Když zemře někdo, koho jsme milovali, trvá to přinejmenším rok, než se vám podaří se s tím jakžtak vyrovnat. Umírá-li vám někdo před očima každý měsíc, jak potom ovládnout svůj žal? Potom to prostě nebere konce.

Žal může být intenzivní a zničující. Často je třeba sáhnout až na dno svých sil, abychom to zvládli. Zde neexistuje žádný jednoduchý všelék. Každý člověk si musí poradit sám. Podpůrné skupiny a chápaví přátelé dokáží tento žal a bolest značně ulehčit. V některých městech dnes vznikají skupiny, které mají za cíl pomáhat lidem v situacích, kdy je obtížné vypořádat se se svými pocity.

Ztratíme-li někoho, koho jsme milovali, můžeme se na to podívat jiným způsobem. Já věřím tomu, že jsme s těmi, které milujeme, navždy spojeni a můžeme se nimi kdykoliv komunikovat. Jejich fyzická schránka sice může zaniknout, ale přesto je možné být s nimi nadále v kontaktu v duchovní rovině. A co naše vzpomínky? Cožpak stále neexistují? Nejsou pro nás skutečnou realitou?

Poté, co opustili naši zemi, je již nesvazují naše pozemské obavy. Mají před sebou kosmickou perspektivu, či věčný život. Jejich obzory se rozšířili natolik, že nám nyní mohou dávat rady přesahující rámec lidského uvažování. My vidíme pouze jednu část života – oni vidí mnoho existenciálních rovin a proplétání mnoha životů. Můžeme s nimi hovořit, můžeme dokončit to, co nebylo dokončeno. Můžeme je požádat o pomoc. Můžeme je poprosit, aby nám pomohli přenést se přes náš zármutek. Vaše ztráta existuje pouze ve fyzikální úrovni. Ostatní spojení zůstanou navždy. Neodvracejte se od nich. Zůstaňte ve spojení.

Také volba jídelníčku vám může pomoci ve vašem žalu. Nalezla jsem rostlinu, která vám značně ztlumí bolest nebo zármutek. Říká se mu betlémská hvězda ( snědek chocholičnatý ) a lze ji koupit v obchodech se zdravou výživou. Jedná se o bylinnou esenci, která je naprosto neškodná a kterou může používat naprosto každý. Stačí pár kapek denně a hned vám bude lépe. Situace se tím sice nijak nezmění, ale pomůže to zmírnit palčivou bolest a pocit prázdnoty.

Cvičení na zvládnutí žalu

„ Dýchejte. Nádech a výdech. Sledujte svůj dech a snažte se s ním sladit. Sledujte své pocity. Sledujte své myšlenky a přijměte je všechny

Představte si sami sebe na pěšince v lese. Je překrásný den. Fouká lehký vánek. Skrz větve stromů se derou sluneční paprsky. Přicházíte ke břehu řeky. Když přijdete blíž, spatříte dlouhou, mohutnou, a širokou řeku. Stále zhluboka dýchejte. Přicházíte k vodě a spatříte svůj obraz. Voda se dává do pohybu, hladina se lehce čeří a váš obraz se stává nejasným. Vzhlédněte a spatříte malý člun. A v tom člunu někdo je. A vy okamžitě poznáváte svého duchovního vůdce.

Člun se blíží k vám. Váš duchovní průvodce vás zve na palubu. Nastupujete a cítíte se velice sebejistě. Člun klidně pluje dolů řekou – nechává se pouze unášet proudem. Cítíte se velmi v bezpečí, jistí, podporováni. Člun je unášen proudem a světlo kolem je stále jasnější. Za chvíli je tak jasné, že do něj můžete jen stěží pohlédnout. Cítíte, že teplo je jasnější, teplejší a sladší. Máte pocit, že se v tom světle koupete. Světlo vás pohlcuje. Chcete se do něj ponořit.

Teď vzhlédnete spatříte malý ostrov. Světlo přitahuje člun k němu. Na ostrůvku vidíte křišťálový palác. Světlo mění barvu na světle modrou. Člun přiráží ke břehu a tam je mnoho bytostí. Ne,ají žádná těla. Jsou tvořeny pouze světlem. Pomáhají vám z člune. Odnášejí vás a váš duchovní průvodce jde za vámi.

Nyní poznáváte lidi, které jste dříve znali, ale kteří již odešli z tohoto světa. Ti všichni jsou shromážděni okolo křišťálového paláce.

Vedou vás dovnitř, do obrovského křišťálového sálu. Jednu po druhé poznáváte osoby, kdysi drahé vašemu srdci. Nyní máte možnost s nimi mluvit. Říkáte teď jedné po druhé, co jste jim nestihli říci za jejich života. Odpovídají vám. Můžete se ptát úplně na všechno. Ochotně vám odpovídají. Všichni vypadají velice klidně a šťastně.

Dáváte průchod svým citům, protože je to bezpečné, přijatelné a příjemné. Říkáte jim, jak moc se vám po nich stýská.Povídáte jim o tom, jak ovlivnili váš život, jak vám byli blízcí a jak nenadálý a zdrcující byl jejich odchod. Oni rozumí a přijímají vše, co jim říkáte.

A vy jim líčíte, jaké je to ve vašem světě bez nich. Jak je vám nyní samotným úzko. Žádáte je o odpuštění a toho se vám dostává v takové míře, že nakonec odpouštíte i sami sobě. A váš duchovní průvodce vás povzbuzuje a utěšuje. A pořád je ještě co říct….jak mluvíte, vyprávíte jim o tom, že jejich život nebyl zbytečný. Říkáte jim, jak moc obohatili váš život, jak moc pro vás znamenali. Žádáte je, aby s vámi zůstali ve spojení a aby vás vedli.

Pravidelně a zhluboka dýcháte a pokračujete dál. Pokud jste přišli o své rodiče, i s nimi se zde setkáte. Také se všemi přáteli a svými láskami. Dýcháte. A nyní necháváte svůj žal zmizet. Světlo kolem ho pohltí. Je správné cítit to, co cítíte v tomto okamžiku.

Cítíte, jak se vám dme hruď. Jen dýchejte více zhluboka. Nadechněte se a vydechněte. Nyní se zvolna blížíte ke konci tohoto nádherného proudu světla. Všichni vám láskyplně mávají na rozloučenou. Všichni vás milují a chápou vás.

Vědí, že se zase setkáte, ale teď musíte zpět. Stále vám ještě patří lidské světlo a ještě musíte dokončit svou práci a završit svou životní lekci. Když jim máváte, uvědomujete si, že jste v bezpečí a že oni jsou také v bezpečí a že si nejste nijak vzdáleni. Také víte, že se s nimi můžete kdykoliv spojit a vrátit se na ostrov a do křišťálového paláce.

Se svým duchovním průvodcem nastupujete na člun. Světlo je stále velmi jasné a lákavé, ale vy se musíte vrátit. Společně odrážíte od břehu a plujete dál po proudu. Ohlížíte se. Světlo za vámi je stále velmi jasné. Řeka omyla všechny vaše slzy a světlo zvolna slábne. Váš duchovní průvodce vám poděkuje za vaši ochotu být člověkem a odváží vás zpět ke břehu. Ve vodě vidíte svůj obraz, který je tentokrát velmi jasný. Jste zpátky. Váš žal je pryč.“

Iva Hédlová podle Louise L. Hay

REKLAMA:
loading...

Komentáře