Afirmace: Jsem ochoten (ochotna) milovat a uznat sám (sama) sebe.
Když mluvím o tom, že je třeba milovat sám sebe, může někoho napadnout, že jsem povrchní, sobecká a samolibá. Ale to nemá s tím, jak já rozumím sebelásce nic společného. Povrchnost, sobeckost a samolibost, to jsou naopak příznaky nedostatečné sebeúcty. Ano, můžeme si přát být hezcí, ale pokud věnujeme příliš mnoho času svému zevnějšku, znamená to, že si myslíme, že nejsme dost dobří takoví, jací jsme. Cítíme se nejistě a snažíme se sami sebe co nejvíce přizpůsobit svému okolí. Pucování našeho zevnějšku nikdy nefunguje, protože tím přenášíme svou sebeúctu na vnější dojem, který se neustále mění. Sebeúcta nemá vůbec co dočinění s tím, jak člověk vypadá. Do značné= míry se odvozuje od toho, jak člověk sám sebe miluje.
Sebeláska je opravdu velmi prostá. Stačí prostě být sám se sebou spokojen a přirozeně o sebe pečovat. Když si toto osvojíme, všechno ostatní následuje. Sebeláska znamená upustit od veškerého trestání sebe sama. Znamená to naučit se sama sobě odpouštět. Nechat m minulost minulostí. Znamená to být sám se sebou v míru. Znamená to mít sám pro sebe uznání a porozumění. Znamená to radovat se sám ze sebe. Milovat se takoví, jací jsme. Chovat se k sobě něžně a ohleduplně.
Iva Hédlová podle Louise L. Hay
