Zrak, sluch, čich, hmat a chuť – pět základních smyslů, jež byly lidstvu dány, jsou tou hlavní příčinou, proč je náš život tak nekonečně rozmanitý a vzrušující. Díky nim můžeme tvořit, učit se, milovat a žít.
Zároveň je však třeba mít na paměti, že těchto pět lidských smyslů má poměrně omezené možnosti, a že věci a živé tvory kolem nás, stejně tak i jevy a události, vidíme a vnímáme z velmi omezené perspektivy. Mnoho nám zůstává ukryto.
Naštěstí se při vnímání okolního světa nemusíme spoléhat zdaleka jen na ně. Hlavním správcem našich smyslů je mozek, a ten dokáže vytvořit obrovskou propojenou nadstavbu nad pouhým pasivním přijímáním údajů. A právě v této nadstavbě je ukryta cesta za hranice běžných smyslů.
Poněkud omezující může být také naše vnímání plynoucího času, ale i nad něj jsme schopní se do jisté míry povznést…
„… Zkusme si představit, jak by se nám vše jevilo, kdybychom to viděli v bezčasovosti. Kdybychom například ve stole, který je před námi, neviděli jenom tak jako nyní prostý stůl, ale viděli celou jeho osudovost. Současně semeno i strom, osud toho stromu, jeho pád, rozřezání na prkna, zrod stolu i jeho zánik. To vše by bylo najednou. …“ – Josef Zezulka: Přednášky I, Praha, 2006
O takové vnímání by se měl člověk snažit vždy, a to i se současnými možnostmi. Přestože velkou část světa kolem nás zkrátka domyslet nelze, takovéto komplexní vnímání umožňuje řádově kvalitnější a širší pohled na svět.
Empatie jako šestý smysl
V lidské společnosti se o něco takového přece často snažíme – aspoň v omezené krátkodobé míře. Říká se tomu empatie. Máme ji všichni vrozenou.
Mnoho lidí jí však nedává tolik prostoru, kolik by bylo záhodno, a nesnaží se ji ani jakkoliv rozvíjet. Dřív to možná nebyla tak výrazně potřebná dovednost, jenže svět se mění. Myslím si, že lidé po celém světě postupně zjišťují, že v dnešní společnosti nestačí mít všech pět pohromadě, ale musí se ještě aspoň jeden přidat.
Ne nadarmo dnešního člověka Jeremy Rifkin nazývá Homo Empathicus.
RSA Animate – The Empathic Civilization (11 minut, české titulky, zdrojová přednáška)
Lze empatii nacvičit?
Určitou dávku empatie máme sice všichni vrozenou, ale je víc než žádoucí ji neustále rozvíjet. Například skrze vzdělání a poznávání cizích příběhů můžeme v tomto ohledu získat velmi mnoho.
Jedním z praktických cvičení, jak v sobě aktivně rozvíjet empatii a širší vnímání světa, je cíleně se vciťovat do živočichů ve svém okolí. Najděte si klidnou chvíli, v níž se nenecháte ničím příliš rozptylovat. Zaměřte se na jedno zvíře, pozorujte ho a zkuste se do něj vžít. Poznejte, jaké řeší problémy, jaké má potřeby a jak žije. Snažte se ho pochopit v co největší šíři. Staňte se na chvíli jím samým.
A samozřejmě nemusí zůstat pouze u živočichů. Vžít se na chvíli do nějaké rostliny může být také velice objevné a osvěžující…
Jak se o to opakovaně budete pokoušet, začne být pro vás takové nahlížení na druhé naprosto přirozené a budete ho neustále vylepšovat a pěstovat jako svůj šestý smysl.
Náhle bude mnohem snažší zapojit v každodenním životě intuici. Budete činit lepší rozhodnutí, která byste z dřívějšího úzkého pohledu vůbec nedovedli pochopit. Ucítíte mnohem větší pouto se vším živým.
Na empatii a intuici navíc stojí celá řada dalších smyslů (např. rovněž velmi důležitý smysl pro humor či smysl pro spravedlnost). S rozvíjením empatie se tedy výrazně rozvíjí i celá osobnost. A to dává smysl, nemyslíte?
