Podle Davida Wolfe musí být v každé stravě, nejen té vita – syrové, přítomny tyto tři základní složky:
cukry, tuky, chlorofyl. Strava může obsahovat i jiné složky, ale tyto tři elementy by měly být zastoupeny minimálně z 80%.
Teorie tohoto tzv. magického trojúhelníku dává pak odpověď na to, jak udržet své tělo v rovnováze pomocí zcela vyvážené stravy. Více se o vitariánství podle Davida Wolfe dozvíte mj. i na stránkách www.vitarian.cz
Triangl sluneční stravy podle Davida Wolfe
Není pochyb o tom, že základem tělu prospěšného jídelníčku je strava složená převážně ze syrových rostlinných produktů. Problémem ovšem je, jak tuto stravu vyvážit tak, aby tělo zůstalo v rovnováze. Nejednou se stalo, že lidé přešli na čistě rostlinnou stravu bez toho, aby věnovali náležitou pozornost tomu, co a v jakém množství jedí. Po určité době může dojít k tomu, že některá významná složka potravy chybí a tělo se vychýlí z rovnováhy.
Začne pak onen chybějící element vyžadovat a může následovat návrat k vařené, případně živočišné potravě a v nejhorších případech se může tento deficit viditelně odrazit i na zdraví. Teorie magického trojúhelníku dává odpověď na to, jak udržet své tělo v rovnováze pomocí vyvážené stravy.
Pokud tedy sníme určité množství zeleně, je nutné podle Wolfa ve stejný den sníst i dostatečný objem ovoce a tuků.
Jestliže se jedná o tmavě zelené listy (kapusta, špenát), které jsou značně stimulující, je potřeba je vyvážit velmi sladkým ovoce a silnými tuky. K vyvážení méně stimulujících zelených listů (salát, ledový salát) postačí méně sladké ovoce i slabší tuk. Na druhou stranu avokádo, které je velmi tučné, je nutné doplnit tmavě zelenými listy a hodně sladkým ovocem.
Banány, těžké cukry, mají být vyváženy silným tukem a tmavou zelení. Pokud konzumujeme pouze nesladké ovoce (okurky, rajčata, cukíny apod.) zůstáváme v rovnováze, protože nesladké ovoce se nachází uprostřed trojúhelníku. Stejně tak půstem se tělo dostává do rovnováhy.
Kromě vyvážené stravy a půstu si jako další prostředky přiblížení ke středobodu lze představit meditaci, hluboké dýchání, fyzickou aktivitu, sex, jógu a smích.
Pro optimální výsledky by všechny tři složky měly být konzumovány každý den (kromě půstů nebo očistných dnů). Lze je jíst všechny najednou, nebo zvlášť během dne, podle toho jak to každému vyhovuje.
Mně osobně se jako ideální jeví jíst sladké ovoce dopoledne a kombinaci zeleně a tuků odpoledne.
Každý člověk má ovšem svou vlastní biochemickou individualitu a správný poměr aminokyselin (zeleň), cukrů a tuků se od člověka k člověku liší. Každý si svůj optimální poměr určuje sám. David Wolf doporučuje začít na poměru 33,3% suché váhy každé složky. Ovoce i zelenina obsahují 60-95% vody, kdežto ořechy a semena pouze 20-25% vody.
Neznamená to, že bychom měli každý den propočítávat podíl každé složky podle její celkové váhy a obsahu vody, ale vyplývají z toho 2 základní souvislosti:
1) Stačí pouze malé množství ořechů a semen pro udržení rovnováhy
2) Zelené listí by mělo být konzumováno ve značném množství, neboť obsah vody se v něm většinou blíží 90%.
Z osobní zkušenosti musím říct, že zeleně není nikdy dost a za optimální množství lze považovat velkou mísu salátu s avokádem a zelený džus denně. Pokud se mi z nějakého důvodu nezadaří toto dodržet, cítím přeslazenost organismu, protože jsem sladké ovoce nevyvážil dostatkem zeleně a kvalitního rostlinného tuku. Je zkrátka nejlepší vyvážit tři základní elementy vlastní intuicí – cítím-li příliš mnoho cukru, jím více zeleně a podobně. Důležité je vědět, že tyto tři složky jsou základem stravy.
Jakékoli výkyvy z rovnováhy jsou způsobeny nadměrnou stimulací mimo střed trojúhelníku. Jejich projevy mohou být různé. Nedostatky mohou být vyvolány přebytkem cukru, který vyplavuje minerály z těla.
Přísun některé složky lze opomíjet po určitou dobu – den, týden, měsíc, ale v závěru se její nedostatek projeví. Lze tím vysvětlit i návraty k vařenému jídlu – když bude mít tělo určitou dobu nedostatek tuku, nakonec po něm půjde, ať už to je avokádo nebo sýry.
Má-li delší dobu nedostatek cukru, později šáhne buď po syrovém ovoci anebo po knedlíkách či koláči. Podle Wolfa je maximální dobou, po kterou lze opomíjet některou ze tří základních složek potravy, 2 roky, přičemž příznaky nevyváženosti se ve většině případů objeví už dříve.
Poznámka k fruitariánství
Názory na to, co přesně se skrývá za pojmem fruitariánství, se značně liší. David Wolfe ve své knize definuje fruitariánství jako směr, který zahrnuje vedle konzumace ovoce (sladkého, nesladkého a tučného) i konzumaci zelených listů. Dá se z toho vyvodit, že v tomto pojetí se fruitariánství liší od klasické syrové stravy, tím, že odmítá ořechy a kořeny, neboť jejich konzumace je považována za zabíjení rostliny – bránění v reprodukci.
Zároveň upozorňuje, že vzhledem k tomu, že veškeré syrové jídlo má silnou energii, je nutné k fruitariánství přistupovat opatrně a jíst dostatečné množství zeleně, neboť příliš mnoho hybridního ovoce může vést k značnému vychýlení z rovnováhy. Wolfe zásadně nedoporučuje zcela vynechat listovou zeleninu z jídelníčku.
Podle něj v takovém případě dochází k deficitu jednak sodíku, jednak vápníku v těle. Pokud se však někdo přesto rozhodne jíst pouze ovoce, měl by se vyhnout veškerým kyselinotvorným produktům (hlavně ořechům) a kyselinotvornému prostředí, omezit podíl ovoce s vysokým obsahem cukru (melouny, manga..) a naopak jíst hodně nesladkého ovoce (okurky, rajčata) a zásadotvorného ovoce (fíky, olivy, pomeranče, papája).
Důležitý je dostatek fyzické aktivity pro spálení vysokého množství cukru.
Závěrem je třeba říct, že Wolfova koncepce magického trojúhelníku není nic víc a nic míň než další něčí názor a teorie a každý z nás si bude stejně hledat nebo už našel tu svou cestu k rovnováze.
V případě Davida Wolfa je ale potřeba mít na paměti, že tento autor se touto problematikou zabývá již řadu let, je v kontaktu se syrovojedlíky po celém světě a během své praxe se setkal se stovkami lidí přecházejících na syrovou stravu. Jeho knihy a veškeré informace v nich obsažené jsou založeny na osobních zkušenostech, letech pozorování a práce s lidmi. Takže není tak úplně teorie jako teorie…
