Společnosti se podařilo vtlouci nám do hlavy, že pláč je něco, co je vyhrazeno kojencům a batolatům a starší exemplář lidského druhu už by se měl za slzy stydět, a to tím víc, čím je víc je mu let.
Tak schválně, kolikrát jste za minulý týden plakali? A za minulý rok? A z toho před lidmi? „Nechutností“ tohoto projevu tento přístup vysvětlovat nelze, protože vzato kolem a kolem, smích také vypadá divně – a ten je společností žádán. Slzy jsou přitom pro náš organismus i pro naši psychiku vyloženě blahodárné.
Steven Bancarz
Věděli jste, že lidé nejsou jediní živočichové, kteří cítí smutek? Skoro všechna zvířata dávají nějakým svým vlastním způsobem najevo smutek, depresi a opuštěnost. Téměř všichni savci truchlí nad smrtí svých mláďat. Člověk je ale jediný živočich, který se učí tento projev svého já krotit a potlačovat. Dívkám se říká, ať přestanou být tak „přecitlivělé“ a chlapcům, ať se „chovají jako chlapi“. Kluci se učí, že kdo brečí, je padavka, a holkám se tvrdí, že když budou moc brečet, zblázní se z toho.
Nikdo nám neříká, že pláč je vlastně zásadně důležitý a že bychom měli plakat více, pokud cítíme, že to potřebujeme. Postupem času si vyvíjíme odolnost vůči pláči a ta vede k potlačování emocí, což zase způsobuje psychické a fyzické problémy. Dusíme v sobě své emoce a očekáváme, že se o sebe nějak postarají samy, a přitom je léčba našich problémů někdy velmi prostá: stačí, když sami sobě dovolíme na okamžik něco hluboce procítit.
Navzdory tomu, co nám společnost tvrdí, je pláč zdravý a my bychom měli plakat stejně spontánně, jako se se smějeme. Tady je pár důvodů, proč se bez pláče nevyléčíme ani nevyrosteme:
Pláč pročišťuje energetické pole
Pláč je pro vaše energetické tělo totéž, jako je sprchování pro to fyzické. Pláč uvolňuje nastřádané emoce a nutí energii, aby proudila čakrami tak, jak to zamýšlela příroda. Vaše tělo není hloupé. Ví, co potřebuje cítit a kdy. Je to jen otázka toho, že si dáte svolení cítit to, co cítíte, a ignorovat sociální programování, které vám brání otevřít se svým vlastním emocím.
Jestliže cítíte ve svém energetickém poli napětí, nejspíš to bude kvůli potlačeným emocím: držíte v sobě něco, co byste měli pustit. Máte-li se něčeho takového zbavit, nemůžete se spoléhat jen na mysl. Musíte pouštět hlavně ve svém energetickém poli, a to tak, že si odvyknete vzdorovat své zranitelnosti a potlačovat slzy.
Slzy umožňují, aby toho vyšlo najevo víc, než člověk čekal
Pokaždé když pláču, vybublá toho na povrch víc, než jsem myslel, že se v mém nitru skrývá. Například hněv je typický obranný mechanismus, kterým zakrýváme svou bolest a strach. Když se ale podíváte za svůj hněv, do své bolesti, vidíte, že se zlobíte jen kvůli tomu, že vás něco bolí, případně že se bojíte další bolesti. Když si uvědomíte tu bolest, začnete plakat a objevovat její příčinu.
Co začíná třeba jako pláč nad tím, že jste viděla, jak váš přítel flirtuje s nějakou jinou, skončí jako pláč nad pocitem, že vás všechny mužské postavy ve vašem životě odmítají a že se bojíte nepřijetí ze strany mužů. A během toho pláče si uvědomíte, že byste se necítila tak nejistá ve vztahu s přítelem, kdyby se vám podařilo nějak napravit pochroumaný vztah s otcem. Čím víc pláčete, tím víc toho přichází z podvědomí.
Pláčem předcházíme nemocem
Potlačování emocí může vést k vážným zdravotním problémům. Tomuto tématu se věnuje bioenergetika, věda, která zkoumá způsob, jímž se emoce a psychické problémy projevují v organismu a jak se v něm ukládají v podobě nemocí a bolesti. Například pokud máte obranný systém, který mění bolest na hněv a ona se ve vás ve formě hněvu ukládá, doslova si otravujete organismus stresovými hormony. Stres způsobuje nebo zhoršuje 90% nemocí a takové potlačování a ukládání emocí vyvolává produkci stresových hormonů adrenalinu a kortizolu.
Pláč představuje přirozený způsob fyziologického uvolňování emocí. Je to cesta, kterou si lidský organismus určil ke zpracování emocí, a když se mu bráníme, koledujeme si o fyzické komplikace na nějakém místě těla. Je to, jako bychom bránili svému tělu potit se, protože nám někdo navykládal, že se potí jen slaboši… ale kdyby se nám opravdu podařilo poručit svému tělu a zakázat mu pocení, přehřívali bychom se. Totéž lze říct o slzách.
Nedávno jsem několikrát plakal nad různými věcmi, někdy i na veřejnosti a párkrát před členy naší rodiny, kteří mě nikdy předtím neviděli brečet. Ta část mé osobnosti, která je sociálně naprogramovaná, chtěla můj pláč skrývat, ale jestliže si nemůžeme dovolit být čestní ve svých slovech a projevech a svobodně vyjadřovat, jak se opravdu cítíme, tak společnost nestojí za to, abychom v ní žili.
Nikdy nemějte pocit, že jsou vaše slzy něco trapného – něco, za co se musíte stydět. Důvod vašeho pláče je vždycky hodnotnější než důvod, proč slzy potlačit.
Původní zdroj: www.spiritscienceandmetaphysics.com
