2. Strach – obyčejný děs, hrůza
Tento strach může vyvolat např. sledování strašidelného filmu či hororu. Je to obyčejný druh strachu a někdy ho má asi každý z nás. U někoho se projevuje méně u jiného více. Při tomto strachu vidíme za každým rohem „bubáka“, který nás chce zaručeně sežrat či snad dokonce vraha, který čeká na svoji oběť, bojíme se každého stínu a lekáme se každého zvuku.

3. Strach – obavy, strach o druhého
Tak toto je typický maminkovský (či rodičovský) syndrom. Znáte to! Když se k večeru setmí a my se zdržíme u kamaráda nebo venku, rodiče začnou být nervózní, kde je jejich zlatíčko a začnou „žhavit drát“ a obtelefonovávat široké okolí (zvláště rodiče kamarádů). V případě, že máme svůj mobilní telefon, volají přímo nám. Tento strach se může ještě znásobit, když náš mobilní telefon leží doma na nabíječce. V tu chvíli začnou rodiče slušně „plašit“ a v hlavě se jim odehrávají katastrofické scénáře. A to nemluvím o cestování, letu letadlem nebo řízení vozidla bez dozoru rodičů.
Pozn.: Ovšem, že záleží na druhu rodičů a také na společné domluvě s nimi, ale i přesto se tento syndrom objevuje velmi často.

4. Strach – tréma, nová skutečnost
Tento pocit strachu se nejčastěji projevuje v situacích, které zažíváme prvně v životě. Je to např. nástup do nové školy, první lekce tanečních, maturitní ples či první rande. Tento strach je přirozený hlavně dívkám. Je spojen s trémou. V tu chvíli nevíme, co si vzít na sebe, co říkat, jak se tvářit a máme strach z nějakého trapasu či průšvihu. Čím větší strach máme, tím je větší pravděpodobnost, že se nějaká nehoda skutečně stane. Je to také strach pociťovaný umělci (ať už herci, zpěváky či tanečníky). Možná jste se s tím již setkali. Rozklepané ruce, myšlenky poletují kdesi v dáli a máme pocit, že všechno zkazíme. Je to přirozené a trochu zdravé trémy neuškodí!

5. Strach – syndrom zlomeného srdce
Nevím, jestli budu používat ta pravá slova, abych vám popsala tento druh strachu. Obvykle nastává po rozchodu. Mívají ho hlavně dívky. Je to strach z toho, že už nikdy nás náš miláček neobejme, nepolíbí, neusměje se na nás. Najednou je se vším konec a zdá se, že je snad i konec světa a věřte, že pro takovou dívku ano. Má strach, že se nic nevyrovná jejímu miláčkovi, že s nikým už nikdy nebude tak šťastná. Má pocit, že od té doby, co s ním není jí nikdy nebylo tak nádherně jako dřív a má strach, že už nikdy nebude. Má strach, že ji začne nenávidět, že na ní zapomene. Je to hodně smutný druh strachu…a také velmi skličující. Je to asi jeden z nejhorších druhů a ještě jsem nepřišla na to, jak se ho zbavit.

loading...

Komentáře