umyvadla a probrečela celý večer. On to ale nechápal.
Řekla jsem, že tohle mu nikdy nezapomenu a tak se na pár let zase vrátil ke květinám. 
Po smrti jeho matky nastalo konečně období, kdy jsme narozeniny, svátky a výročí trávili buď v restauraci nebo doma při svíčkách a dobrém jídle a pití.
Moc ráda si vzpomínám na svoje čtyřicátiny. Kdy jsme na celý víkend odjeli na Šumavu do jednoho penzionu a opravdu si to užili.
Pak přišlo výročí svatby: 20 let. Už jsem se těšila na nějaké překvapení, ale nic, vůbec nic.
Zapomněl. A když jsem mu to druhý den s pláčem řekla, ještě se osopil, proč jsem mu to nepřipomněla. Já? Copak mu to nic neříkalo?
Dlouho už si nedáváme ani osobní dárky k vánocům, koupíme něco do bytu a tak. Je mi trapné mu říkat, že třeba by mi udělala radost nějaká blbinka, ale byla
by jen pro mě!
Před měsícem jsme měli 25. výročí svatby a tak jsem opravdu čekala něco zvláštního.
A dočkala jsem se. Zvláštní to sice nebylo, ale kruté ano, opět zapomněl, že něco takového existuje.
Už jsem mu to ani nepřipomínala, jen když usnul, šla jsem do pokoje a vypila láhev šampusu docela sama samotinká.
Manžel není lakomý, vím, že mě má rád a nikdy by mě neopustil. Je ale strašně nevšímavý, nikdy ani nepoznal, že mám na sobě něco nového, prostě to bral, že
něco na sobě mít musím.
Kdybych mluvila od shora dolů o tomto problému, nic se nestane. V klidu usne a pak vše jede tak jako dřív.
Máte prosím doma taky takového nevšímavce? Třeba si jednou ani nevšimne, že jsem zemřela.
Autor: J.
