Energie hněvu je „ohnivá“, je nejdynamičtější a ze všech negativních emocí nejvíce zaměřená na okolí. Cítíme ji, když zažíváme pocit křivdy nebo ublížení. Pomáhá nám bojovat za naše práva, chránit naše hranice, naši svobodu a sebezáchovu. Přitom je hněv v naší kultuře tou nejčastěji zakázanou emocí. My, co s ním neumíme zacházet, se bojíme, že jeho projevením ublížíme druhým nebo že potom ublíží oni nám. Pak se nám však těžko hájí naše hranice a naše přirozené zájmy a musíme k tomu používat různé druhy manipulace. Kdy ses ty naposledy rozzlobil?
Tanec hněvu
Vyber si nějakou vášnivou, ohnivou hudbu. Vzpomeň si na nějakou situaci, kdy ses cítil po právu rozhněvaný, a zatanči ji. Dovol svému tělu, aby prožilo a vyjádřilo energii, kterou cítíš – a pokud tě napadnou vhodné zvuky nebo slova, můžeš je vyjádřit také. Uvědomuj si energii svého hněvu a dej ji najevo. Až ucítíš, že se uklidňuješ, zmírni svůj tanec a po jeho skončení si odpočiň. Uvědom si svůj klid a uvolnění.
Při tomto cvičení je důležité, aby sis opravdu dovolil vyjádřit svůj hněv, aby ses nezarazil a neztratil energii! Tvé tělo ti spolehlivě řekne, jestli máš při tom v sobě nějaký blok. V takovém případě si můžeš svůj tanec hněvu vyzkoušet opakovaně – až se ti podaří jeho energii vyjádřit plynule. Je to tvůj přirozený pocit a máš právo ho dát najevo!
Druhou důležitou věcí je, abys dovolil svému hněvu přirozený průběh – je jako velký oheň, přižene se, vzplane a zase odejde. Dej si pozor, abys v závěru tance, kdy se již přirozeně zklidňuješ, svůj hněv znovu nerozdmychával. To by mohlo znamenat, že jsi se při jeho vyjádření na počátku brzdil nebo žes ho nevyjádřil všechen, ale také to může znamenat, že máš tendenci se chytit do pasti svého hněvu a dokolečka se k jeho energii vracet. To se může stát, například když si ve své fantazii znovu a znovu představujeme, jak nám někdo ublížil, jak s námi hrozně zacházel. (Je to, jako když stále znovu rozfoukáváš oheň.)
Vyjádření hněvu pohybem má proto svůj význam – umožní nám napojit se na něj a skutečně ho prožít a současně se od něj oddělit a nenechat se jím přemoci. (Když mluvím o tanci, nemám na mysli záchvat, který by tě připravil o vědomí.) To ty tančíš, ty určuješ míru své expresivity, a proto jsi víc než tato emoce.
Opakované vyvolávání křivdy je určitým druhem podvědomé hry, manipulací se sebou i s druhými ve svém okolí. Kdo tuto hru ovládá, terorizuje s ní své okolí. Jeho věčné rozhněvání a oblíbená hra hledání viníka čehokoli, co se stalo, vede ke zneužívání hněvu na úkor druhých. Podobnou, ještě drsnější manipulací je „oprávněné“ šikanování, založené na představě: „To on mě provokoval!“ (a proto si zaslouží mou oprávněnou odvetu).
Zdravý hněv nesouvisí s hledáním viníka a konáním „oprávněné“ pomsty, ale s vyjádřením svých hranic: „Toto mi vadí, nedělej mi to!“ V naší kultuře je jeho vyjádření hodně problematické a řada lidí ho vnímá jako agresivní projev, který v nich místo ustoupení a zvážení celé situace vyvolá protiagresi. O to víc je důležité umět ho jasně vyjádřit, dát mu jasné hranice a ustát případnou negativní reakci. Pokud to nedokážeš, může se stát, že v okamžiku, kdy se budeš cítit zatlačený do kouta, zavelí tvé vnitřní dítě v náhlém záchvatu paniky a zlosti do bezhlavého útoku proti všemu, co mu právě stojí v cestě.
Symbol tvého hněvu
Nechej své vnitřní dítě namalovat symbol jeho hněvu. Nechej ho, ať ti při tom řekne, co cítí, co potřebuje. A budeš-li moci, pomoz mu jeho přání naplnit.
Hněv je podobný ohni v tom, že když s ním umíme zacházet, dobře nám slouží. Často stačí malý plamínek… a vše je v pořádku. Člověk je jedním z nejagresivnějších tvorů na této planetě, proto se potřebujeme naučit se svým „ohněm“ zacházet. V každém společenství, od rodiny po stát, lidé navzájem „testují“ své hranice – a když je neumíme uhájit, překračují je. Když se naučíš používat svou hněvivou, agresivní energii konstruktivně, staneš se váženým členem každé skupiny.
Stejně tak je důležité vyrovnat se s agresivitou, kterou používáš sám ve vztahu k sobě.
Setkání rozhněvaného vnitřního dítěte s ochráncem
Až budeš cítit hněv, představ si v duchu setkání svého rozhněvaného vnitřního dítěte s tvým ochráncem. Ten může dítě přijmout a podpořit a současně mu ukázat, jak může svůj hněv vyjádřit a jak zareagovat na protireakci.
Tato imaginace je jedním z příkladů, jak použít svůj hněv konstruktivním způsobem. Neboj se podpořit své vnitřní dítě, když se hněvá. To, že se na někoho zlobíš, neznamená, že on je špatný nebo že ty jsi špatný ani že to navždycky poničí tvůj vztah s člověkem, na kterého se zlobíš – jak se nám jako dětem snažili namluvit. Musíme umět druhým ukázat své hranice dostatečně jasně. Ale nezapomeň, že i ten druhý má v sobě zranitelné vnitřní dítě. Pokud to půjde, neříkej mu proto: „Jsi špatný, jsi sobec, jsi ničema!“ ale „Zlobím se na tebe, když děláš to a to!“ Jak se píše v chytrých knihách o komunikaci, nekritizuj druhého, ale jeho chování, nemluv o tom, jak je hrozný. Mluv o sobě a o tom, co cítíš. Ale důležitější než všechna pravidla je umět přijmout a dokázat jasně vyjádřit energii svého vnitřního dítěte.
Hněv patří k našemu životu. Nauč se ho, svou bojovnou energii vyjádřit jasně a čistě a mít z ní radost. Uvědom si, jak tě oživuje, chrání a dodává ti sebedůvěru.
Z knihy Obejměte své vnitřní dítě – Ladislav Dvořák – nakladatelství Portál
