Biorytmy nám určují den
Člověk se v běžném životě řídí čtyřiadvacetihodinovým rytmem, který je mu vrozený a řízený takzvanými vnitřními – biologickými – hodinami. Ty jsou sladěny se čtyřiadvacetihodinovým dnem pravidelným střídáním dne a noci. Může je však ovlivňovat i teplotní cyklus, pravidelný příjem potravy nebo sociální podněty.

V každém z nás tikají hodiny, které předurčují naše chování v průběhu dne. Cítíme-li se nejlépe po ránu, patříme do kategorie skřivanů nebo chcete-li pravěkých lovců, kteří se za kořistí vydávali ještě před úsvitem. Překypujeme-li energií večer, jsme takzvané sovy, tedy pravěcí strážci ohně, jež hlídali spící rod před nepřáteli.

Rozdílné biorytmy bývají jedním z hlavních zdrojů konfliktů mezi partnery. Neznamená to však, že sova nemůže žít se skřivanem. Chce to jen dohodnout se a ve stejnou dobu chodit spát, společně vstávat. V podstatě jde jen o otázky návyku a dodržování pravidelného denního režimu.

Nastavit v sobě biologické hodiny tak, abyste v noci podávali denní výkony, není možné.Ovšem v tomto případě platí, že co je dobré pro zaměstnavatele, nemusí být dobré pro zaměstnance. Přijde víkend a tělo člověka vyžaduje své – spánek ve dne a činnost v noci. Výzkumy ukázaly, že pro člověka pracujícího na směny je nejlepší střídání směn po dvou dnech. I pravidelná noční práce je pro člověka příznivější  než střídání směn. A platí to i pro každé ponocování. Ranní těžkosti při vstávání můžeme zmírnit tím, že si večer jdeme lehnout dříve, i když nejsme ještě zcela unaveni. Tělu tak dáme šanci se na ranní vstávání připravit.

Řada hyperaktivních lidí, jejichž výkon obdivujeme, nepředvádí vlastní tempo, ale to, které jim bylo vnuceno. Jde vlastně o projev strachu zastavit se a naslouchat sobě. Výkonný neurotik má velmi malou toleranci k odlišnému tempu druhých. Takový člověk bývá vyžadující a mocenský a odsuzuje každého, kdo nestačí rychlosti, kterou on považuje za normál. Negativní reakce nedobrovolných „sprinterů" vůči lidem s pomalým tempem pramení z neuvědomělé závisti vůči pohodě „šneků".

Sova nebo skřivan
Chcete zjistit, jaký jste typ? Nejvhodnější dobou je dovolená nebo alespoň víkend, kdy nemusíte vstávat do zaměstnání. večer si lehněte hned, když na vás přijde únava. Ráno si pospěte, dokud nebudete cítit, že jste naprosto fit a nabití energií. V případě, že se už před šestou cítíte dostatečně vyspalí a plní síly, patříte nejspíš mezi ranní typy.

Milovníci časného vstávání se například stravují zdravěji. Po ránu jsou hned hladoví, dávají si vydatnou snídani. Sovy uspokojí šálek kávy nebo čaj, popřípadě si dají cestou něco malého. Jednotlivá jídla mají posunutá a vše si vynahrazují velkou večeří.

Mezi známými osobnostmi bylo mnoho skřivánků a sov. Rakouský císař František Josef II. vstával brzy a zatěžoval tím celý dvůr. Nočním ptákem byl chemik D.I. Mendělejev. H. de Balzac si večer v osm na hodinu zdříml a pak pracoval celou noc. Mozart tvořil zejména v noci. Napoleon naopak byl čilý už ve čtyři ráno.

Siesta po obědě
Únava, která se dostaví zpravidla po obědě v brzkých odpoledních hodinách, přepadne občas každého bez ohledu na geografickou polohu, věk či pohlaví. Tělo se nám snaží naznačit, že potřebuje krátký odpočinek.

V 80. letech minulého století uskutečnili američtí vědci tento pokus. Několik týdnů drželi skupinu dobrovolníků v uzavřené místnosti pod zemí, kde nebyly hodiny. Mohli spát vždy, když se jim chtělo. Většina z nich si rozdělila odpočinek do dvou etap. Noční byla delší, odpolední etapa trvala hodinu až dvě. Názor, že za odpolední únavu může vydatný oběd, se nepotvrdil. Podle vědců, kteří zkoumali spánkový cyklus, je příčinou náš biorytmus. Kolem oběda se snižuje naše tělesná teplota, ztrácíme dopolední čilost, dostavuje se únava. Přitom není až tak důležité, kolik hodin jsem spali v noci.

Zdá se vám, že po krátkém odpoledním spánku jste ještě malátnější než před ním? Příčinu hledejte v délce spánku. Někdy je totiž méně více. Člověku trvá přibližně dvacet minut, než se dostane do fáze hlubokého spánku. Když se probudíme uprostřed této fáze, může se stát, že se cítíme jako opilí. Abychom náš organismus zbytečně nemátli, jen lepší si dopřát místo devadesátiminutového spánku jen dvacet minut.

Stejně jako odhadnout délku odpoledního odpočinku je důležité správně odhadnout dobu, kdy náš mozek potřebuje odpočinek. Stačí si vypočítat, kdy přibližně jste v polovině nočního spánku. Když spíte například od půlnoci do osmi ráno, ocitnete se v polovině spánku ve čtyři. K této hodině připočítejte 12 hodin. Vyjde vám 16. hodina. Přibližně v tuto dobu plus minus hodinu a půl je optimální si odpočinout.´

Pozor na únavu
Jste-li hodně vyčerpaní, může se stát, že tento stav vyústí v trvalou hlubokou únavu, která bude sužovat váš normální život. Typické příznaky únavového syndromu jsou problémy s koncentrací, zažíváním, svalové bolesti, ztráta paměti, narušený spánek a alergie. Příčina není ještě zcela známá, ale nemoc se obvykle vyvine po déletrvajícím stresu nebo když proděláte těžší virovou infekce. Neměli bychom automaticky předpokládat, že naše vyčerpání způsobila jen spousta práce, nedostatek spánku či náročná životní situace. Při pocitu dlouhodobé únavy navštivte lékaře, který za vaším problémem může leckdy odhalit skrytou nemoc.

Noc a den
Každý musí na svůj denní cyklus přijít sám. Doporučení odborníků, co se týče rozvržení dne, v podstatě platí, ale kdy se probudit, to musíte objevit z vlastní zkušenosti. Předělat se na sovu, když jste skřivan, totiž nejde.

V době, kdy je hormon melatonin v lidském organismu téměř nezměřitelný, prožívá člověk subjektivní den. Vzroste-li jeho hladina na nejvyšší hodnotu, máme subjektivní noc. Ručičkami našich hodin můžeme tak trochu posunout. Stačí na sebe nechat působit světlo v době své subjektivní noci. Zvečera či v první polovině noci světlo hodiny zpozdí. Ve druhé polovině noci a zrána vyvolává jejich předběhnutí.

Člověk-skřivánek tedy musí nechat působit světlo pravidelně zvečera, aby byl čilý i po setmění. Naopak člověk-sova se musí vystavit světlu brzy zrána, aby neprospal dopoledne. Znamená to například mít ložnici s okny na východ  a nezatahovat rolety.

Ranní typy, pro které platí pořekadlo „ráno je moudřejší večera", vstávají obyčejně velmi brzy. Hned jsou nabiti energií a připraveni podávat maximální výkony. Vrcholu dosahují mezi desátou ranní a druhou hodinou odpoledne. Ovšem ten, kdo brzy začne, je i brzy unaven. Naopak je to u lidí s nočním biorytmem. V šest ráno jsou ještě v říši snů, vrchol u nich nastává později, v době od dvou odpoledne do devíti večer. O tom, do které skupiny patříte, rozhodují do značné míry hormony, především adrenalin a noradrenalin. Ty způsobují zvýšení srdeční aktivity a krevního tlaku. Skřivánci jich většinu produkují ráno, sovy mnohem později.

Vnitřní hodinky neoklamete
Lidské tělo pracuje neustále, v každou denní či noční dobu prochází mnoha změnami, i když různé orgány se během jedné chvíle projevují s různou intenzitou.

Denní biorytmus nám říká, na jaké činnosti je náš organismus naladěn v určitou hodinu. Obvykle se dozvíme, že mezi 4. a 6. hodinou se tělo probouzí, kolem 8. hodiny je doba vhodná na snídani, mezi 9. a 12. je člověk nejvýkonnější atd.

Jestliže se snažíte vyzrát na biorytmy například povzbuzujícími prášky, prášky na oddálení menstruace nebo kofeinovými bombami, koledujete si o vážné zdravotní problémy.

Desynchronóza, tedy rozladění vrozených biorytmů, jde ruku v ruce s nervovou labilitou, zažívacími potížemi, poruchami spánku a podobně.

autor: – kš –

REKLAMA:
loading...
Sdílet
Předchozí článekProč meditovat
Další článekPenis

Komentáře