Domnívám se, že pokud jste věnovali čas na vymezení cíle a dveří, znamená to, že máte záměr. Záměr mění přání v cíl. Přání bez záměru se nikdy nesplní. Sny se také neuskutečňují. Čím se cíl odlišuje od touhy či snu? Stejně jako se záměr odlišuje od přání. Pokud máte záměr, sen se mění v cíl. Prázdné sny a vzdušné zámky nic změnit nedokážou. Změnit život je schopen pouze záměr, tedy odhodlání mít a jednat.
Řekněme, že se vám podařilo určit cíl a jste plni odhodlání jej dosáhnout. Hoříte netrpělivostí, abyste mohli co nejdříve začít jednat. Nyní uvolněte stisk. Odhoďte důležitost cíle, zřekněte se přání jej dosáhnout a nechejte si pouze odhodlání mít. Od této chvíle již jednejte pouze v rámci očištěného záměru neboli plňte vše, co se po vás chce, aniž byste si přáli, a bez naléhání.
Jediné, co může celé dílo na cestě k cíli pokazit, je nadbytečná odpovědnost, přičinění, horlivost a donucení. V rámci obvyklého světonázoru to zní podivně a nezvykle. Osobně však doufám, že zde již nenajdete nic hloupého. Pojďme vše postavit z hlavy opět na nohy.
Jak se dostat k cíli?
Jestliže se k cíli pohybujete svými dveřmi, není třeba, abyste vynakládali nadbytečné úsilí, ani se do ničeho nemusíte nutit. Není-li tomu tak, vyplývá z toho, že bud cíl, nebo dveře jsou cizí. Rozum si bohužel zvykl na to, že se musí prát a překonávat překážky. Všechny problémy si tedy rozum vytváří vlastně sám, jakmile začíná věcem přikládat nadbytečný význam a bojovat s prouděním variant. Pokud se vaše dráha života neopírá o důležitost, obsahuje minimum překážek.
Musíte za svým cílem směřovat, jako byste si šli do schránky pro poštu. Co zůstane ze záměru, jestliže jej očistíte od důležitosti a od přání dosáhnout cíle? Pouze odhodlání mít a přerovnat nohy. Přestaňte přemýšlet o poště ve schránce jako o problému a zkrátka začněte nohy klást ve směru k ní. Nepřemýšlejte o problému – jednejte, jak vás v tu chvíli napadne, a problém se vyřeší v procesu pohybu.
Vnitřní záměr rozumu vás nabádá, abyste rukama plácali do vody. „Trvám na tom, aby…“ Vnější záměr jedná docela jinak: „Je to tak, že…“ Dokud na něco naléháte, nenecháváte vnější záměr, aby zrealizoval cíl podle proudění variant. Odkud by mohl váš rozum přesně vědět, jak musí být cíl realizován?
Pohyb k opravdovému cíli vede vašimi dveřmi jako po uježděné cestě. Nikdo a nic vám v něm nebrání, pokud se vaše důležitost udržuje na minimální úrovni a vy nebojujete s prouděním variant. Protože jdete vlastní cestou, není se čím znepokojovat, dokonce ani když se vyskytnou dočasné potíže. Dovolte si život osladit a přijímejte vše jako dárky. Jakmile se svátek začne něčím kazit, vynasnažte se určit, kde jste přesáhli hranici maximální důležitosti. Proč vás něco rozčiluje? Na tuto otázku existuje standardní odpověď: buď se v něčem nadbytečně angažujete, nebo příliš hoříte po tom, abyste dosáhli cíle, nebo něčemu přikládáte nadbytečný význam. Uvolněte stisk.
Dusivé myšlenky a pocity se mohou objevit jakožto výsledek nedostatečné šíře zóny komfortu. Řekněme, že nakonec musíte při dosažení cíle získat slušnou sumičku peněz. Náhle se vyrojí celá skrumáž úzkostlivých myšlenek: kam mám ten paklík schovat, kam jej nejvýhodněji vložit, a co když jej ztratím, a jak jej mám nejrozumněji utratit, a co když mi jej vezmou? Jestli se něco podobného děje, znamená to, že ještě nejste připraveni mít. Pokud uskutečnění snu doprovázejí problémy obdobného typu, nutně se musí rozvinout duševní strnulost a následně podvědomé úsilí o to, abyste se těchto potíží zbavili. V takovém případě bude vnější záměr účinkovat proti vám.
Přemlouvání nefunguje
Přitom se vůbec nemusíte nutit, abyste si v myšlenkách přehrávali cílový diapozitiv. Je pro vás přece příjemné, když o žádoucím cíli přemýšlíte. Pouze byste se neměli přemlouvat a přesvědčovat. Přemlouvat se můžete dlouho a bezvýsledně. Záměr na rozdíl od autosugesce označuje, že rozhodnutí bylo přijato a nepodléhá diskuzi a posuzování. Dosažení cíle je zřejmé. Jestliže budete usilovat o rozšíření své zóny komfortu, veškeré pochyby odpadnou samy.
Dále vás chci varovat před jinou hrubou chybou. Existuje ještě jeden falešný stereotyp, který vás vyzývá k tomu, abyste přemýšleli pouze o úspěšném rozvoji událostí. Ať si myslíte cokoli, opravdu jde o falešný stereotyp. Vidíte, kolik se jich najde! Co si myslíte, podaří se vám myslet pouze na úspěch? Sotva. Jestliže budete usilovat o to, abyste ze svého scénáře vyloučili negativní varianty, nic se nepovede. Nepodaří se vám přesvědčit rozum o tom, že vše půjde hladce. Rozum se sice může přetvařovat, že takovému prohlášení uvěřil, to on umí. Avšak v hloubi duše beztak budete pochybovat, protože pochybuje rozum. Duše určitě najde onu negativní variantu v komoře, kam ji rozum zahodil.
Do cílového diapozitivu nemusíte včleňovat vůbec žádné scénáře o dosažení cíle. Uvedený diapozitiv musí obsahovat pouze konečný obrázek dovršeného cíle. Ten už máte. Z vaší strany je nyní pouze potřeba, abyste se jím kochali a pomocí očištěného vnitřního záměru jste si hodili nohu přes nohu. Vizualizace procesu již představuje práci na scénáři, ovšem podle zcela jiného klíče. Přesvědčujete rozum o tom, že vše neprojde, nýbrž proběhne hladce. Vizualizace probíhajícího článku přenosového řetězce drží krok s tím, co provádíte v aktuální chvíli, a ještě se pohybuje o krok před vámi. Pokud se tedy přesvědčujete o blahodárném dovršení díla, usilujete o udržení kontroly pomocí již mrtvého stisku. Uvolněte sevření, nepřemýšlejte o problémech, jež prozatím nenastaly, a klidně se pohybujte v harmonii s prouděním variant.
Iva Hédlová z knihy: Vadim Zeland: Ovlivňování reality
