V dnešní době je výchova dětí hodně náročná. Na jejich výchovu má vliv nejen rodina, ale i škola, televize, kamarádi, sousedé, známí, zájmové a sport, kroužky apod. Mohlo by se zdát, že úsilí rodičů má na výchovu dětí pouze nepatrný vliv. Opak je však pravdou.
Všechny studie totiž dokazují, že vliv domova je naprosto dominantní a rodina převyšuje všechny ostatní vlivy. Především prostředí domova určuje, zda se cítí dítě šťastné a bezpečné. Prostředí domova, kde se dítě cítí bezpečně a bezpodmínečně milováno je základem pro to, aby se mohlo zdravě rozvíjet po všech stránkách a plně využívat všechny svoje schopnosti. Dítě se učí tím, že pozoruje své okolí, jak se chovají rodiče a ostatní lidé, jaké mají názory a postoje k různým věcem a lidem. Proto je tolik zdůrazňován význam vzoru rodiče pro dítě.
Zvíře, se kterým žijeme a prožíváme každodenní existenci, které vidíme růst, radovat se ze života, slábnout a umírat, nám nabízí celý životní běh plný prožitků, zkušeností a cenných lekcí. Rodiče mají možnost ukázat svým dětem celou řadu událostí, které nejsou schopni vysvětlit nebo jednoduše neví jak.
Příchod zvířete na svět je pro děti velkým zážitkem, který dává rodičům příležitost vysvětlit, jak život začíná. Podle Matějčka mají děti možnost pozorovat na zvířatech v přirozených souvislostech životní funkce jako sexuální a rozmnožovací aktivitu. Děti rodičům samy kladou otázky a ti naopak bez rozpačitých postojů typických pro vysvětlování sexuality či plození dětí, mohou doplnit pozorování svých potomků. Tímto způsobem vše zůstává na odpovídající dětské mentalitě a odstraní se dojem zakázaného ovoce či nepatřičnosti a choulostivosti. Takto se pozorování dítěte s upřesňujícím výkladem rodiče může stát součásti sexuální výchovy.
Opačný konec životního cyklu je smrt a zánik. O smrti se rodičům s dětmi hovoří neméně těžce než o věcech sexuálních. Galajdová považuje za důležité, aby rodiče neskrývali své pocity, otevřeně vyjadřovali svůj smutek a sdíleli ho s dítětem. Měli by ukázat dítěti, že mít takové pocity je přirozené. Je pravděpodobné, že děti zažijí smrt rodinného zvířete.
Způsob, jakým způsobem se s tímto faktem budou vyrovnávat rodiče, ovlivní jejich schopnost vyrovnat se ve svém životě s podobnými situacemi. Není vhodné, aby rodiče lhali svým dětem, že zvíře dali jinam, kde mu bude lépe, protože děti jsou odnětím svého zvířecího kamaráda velmi stresovány. Také formulace smrti jako „usnul“ je pro dítě nepochopitelná a může vést k obavě ze spánku.
Podle Matějčka je pro dítě důležité, aby dítě během svého života vícekrát prožilo otřes, smutek, lítost nad ztrátou svého zvířete. Lépe se naučí s takovýmito skutečnostmi zacházet, než kdyby si o nich četlo nebo je vidělo v neskutečném množství a navíc v odosobněné formě na televizní obrazovce.
Pro zdravý vývoj dítěte je potřeba připravovat ho včas a přirozenou cestou na nepříjemné a tvrdé skutečnosti v životě. Pozorováním života psa má dítě šanci se naučit reagovat na různé situace a vyrovnávat se s nimi, ať již se jedná o narození, nemoc či smrt.
Hedvika Horáková Dis.
