Je to nejdynamičtější proces přeměny energie v lidském těle, který tuto energii dodává každé buňce.
Dýchání není jen kriticky důležité k uchování života, ale správné a vědomé dýchání může být rovněž cenným nástrojem umožňujícím vytěžit co nejvíc z každého úsilí.
Ráda bych zvýšila vaše povědomí o moci dechu a výhodách, které vám může přinést, a naučila vás, jak tuto skrytou sílu ovládnout ve svůj prospěch.
Síla dechu je často zastíněna dobou, v níž momentálně žijeme. Žijeme v období přebujelého stresu a drtivého přehlcení informacemi. Narodili jsme se do let, ve kterých je čas považován za cenný druh zboží, v nichž si stoupající požadavky na co nejlepší výkony vybírají obrovskou daň na naší pohodě a ve kterých se každý den honíme do úmoru v panice, že neudržíme krok se stále horečnějším tempem. Zaměstnání od nás žádá více, než můžeme poskytnout. Vztahy s rodinou a přáteli trpí. Zanedbáváme tělesné zdraví, až naše těla začínají selhávat – zvyšuje se četnost chřipek a nachlazení, infekčních chorob, alergií, chronických nemocí, bolestí svalů, kloubů i páteře. Snižuje se kvalita našeho spánku. Ztrácíme soustředění i tvůrčího ducha. Dochází nám energie. Pokoušíme se hektický život zvládat všemožnými pilulkami, které údajně léčí všechna duševní, emocionální i fyzická trápení.
To však vůbec není nutné. Vlastníme totiž základní, vždy přítomný a přirozený nástroj, navíc tak lehce využitelný, že se budete ptát proč vás to nenapadlo už dávno.
Tím nástrojem je vnímání vlastního dechu (jinými slovy uvědomování si, jak dýcháte).
Potíž je jenom v tom, že jsme zapomněli, jak správně dýchat. Přes zdánlivou prostotu dýchání si během dospívání většina z nás vyvine naprosto špatné dýchací návyky.
Na svět přicházíme se schopností nadechovat vzduch plnými doušky. Jako děti dýcháme zhluboka za pomoci bránice (všeobecně přehlížený sval těsně pod plícemi) až do břicha. Jak stárneme, kvůli společenským tlakům, zlozvykům a pracovním omezením ztrácíme schopnost dýchat bránicí jako děti – svobodně, plnými, hlubokými a očišťujícími nádechy. Mnoho lidí přechází na mělké hrudní dýchání. To může mít řadu příčin: špatné držení těla, nedostatek cvičení, těsné oblečení, strach či emocionální neklid. Mělce dýcháme ve stresu, při soustředění nebo ve znečištěném prostředí. Dýchání chvílemi ustává, zastavuje se (zadržujeme dech) a dýchací soustava je plná toxinů. Při normální aktivitě jsou nezbytné hluboké nádechy a výdechy, abychom dodávali tělu dostatek kyslíku a zbavovali se jedů.
Ve společnosti, jako je naše, se i tak jednoduchý úkol – dýchání – stává problémem. Práci s dýcháním přebírají svaly v horní části hrudníku, svaly krku a horní zádové svaly. A to vede k vyššímu krevnímu tlaku, rychlejšímu srdečními tepu a mělkému dýchání, které ústí v mnohé neduhy včetně bolesti hlavy, únavy, brnění v pažích, nespavosti, srdečních chorob a dokonce i nenadálých návalů horka.
Při nikdy nekončícím úsilí o sebezdokonalení a lepší život přehlížíme skutečnost, že dýchání je vynikající prostředek, jak dosáhnout lepšího zdraví, zvýšit výkonnost a podpořit kreativitu. Není třeba žádných nákladných pomůcek či vybavení; k dosažení obrovských pokroků stačí minimální trénink a pár minut několikrát denně.
Dýchání nepohání jen všechny tělesné funkce, ale také představuje prostředek, jak bez námahy udržet bystrou pozornost, podpořit kreativitu, zachovávat si zdraví, dosahovat lepších výkonů. Je to hlavní cíl meditací, ale i výkonů atletů.
Jakmile se vám podaří navrátit dýchání do původního a přirozeného stavu jako v dětství, jen co si znovu vytvoříte automatický návyk, dostanete do ruky mocný nástroj k dosažení zdravého života, který vás bude naplňovat uspokojením. Nebojte se, není to žádná věda. Dýchání je energie. Energie života.
Cvičení „Hrbáč“
Udělejte si volnou chvilku a pohrajte si se svým dechem. Tentokrát zapomeňte na držení těla (pokud už jste na ně nezapomněli předem). Snažte se co nejlépe napodobit hrbáče Quasimoda, uvolněte páteř a nahrbte se. Ramena nechte poklesnout a bradu vysuňte kupředu, jako to možná děláte, když se několik hodin hrbíte nad stolem nebo počítačem.
A teď si všimněte, jak dýcháte. Pěknými, plnými hlubokými nádechy až do břicha? Nejspíš ne. Jste-li jako my ostatní, pravděpodobně nabíráte mělkými doušky vzduch jen do horní části plic. Proč? Protože to je snadné.
Teď se narovnejte, ramena stáhněte dozadu, zvedněte hlavu a několikrát se zhluboka, pomalu nadechněte. Všimněte si, jak rozdílně se přitom cítíte. Zaznamenejte, o kolik snáze proudí vzduch vaším tělem. Uvědomit si tento rozdíl je zásadně důležitým prvním krokem ke skutečnému vědomému dýchání a k dosažení dokonalého dechu.
Příště si povíme o tom, jakou má dýchání pozoruhodnou moc podpořit regenerační a sebeléčivou schopnost těla.
Ahoj!
Mějte se – smějte se ! (a hlavně pořádně dýchejte!)
Autor: Dagmar Horáčková
