Stejného názoru jako Einstein byl i Aristoteles ve 4.století př.n.l. V dnešní době se tedy předpokládá, že počátek vesmíru nastal jednou velkou událostí, která nastartovala celý řetězec jevů, jež způsobily existenci všeho, co známe.
Tou událostí byl Velký třesk.
Velký třesk neboli Big Bang byla exploze žhavé nesmírně husté látky. Tato hustá látka byla smrštěna do nesmírně malého bodu. Existence takového počátku vychází i například z poznatku, který vyslovil Edwin Hubble a to, že všechno ve vesmíru se od sebe vzdaluje tím rychleji, čím je to od sebe dále. A i když se Hubble více zabýval vzdalováním galaxií, platí to obecně pro všechny objekty ve vesmíru. Tedy neustále dochází ke vzdalování veškeré vesmírné hmoty – dochází k rozpínání vesmíru. A jestliže se v čase jednotlivé části vesmíru od sebe vzdalují, pak musí existovat nějaký počátečný čas, kdy veškerá hmota byla soustředěna v jednom nepatrném okolí, jako by to co známe dnes, bylo v minulosti jednou kompaktní hmotou (jestli se dá říci hmota). Takže teoreticky byla existence velkého třesku na světě.
Všechno co známe dnes ve vesmíru, veškerá energie, to všechno bylo před velkým třeskem nějakým způsobem soustředěno v nepatrném nesmírně hustém a žhavém objemu. Zde už končí lidské chápání, protože něco tak ohromného v tak malém objemu si nejde představit, navíc se můžeme ptát, co bylo před velkým třeskem. Pokud budeme nad touto otázkou přemýšlet, možná se po nějakém čase dostaneme do blázince.
Ani dnešní fyzika nedokáže vysvětlit pomocí svých prostředků prvotní okamžiky vzniku vesmíru. A i když se pod pojmem prvotní okamžiky myslí doba menší než tzv. Planckův čas, tedy 10-43 sekundy, neznamená to, že tak kratičká doba v porovnání s miliardami lety je nevýznamná. Právě naopak, v této tak krátké době se staly skutečnosti podporující veškerou existenci všeho, co známe. Ve skutečnosti se kvůli dnešním znalostem elementárních částic dokážeme přiblížit na dobu po Planckově času, která představuje 10-35 sekundy. Co se dělo do této doby nedokáže naše fyzika objasnit.
Podrobnější (a více odborný) popis událostí během utváření vesmíru je na stránkách Aldebaran – minulost a budoucnost vesmíru.
Vesmír potřeboval mnoho let na to, aby se dostatečně ochladil. První galaxie tak mohly vznikat až miliardu let po velkém třesku. Ve hvězdách docházelo k termonukleárním reakcím a když hvězda spotřebovala všechen vodík, začalo hoření helia a tím i vznik těžších prvků (např. uhlík). Postupem času hvězdy zanikaly a jejich vyvržená hmota se stala mlhovinou. Tato mlhovina tvořená plyny a prachem se stala místem vzniku nejen dalších potencionálních hvězd, ale i planet. Právě díky nově vzniklým prvkům ve hvězdách se po jejich zániku mohly tvořit složitější molekuly, které se staly původem života.
